Černík 1908 / 228 | Idi chlapci

27 words

Černík 1908 / 228 | Idi chlapci (100%)
Idú chlapci hore, dolu, rádzi by išli k nám. naše dvére něvrzajú, ale jich polievám. Polievám jich sladkým mliekom, kyselú smetankú, aby dvére něvrzaly, dokel som penenkú.

Galko 3/030 | Hore cestu chlapci idú (99%)
Hore cestú chlapci idú, radi by vešli k nám; naše dvere nevrzajú, lebo ich polievam. (Polievam ich sladkým mliekom, kyselú smotánkú, aby ony nevrzali, zakál som panenkú.)

Galko 1/127 | Chodí richtár po dedine (75%)
Chodí richtár po dedine, rozkazuje kolom, aby išli do doliny trávu kosiť volom. Chodí richtár po dedine, rozkazuje babám, aby išli do doliny trávu hrabať kravám. Chodia chlapci po ulici, radi by vošli k nám; naše dvere nevrzajú, lebo jich polievam. Polievam jich sladkým mliekom, kyselou smotánkou, aby oni nevrzali, dokiaľ som panenkou.

Sušil 0463 | Co je mně po tobě (24%)
Co je mně po tobě, že ty chodíš ke mně, dyž ťa mé srdečko nemiluje věrně. Co je mně do tebe, do tvej pěknej krásy? Já sa jí nenajím, ona mňa nespasí. Nachoď sa k nám, nachoď, ty kyselá pláňko, až sa mně nadhodí to slaďúnké jabko. To slaďúnké jabko do truhly si skovám, tu kyselú pláňku kamarádkám rozdám.

Galko 3/042 | Von okienkom pozerala (15%)
Von okienkom pozerala: pod’, šuhajko, k nám, uvila som ti perečko, veru ti ho dám; z červenej ružičky, z drobnej fialôčky, hej, veru ti ho ja dám. Von okienkom pozerala: poď, šuhajko, k nám, naše dvere nevŕzgajú, bo ich polievam studenou vodičkou, pre teba, Janíčko, hej, lebo ťa rada mám.

Galko 1/059 | Spievaj si, slávičku (14%)
Spievaj si, slávičku, v zelenom hájičku, a ja si zaspievam, idúc na trávičku. Trávička zelená, kade ja chodievam, lebo ju ja často slzami polievam. Ústa mi spievajú, oči sa mi smejú, ale od srdiečka slzy sa mi lejú. Nebudem veselá, ani nemôžem byť, šuhaj ma zanechal, čo ma počal ľúbiť. Tak sme sa, šuhajko, my dva rozleteli, jako tie holuby, keď medzi ne strelí.

Sušil 1819 | Chodí šohaj kole domu rád by (13%)
Chodí šohaj kole domu, rád by vešel k nám, naše dvéře vrzigajú, já je zalévám, pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám. Zalévám ich sladkým mlékem, sladkú smetanú, zalévala bych ich máslem, naši nedajú.1) Pro tebe, synečku, studenú vodičkú, že ťa ráda mám.

Bartoš 1901 / 0382 | Zavolala na šuhájke (12%)
Zavolala na šuhájke: aj, chlapci, poďte k-nám, naše vrata nevrzajó a deť já jich zalévám. Zalévám jich sladkým mlíkem he také smetano, hábe voně nevrzale, a dež k nám chlapci pudó.

Sušil 0355 | Uliana krásná panna (12%)
Uliana, krásná panna, také-li by si mě vzala? 1) Ráda bych si tebe vzala, dybych pro bratříčka směla. Umoř bratra, vezmi si mě, budeš míti ščestí ze mně. Jak bych já ho umořila? Dyť sem se to neučila. 2) Di do lesa višňovýho, najdeš hada jedovýho. 3) Uvař mu ho v sladkým mlíce, on ti skoná po hodince. 4) Už bratříček z lesa jede, přeneščasný dříví veze. 5) Hned mu vrata otvírala a koničky odpříhala. Poď, bratřičku, poď k snídaní, máš rybičky přichystaný. 6) Co pak só to za rybičky? Žádná nemá své hlavičky. Hlavičky sem zutínala, sama sem jich posnídala. A dyž první kósek snědl, hnedka jako stěna zbledl. 7) Di, sestřičko, dones vína, už mně mé srdce zemdlívá. 8) Sestřička hned nemeškala, z luže vody mu nabrala. 9) Pi, bratřičku, šak je dobrý, z plnýho sudu nabraný. 10) Dé mně, sestro, dé peřinko, ať položím svó hlavěnko. Donesla mu tvrdé kameň: Spi, bratřičku, tade na něm. 11) Už sem bratra votrávila, tvé srdečko zaslóžila. Dones, milá, tvrdé kameň, já rozdělím srdce na něm. Bratřička sem votrávila, a tebe sem nedostala. 12) Bratřičkovi už zvonijó, Uliánku podpalujó. Bratříčkovi odzvonili, Uliánku podpálili.

Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (2%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.

Sušil 0683 | Na hoře na dole (1%)
Na hoře, na dole, ej, na hoře, na dole, [: v tem zeleném hájku. :] Trhaua má miuá modrú fialenku. Trhaua, trhaua, do kystek vázaua. Došeu k ní šohajek, perečko mu daua. Daua mu perečko, modrej fialenky, aby nezapomněu svojej frajirenky. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň si na dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, zpomeň sina dům náš, že v něm frajirku máš. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich dvéří, jenom ty zavouaj: Má miuá, otevři. Dyž půjdeš mimo nás, mimo našich oken, jenom ty zavouaj: Má miuá, vyndi ven.