Galko 1/152 | Majerán, zelený majerán

29 words

Galko 1/152 | Majerán, zelený majerán (100%)
Majerán, majerán, zelený majerán; rada ja, šuhajko, za tebou pozerám. Majerán, majerán, s širokými listy; povedz mi, šuhajko či mi budeš istý? Majerán, majerán širokého listu; nepôjdem na vojnu, mám frajerku istú.

Galko 1/403a | Vyrôstol mi strom zelený (33%)
Vyrôstol mi strom zelený v piesku, pre tú našu potajomnú lásku; vyrástol mi širokými listy, ni od žiaľu, ale od ľúbosti.

Bartoš 1901 / 0880 | Na zeľených łúčkách (31%)
[: Na zeľených łúčkách kopa sena, :] [: včéra boła dzjévka, :] dnes je žena. [: Na zeľených łúčkách kopa ľistu, :] už ty máš, Janoško, sivá hołubenko, ženu istú. [: Na zeľených łúčkách ešče věčí, :] [: šak ti to, Anička, :] pekně svěčí.

Galko 1/323 | Hrach sa mi neurodil (26%)
Hrach sa mi neurodil, len samé lopatečky, vzal som si starú babu, pozerám za devečky.

Sušil 0019 | Byla krásná Dorota (8%)
[: Byla krásná Dorota :] [: pobožného života :] 1) A ta krásná Dorota měla věnec ze zlata. A z tej bilej leluje od Panenky Marie. Zamiloval si ju král, za Dorotou listy psal.2) Chceš-li Dorko moja být? Má tě svět co paní ctít. A já už mám jiného, Krista Pána samého.3) Král se na to rozhněval, do vězení Dorku dal a na vojnu odjechal.4) Sedum let tam bojoval a na osmý přijechal. Zpomněl si na Dorotu, žije-li či nežije.5) Ach, žije, pane, žije, ač nic nejí, nepije. Dorotka vyvedena, před krále představena. Chceš-li, Dorko, moja být? Má tě svět co paní ctít. A já už mám jiného, Krista Pána samého. Král se na to rozhněval a pec hrozně topit dal. Čím se déle pálila, tím víc krásy nabyla. Dorotka vyvedena, před krále představena. Chceš-li, Dorko, moja být? Má tě svět co paní ctít. A já už mám jiného, Krista Pána samého. Král dal olej vařiti, Dorku na něm smažiti. Čím se déle smažila, tím víc krásy nabyla. Z oleje vyvedena, před krále postavena. Chtěj, Dorotko, moja být, má tě svět co paní ctít. A já už mám jiného, Krista Pána samého. Král dal kolo dělati, pannu na něm lámati. Dorka Boha prosila, aby ju zbavil kola. Bůh se nad ni smiloval, hrom to kolo polámal. A to z čistého jasna, až se země zatřásla. Pomůže ti ostrý meč, až ti hlavu setne preč. Za město ju kázal vést, a jí mečem hlavu smést. Potkal ju tam Eliáš: Kam, Doroto, pospícháš? Do Kristové štěpnice, budu trhat ovoce. Budu trhat lilije u Panenky Marie. Dyž ho budeš trhati, chceš-li mi ho poslati? Když kat nejprv uhodil, meč se nad ní poklonil, na dvoje se rozlomil. Kat se na to rozhněval, od razu jí hlavu sťal.6) Svatá hlava je sťata, duše do nebe vzata. Stojí mezi anděly jako hvězda na nebi. Přišlo s nebe diťátko, překrásné pacholátko. Mělo košík na ruce a v něm krásné ovoce. Eliáši důvěrče, tu ti nesu ovoce s nebeského obrojce.7) Co ti sestra slíbila, dyž se na smrť strojila.

Sušil 1627 | Poslala královna (8%)
Poslala královna do Moravy psaní. Aby sa mládenci na vojnu chystali. Oni odepsali na široké listy, aby sa nebála, že jsú dycky jistí. Bude vojna, bude, bude verbovaná, půjde na ňu chasa samá vybíraná.

Galko 1/385 | Stojí šuhaj na ulici (8%)
Stojí šuhaj na ulici, má klobúčik na hlave, a milá mu predo dvermi, (milá stojí predo dvermi) on sa na ňu neozre. Kamarát mu ukazuje: tamto jestiť tvá milá. (kde mu stojí premilá) Ach, prosím ťa neukazuj, (Prosím, braček neukazuj,) na ňu hľadeť nebudu. (tá sa mi znepáčila.) Však som ťa ja neprosila, žeby si k nám chodieval, ani listy nepísala, žeby si ma miloval. Mal si dvere otvorené, do lásky srdce mého, ale sa ti už zavreli, nevejdeš viac do neho. Mal si dosti (vernú) prepeličku, neznal si ju šanovať; prepelička sa splašila nechcela (prestala) ťa milovať. Sedem rečí, desať kročí, a to vše pre mamilú, už je našej láske koniec, ty si tomu príčinu.

Sušil 1646 | Červené jablučko (7%)
Červené jablučko nad vodú sa kníše, moje pocěšenje za mnú listy píše. Jeden mi napisal, abych sa vydala, druhý mi napisal, abych ho čekala. Červené jablučko, nad vodú sa někniš, moje pocěšenje, za mnú listuov něpiš.

Galko 1/474b | Keď my cez hory pôjdeme (7%)
Keď my cez hory pojdeme, čo my tam jesti budeme; jesto tam šušky dubovie, ako halúšky makovie. Keď my cez hory pojdeme, na čom tam spávať budeme; jesto tam listy bukovie, ako hlavnice mochovie.

Sušil 0340 | Stojí limba stojí (6%)
Stojí limba, stojí listu širokého. Pod ňó hrá děťátko, malý nebožátko. Tak tam dlóho hrálo, až se rozplakalo. Šlo, nadešlo žlíbek, na něm byl krchóvek. Hrobaři, hrobaři, kde má matka leží? A tvá matka leží třetí ode dveří. Dítě nemeškalo, na krchov běželo. Třikrát hrob obešel, anděl k němu přišel. Vzal ho za ručičku: Tady máš mamičku. Dítě na hrob padlo, žalostně plakalo. Má mamičko, staňte a mě politujte. Jak pak já mám státi? Mám na sobě škřutí. K tomu ješče kameň, jdi dom s Pánem Bohem. Já škřutí odházím, kamení odvážím. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinó mamu. Co je po té matce, dyž není od srdce. Dyž má chleba dáti, třikrát jé obrátí. Ukrojí krajíček, hodí pod stoleček. Dyž mám jít k obědu, pošle mě pro vodu. Dyž mám jít k večeři, pošle mě za dveři. Dyž košulku pere, div mě neprokleje. A dyž mě oblíká, všudy mnó namýká. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky. Vem si tam tu róchu, dej ušit košulku. Dyž tě budó bíti, přiď mně povědíti. Já tam na ně přindu, obóm hlavu strhnu. Tebe vezmu k sobě, budem spolu v hrobě. Dyž byla večeře, klube, klub na dveře: Poď, dítě, otevři. Dítě nemeškalo, otevřit běželo, nic tam nevidělo. Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala: Neubližuj dětóm, ubohým sirotkóm. Dyž pryč odcházela, otci hlavu strhla, macoše uryla.

Erben 2/593 | (6%)
Stojí hruška v širém poli listu zeleného, rejho-rej, ritum-rej, listu zeleného. Pod ní stojí má panenka líčka červeného, rejho-rej, ritum-rej, líčka červeného. Šel tam tudy její milej: Pozdrav pán Bůh, děvče! rejho-rej, ritům rej, pozdrav pán Bůh, děvče! Ona mu poděkovala: „Dejž to pán Bůh, ševče! rejho-rej, ritum-rej, dejž to pán Bůh, ševče!“ Jsem-U ševcem, za to ševcem budeš míti muže, rejho-rej, ritům rej, budeš míti muže. „Dřív mně musíš střevíčky šít z komárovy kůže, rejho-rej, ritum-rej, z komárovy kůže.“ Ty mně musíš košilku šít bez niti, bez jehly, rejho-rej, ritum-rej, bez niti, bez jehly. „Ty mně musíš sámek stavět na zelným košťáli, rejho-rej, ritum-rej na zelným košťáli.“ Košťál zvadne, zámek spadne, ty má musíš býti, rejho-rej, ritum-rej, do nejdelší smrti.