Sušil 0677 | Na Javornici vtáček zpívá

38 words

Sušil 0677 | Na Javornici vtáček zpívá (100%)
Na Javornici vtáček zpívá, krásná hanačka trávu sbirá. Trávu sbírá, stat nemože: Poď sem, synečku, poď, pomož mně. Poď, synečku, poď a pomáhej, jenom ty ke mně nerozprávěj. »Jaké by to srdce bylo, dyby k své milé nemluvilo.«

Bartoš 1901 / 0922c | Co moja ženička doma děłá (62%)
Co moja ženička doma děłá, Dyž ona mužíčka doma nemá? Chodí po doľince, sbírá po byľince, aby ju hłavička neboľeła.

Sušil 0747 | Pásla hanačka páva (25%)
Pásla hanačka páva mezi horami sama; a přijeli k ní páni: Pojeď, hanačko, s námi. Jak bych já s vámi jela, kam bych já páva děla? »Pusť páva dolů vodú, pojeď s námi do Brodu.«*) Jeďte vy s Pánem Bohem, já tu ostanu s pávem. Nedám se já podvésti tej vašej laskavosti.

Sušil 1852 | Poslala mně má hanačka psaní (25%)
[: Poslala mně má hanačka psaní, :] [: habech si jo vzal, :] že budeme sami. A co te mně, moja milá, pišeš? Já bech se ti vzal, ale nevím, čí jseš.

Bartoš 1901 / 0182 | Na zelené louce pase ovčák (25%)
[: Na zelené louce pase ovčák ovce, na louce zelené, :] hanáčka cosi v klíně nese,směje se, až se celá třese, že bude jíst rybičky ze studené vodičky.

Sušil 1740 | Hanačka v košu ryby nese (25%)
Hanačka v košu ryby nese, směje se, až se všecka třese, že bude jest rybičky ze studené vodičky.

Sušil 2202 | Já su malý žáček zpívám jako (8%)
Já su malý žáček, zpívám jako vtáček. Ešče bych lépe zpíval, dybych žemličky s medem jídal. Ale já nemám hlasu, jídávám s olejem kašu. *) Já su malá panenka, chcu byt Kristova milenka. Ráda do kostela chodím, Pánu Bohu se tam modlím. **) Já su malá Apolenka, vyletěla sem z komínka. Lidé se mne polekali, na kolena poklekali, lidé se mne nelekejte, na kolena neklekejte. ***) O, Kriste králi, my žáci malí víme o tobě, žes přišel s nebe, stoupils k nám dolů, byls s námi spolu. Na zemi's bydlel, tomus ty sám chtěl, Protož my všickni dnešní vršečky tobě zpívat budem až na věky, amen.

Bartoš 1901 / 0596 | Kerý vtáček pod javorem sedá (7%)
Kerý vtáček pod javorem sedá, každý sobě potěšéní hľedá, jako jeden młádeneček, kerý sedá v noci u děveček. Príjde k jednéj, poví jí słovečko, príjde k druhéj, poví jí to všecko; jedna druhéj povídała, aby chłapca k sobě nepúščała.

Bartoš 1901 / 0724 | Sedí vtáček na kadłátce (7%)
Sedí vtáček na kadłátce, stěžuje si céra matce: Aj, má maměnko roztomiłá, už mi syneček vypovidá. Vypovidá, vypověděł, včerá večer z jinó seděł, aj seděł, seděł, sedět bude, moje srdečko płakať bude. Dybych była mocnó paní, zvołała bych svý poddaný, ten hájiček bych sekať dała, aby v něm žádná nesedała.

Bartoš 1901 / 0145 | Dyž sem išéł přes ty hory (7%)
Dyž sem išéł přes ty hory, všeci vtáčkové zpívali; žádný nepłače, každý zpívá; proč si, má miłá, žałostivá? Proč bych žałostná nebyła? dyž sem poctivosť ztratiła; . už má poctivosť v poľi bývá, tobě, šohajku, vtáček zpívá. Tobě, šohaj, tobě ináč, za kłobúčkem rozmarýn máš; tobě sa ľíčka červeňajú, moje očenka płakat majú.

Bartoš 1901 / 0849 | Už tá růža garafija (7%)
Už tá růža garafija [: zem premáhá. :] Ráda by ma moja manka [: doma mała. :] Keby jéj ľen izbu pytvor [: zametała. :] Už ten vtáček jarabáček [: preľetuje. :] A ten vtáček jarabáček [: około pna. :] A ta miłá najmiľejší [: około mna. :]