Sušil 0678 | Na osice listí vadne

43 words

Sušil 0678 | Na osice listí vadne (100%)
Na osice listí1) vadne, dyž uvadne, dolů spadne. Také-li já tak uvadnu, dyž uvadnu, dolů spadnu? Nedej, milá, listku vadnót, radši mu dej dolů spadnót.2) Než bych já mu spadnót dala, radši bych jé uvázala. Na šňúrečku, na hedbávnó, na pentličku, na červenó.

Smutný 32/056 | Olivo olivo lístku olivový (36%)
Olivo, olivo, lístku olivový

Erben 2/251 | Horo horo vysoká jsi! (19%)
Horo, horo, vysoká jsi! má panenko, vzdálená jsi, vzdálená jsi za horama – vadne láska mezi náma. Vadne, vadne, až uvadne! není v světě pro mne žádné, není žádné potěšení pro mne více k nalezení!

Erben 2/477 | Pušperská šafářka (16%)
Pušperská šafářka hezkého syna má, ona mně zkázala, že mně bo chtít nedá. Já jsem jí zkázala za tu její lásku, aby ho vázala doma na provázku. Doma na provázku, na hedbávnej šňůrce, aby nepodváděl chudobný dívčíce. Chudobná dívčice což ta mnoho zkusí: ledajaké lidi poslouchati musí. Včera mně vzkázala jeho panímáma, bych si nemyslila na jejího syna. A já jí vzkázala za tu její lásku, by si uvázala syna na provázku. Syna na provázku, na hedbávné šňůrce, aby nechodíval k chudobné panence.

Erben 3/209 | Na tom mostě (15%)
Na tom mostě, na kameně, přivázala žena muže na řemene. „Zlatá ženo! pust mě s něho: nebudu ti nadávati psí plemeno.“ Za tou naší stodoličkou moc ječmena:[59] uvázala žena muže na řemena.[60] „Ouvej, ženo! pust mě s něho, nebudu ti nadávati slova zlého.“ Co mě, ženo moje milá, co mě vážeš? vždyť já tobě všecko dělám, co mně kážeš: kážeš-li mně pro kvasnice, já ti pro ně honem běžím – bez čepice.

Sušil 1961 | Za humnama na (15%)
[ : Za humnama :] na ječmínku uvázala žena muža na řemínku.1) Co mě, ženo, co mě vážeš? Dyť já tobě všecko dělám, co mně kážeš. Kážeš-li mně pro kvasnice, a já pro ně hopkem běžím bez čepice. Kážeš-li mně drva rúbat, a já běžím do světnice tebe lúbat. Pusť mě, ženo, pusť mě z něho, neřeknu ti do své smrti slova zlého. Buď si tady do pondělka, abys věděl, safiente, co je ženka.

Smutný 02/067 | Okienisko jak je nizko uvázala ž (14%)
Okienisko jak je nizko uvázala ž

Bartoš 1901 / 0604 | (13%)
1. Ach máło ty ně, miłá, máło ty ně věříš, že małým okénečkem dycky za mnú hľedíš. Ach, jak bych ti, synečku, jak bych ti věřiła, dyž sem já tvoju łásku v něděľu zkusiła. Ach ťažko je ně ťažko na mojém srdečku, ach, jak by ně ho zvázáł hedbavnú šňůrečkú. Ach, hedbavná šňůrečka, ona je teňučká, ona sa ně vřezała hrubě do srdečka. 2. Ach synečkova mati, ona je tak dobrá, nedała si ně vzít, že su já chudobná. Ach já na ňu odkážu, takovú otázku, nech si svoje syny uváže na provázku. Ach ľesti nezdrží, súkenný provázek, nech si dá uděłat cigánu řetázek.

Sušil 0906 | Těžko je mi těžko (13%)
Těžko je mi, těžko na mojim srdečku, jak by mi ho svazal hedbavnu šňurečku. Hedbavnu šňurečku ja rozvazať možu, na tebe, synečku, zapomnět němožu. Zapomeneš na mne, ma děvečko, snadně, dy budu s inšu stať, něpohlidaj na mne. Něbyl by mi tě žal, dybys mi byl umřel, ale je mi tě žal, žes mi vypověděl. Z velikeho žalu sluzenky kapaju, na drobnem kamenci1) jamky vybijaju.

Sušil 1916 | Chytlas mia má milá (13%)
Chytlas mia, má milá, chytlas mia na sidla, nemožu uletět, svázalas mně křídla. Svázalas mně křídla hedbávnú šnúrečkú, nemožu uletět za jinú děvečkú.

Erben 2/238 | Vyletěla holubička (13%)
Vyletěla holubička z rychtářovic okenečka. Vyletěla, zahoukala, na milého zavolala. Pojď, můj milý, s oné strany, pomoz na mě nůši trávy. „Těžší tráva než otava, proč’s, má milá, tolik brala?“ Já jsem brala po libosti, 1) abych měla kravám dosti. Otočil se a zasmál se, vytál facku své panence. Červená ji polívala, do šátečku utírala. Do šátečku, do bílého, co dostala od milého. Vila věnec ze slziček a vplítala jetelíček. Vadne kvítí ve věnečku: S pánem Bohem, můj holečku! Prachenska. – Srov. Suš. 537; Kol. I. 295. 1) „Ať pomůže otec, máti, nechtěli mi tebe dáti. Ještě tebe kolíbali, už mi tebe slibovali.“