Sušil 1740 | Hanačka v košu ryby nese

18 words

Sušil 1740 | Hanačka v košu ryby nese (100%)
Hanačka v košu ryby nese, směje se, až se všecka třese, že bude jest rybičky ze studené vodičky.

Bartoš 1901 / 0182 | Na zelené louce pase ovčák (74%)
[: Na zelené louce pase ovčák ovce, na louce zelené, :] hanáčka cosi v klíně nese,směje se, až se celá třese, že bude jíst rybičky ze studené vodičky.

Sušil 0747 | Pásla hanačka páva (50%)
Pásla hanačka páva mezi horami sama; a přijeli k ní páni: Pojeď, hanačko, s námi. Jak bych já s vámi jela, kam bych já páva děla? »Pusť páva dolů vodú, pojeď s námi do Brodu.«*) Jeďte vy s Pánem Bohem, já tu ostanu s pávem. Nedám se já podvésti tej vašej laskavosti.

Sušil 1852 | Poslala mně má hanačka psaní (50%)
[: Poslala mně má hanačka psaní, :] [: habech si jo vzal, :] že budeme sami. A co te mně, moja milá, pišeš? Já bech se ti vzal, ale nevím, čí jseš.

Sušil 0677 | Na Javornici vtáček zpívá (50%)
Na Javornici vtáček zpívá, krásná hanačka trávu sbirá. Trávu sbírá, stat nemože: Poď sem, synečku, poď, pomož mně. Poď, synečku, poď a pomáhej, jenom ty ke mně nerozprávěj. »Jaké by to srdce bylo, dyby k své milé nemluvilo.«

Sušil 1537 | Švarný šohajíčku (22%)
Švarný šohajíčku, šak máš mnoho řečí, co ti naděuali ludé ledajací. Ludé ledajací řečí naděuali, před svobodnú chasú tebja pomúvali. Že si z múdra vedeš, že si z múdra chodíš, že si z múdra chodíš a robit neumíš. Bár si z múdra vedu, bár si z múdra chodím, co mně k rukám donde, všecko robit umím. Umím v poli orat, vinohrady kopat, jatelinku sekat, aj kosu nakovat. Nakovaja kosu, aj travičku kosit, zelený rozmarýn za širůškem nosit.

Sušil 1528 | Mám já koňa koníčka (21%)
Mám já koňa, koníčka, mám já koňa šimla, on mě pěkně ponese, dyž pojedu z Vídňa. Mám já kosu vykutú, mám já kosu dobrú, ona kosí, dyž mosí, jetelinku drobnú. Dyž sem začal kositi, kosenka mně spadla, než sem kosu osadil, jetelinka zvadla.

Erben 5/200 | Sedlák na louce seče (21%)
Sedlák na louce seče, kosa mu řezat nechce; von se vždy vohlídá, vočí k nebi zdvíhá, vysoko-li je slunce. Když bylo po polednách, vzal kosu na ramena: přiběhnul-tě domu, vyplísnil svou ženu, že nestrojí voběda. Sedlák na louce seče, kosa mu brati nechce; von se smutně dívá, voči k nebi zdvíhá, vysoko-li je slunce. Slunce jde na poledne: pojď, holka, vyprovoď mne! vyprovoď mne přes les, a já tebe přes ves, a tam se rozejdeme.

Erben 2/475 | Uvážu koníčka (21%)
Uvážu koníčka u suchého dubu: nelíbej, má milá, když já tu nebudu. Uvážu koníčka u suchého dřeva: nelíbej, má milá, koho není třeba. Uvážu koníčka u suché jedličky: nedávej, má milá, falešné hubičky. Můj vraný koníček u jedličky stojí; má milá rozmilá na vzdory mně strojí. Já jsem se ubrousil, když jsem kosu brousil: přeškoda nastokrát, že jsem se tě prosil!

Sušil 0765 | A Kolik je klásečků (21%)
a) Kolik je klásečků v ječmeném snopečku, tolik falešnosti při každém synečku. Já sem se užala, dyž sem trávu žala, nejsi, synku, hoden, bych na tě čekala. b) Kolik je péreček na bílé husičce, tolik falešnosti při každé panence. Já sem se usekl, dyž sem kosu brósil, nejsi, dívko, hodna, abych se ti prosil.

Sušil 0878 | Šaratice na pěkné rovince (21%)
[: Šaratice na pěkné rovince, :] [: chodil jsem tam k jedné švarné dívce. :] Chodil jsem tam, ale už nebudo, zarůstla mně cesta vořešinó. Vezmu paláš, vořeší vysekám, a tebe tam, má milá, nenechám. Vezmu kosu, vořeší vykosím, a tebe si, má milá, vyprosím.