Sušil 1102 | Zelinko milá dybych tě znala

50 words

Sušil 1102 | Zelinko milá dybych tě znala (100%)
Zelinko milá, dybych tě znala, věru bych si šohajička přičarovala. Zelinko milá, nedej se mi znať,1) musela bych svoje líčka barvú malovať.2) Ja, ne tak barvú, zeleným vínkem, naščívil mě milý Pán Bůh lenivým synkem. Ne tak lenivým, jako nemilým; ja, vem mi ho, milý Bože, rád by mě iný.

Erben 2/029 | Děvčátko maly (28%)
Děvčátko maly po poli chodí, hledá sobě bylinečku, hlava mu bolí. Bylinko malá! kdybych tě znala: jistě bych si mládenečka přičarovala. Ale ne všecky, jenom jednoho: vybrala bych sobě ze sta nejvěrnějšího.

Bartoš 1901 / 0927 | Na čérnéj hoře syneček oře (24%)
Na čérnéj hoře syneček oře, vyoráł on zeľinečku, daj ně ju, Bože! Zeľinko drobná, nechcu ťa poznat, moseła bych svoje ľíčka pérečkem mazat. Ja ne pérečkem, aľe ľeľijú, potrestáł ňa miłý Pán Bůh, ženú ľenivú. Ne tak ľenivú, jako nemiłú: Vezni ně ju, miłý Bože, a daj ně inú.

Sušil 1098 | (24%)
Na dalekej cestě něpřichodi bliže; kemu ja mam chystať ty červene růže? Je-li on daleko, šak je iný blíže; uviju mu věnec z té červené růže. Ne tak na daleké, jak se nekemu zdá, ješče bych tam došla třikrát do večera. Třikrát do večera, třikrát do půlnoci, přec by se vyspaly moje černé oči.

Sušil 1077 | Zašeu mně šohajek (12%)
Zašeu mně šohajek daleko za hory, jak mně tam ostane, Bože miuý, dobrý! Za hory, za hory! Nad záhory jasno, je-i tě, šuhajku, je-i tě tam teskno? Je-i tě tam teskno, mňa je tady dvakrát, ale nedám toho ani na sobě znat.

Bartoš 1901 / 0138 | Háj husičky háj do ľesa (12%)
[: Háj, husičky, háj do ľesa, :] [: spadne na vás :] ranní rosa. [: Ranní rosa je studená, :] [: mohła bych být :] oklamaná. [: Vy sedľáci, co děłáte, :] [: máte koně :] neoráte? [: Oraľi sme, kopaľi sme, :] [: jeteľinky :] naseľi sme. [: Jeteľinka nám nezešła, :] [: moja miłá :] za mnó přišła. [: Přišła za mnó do maštaľe, :] [: mezi štyry :] vraný koně. [: Vraný koně poskočiľi, :] [: mojú miłó :] pošłapaľi. [: Pošłapaľi ju veľice, :] [: było jí znať :] podkovice. [: Běžte jí hneď pro dochtora, :] [: by ju zhójił :] do večera.

Erben 7/044 | Co sedláci co děláte? (12%)
Co, sedláci, co děláte? pole máte, nevoráte. Měl jsem jednu voraninu, sil jsem na ní rozmarínu. Rozmarínka mně nevzešla, má panenka mně odešla. Odešla mně do maštale mezi čtyry koně vrané. Koníčky se zutrhaly, mou panenku pošlapaly. Pošlapaly jsou ji tuze, už jí žádný nepomůže. Pošlapaly jsou ji na znak, až jí bylo podkovy znát. Pošlapaly jsou jí nohy, už ji nesou do komory. Pošlapaly jsou jí ruce, už ji nesou do světnice. Pošlapaly jsou jí hlavu, už jí kopá hrobař jámu.

Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (6%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.

Sušil 0678 | Na osice listí vadne (5%)
Na osice listí1) vadne, dyž uvadne, dolů spadne. Také-li já tak uvadnu, dyž uvadnu, dolů spadnu? Nedej, milá, listku vadnót, radši mu dej dolů spadnót.2) Než bych já mu spadnót dala, radši bych jé uvázala. Na šňúrečku, na hedbávnó, na pentličku, na červenó.

Erben 4/081 | Nedej Bože! abych stonal (5%)
Nedej, Bože! abych stonal, kdož pak by mně posluhoval? Kdož pak jinej, než má milá, má Andulka roztomilá. Nedej, Bože! abych umřel, než zaplatím, co jsem dlužen. Nejsem dlužen než dvá česká, to zaplatí holka hezká. Co zaplatí grošíčkama, já oplatím hubičkama.

Sušil 1695 | Pozorský zámek (5%)
Pozorský zámek nad vodú nahnutý;1) leží tam synek v železách zakutý. Kdo ho dal zakut? Brněnská hraběnka; kdo ho vyplatí? Jeho frajerenka. Nedej mně, milá, nedej mně zahynút; ty máš zástěrku, můžeš mě zavinút. Nedej mně, milá, nedej mě utrácet, ty máš peníze, můžeš mě vyplácet.2)