Galko 1/156 | Prečs’, kalina, v kríčku stála

28 words

Galko 1/156 | Prečs’, kalina, v kríčku stála (100%)
Prečs’, kalina, v kríčku stála, [: tichého sa dážďa bála? :] Až bych sa ja dážda bála, [: do kríčka bych nestávala. :] Stávala bych do doliny, [: do zelenej javoriny. :] Do zelenej javoriny, [: kade chodí môj premilý. :]

Černík 1908 / 227 | Zaspala Hanička (39%)
Zaspala Hanička na zeleném kríčku, a Janoško zaspal na jéj bielém líčku. Staň, Hanička, hore, už sú bielé zore, krávy nědojené vyháňaj na pole. A keď hore stala, žalostně plakala, krávy nědojené za kraváry hnala. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, doženěm za vami nědojené krávy. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, něsem vám rozmarýn ve zlatém pohári.

Galko 1/251 | Sedela na vršku, volala: Ondrišku (38%)
Sedela na vršku, volala: Ondrišku, poďže sem, Ondrišku, sama som na vršku! (Sedela na jame, volala: Adame, poďže sem, Adame, sama som na jame! Sedela pri kríčku, volala: Janíčku, poďže sem, Janíčku, sama som pri kríčku ! Sedela na dube, volala: Jakube, poďže sem, Jakube, sama som na dube! Sedela na lipe, volala: Filipe, poďže sem, Filipe, sama som na lipe!)

Bartoš 1901 / 0259 | Sadiła Anička modrú (29%)
[: Sadiła Anička :] [: modrú fiałečku, :] [: jak ju zasadiła, :] [: tak Boha prosiła. :] [: Daj Bože deščíčka, :] [: tichého větríčka, :] [: co by sa ujała :] [: modrá fiaľička. :] [: Šohajkovy koně :] [: do zahrádky vešły, :] [: modrú fiałečku :] [: do koła obešły. ] [: Cože ty, Anička, :] [: za tú škodu žádáš, :] [: či koňa vraného, :] [: či synka švárného. :] [: A já vám nestójím :] [: o vašho koníčka, :] [: aľe vy mi dáte :] [: švárného Janíčka. :]

Sušil 2155 | Kolem do kolečka (29%)
Kolem do kolečka naše zahrádečka, aby nám Pámbů dal tichého deščička. Deščiček májový, daj nám ho Bůh milý! Aby nám naróstl chlebiček na zemi.

Sušil 0827 | Sadila sadila (29%)
Sadila, sadila fialenku v roli, jak ju nasadila, hned Boha prosila, aby dal pohody. Dej, Bože, dyščíčka, tichého větříčka, [: aby se ujala :] modrá fialečka. Dyščiček nepršel, fialenka zvadla, možeš, milá, vědět, že je láska malá.*)

Galko 1/346 | Ďateľ na dube žalostne dube (11%)
Ďateľ na dube žalostne ďube, čo ma po milom, keď k nám nepríde, nepríde. Dobrý večer vám, pani krčmárka, či tu nebola moja frajerka, frajerka? Ej, bola, bola, za dverma stála, šla by tancovať, ale sa bála, ej, bála. Keby ja vedel, kto s ňou tancoval, veru by sa s ním do krve rúbal, ej, rúbal.

Erben 2/240 | Proč kalino v strouze stojíš? (11%)
Proč, kalino, v strouze stojíš? zdali ty se sucha bojíš? Kdybych já se sucha bála, ještě bych já hloubej stála. Proč, kalino, kalin nemáš a jimi se nečervenáš? Já jsem kalin dosti měla a jimi se červenala. Svrchu ptáci ozobali, z důly panny olámaly. Každá panna hochu svému – a já smutná nemám komu. Ach kdybych já komu měla, byla bych si přispíšila 1

Bartoš 1901 / 0766 | Před naším oknem kaľina (11%)
[: Před naším oknem kaľina, :] [: na téj kaľině maľina. :] [: Přiľeťéł na ňu z hory pták: :] [: proč si, má miłá, smutná tak? :] [: A proč bych smutná nebyła, :] [: dyž sem miłého ztratila. :] [: Była sem s miłým v hajině, :] [: usnúł ně sładce na kľíně. :] [: On modré oči otevřéł, :] [: a svým pohľedem na mně, zřéł. :] [: Zdáł se ně, miłá, divný sen, :] [: že sem tě védł z domu ven. :] [: Muzika hráła veseľe, :] [: až zme se octľi v kosteľe. :] [: V kosteľe ołtář, sama zář; :] [: ešče jasňéjší tvoje tvář. :]

Sušil 0418 | Třeba sem bledúčká (11%)
Třeba sem bledúčká, bledušenká, bledá, přece mě maměnka ledakemu nedá. Oni mě nenašli na žádném smetisku, aby mě dávali starému chlapisku. Dali by mě, dali za chlapa starého, bylo by mi haňba sedat vedle něho. To staré chlapisko jak stará halena, dyž se ňú přikryje, přece je ti zima. To staré chlapisko, jak staré grnisko, može ním povorat kde keré strmisko. Vdovcovi starému smrdí brada vínem, a mladý šohajek voní rozmarýnem. Vdovca bych nechtěla, nebo bych se bála, že by ta nebožka za dveřama stála.

Sušil 1308 | Před našíma stojí kalina (11%)
Před našíma stojí kalina, na tej kalině malina. Trhala je ji Františka svejma bilejma rukama. Přiletěl je k ní z hory pták; co seš, Františko, smutná tak? Jakpak nemám smutná bejti, usnul mně milej na klíně. Budila sem ho polehoučku, dávala sem mu hubjičku. »Zdál se mně o tobě ljibý sen, že sem k oltáři s tebou šel.«