Galko 1/306b | Prečo ma chytáte, prečo ma lapáte

146 words

Galko 1/306b | Prečo ma chytáte, prečo ma lapáte (100%)
Prečo ma chytáte, prečo ma lapáte, ej, od ktorého pána dovolenie máte? Máme my ho, máme od samého krála, ej, aby sme chytili Janka za husára.

Černík 1908 / 168 | Pred našima okny (51%)
Pred našima okny olivečka kvitně, povedal šohajko, že ju veru vytně. Nětreba ci, šohaj, olivenky vysac, mosíš si od našich dovolenie pítac.

Erben 2/730 | Ráda – ráda– – (34%)
Ráda – ráda– – ráda bych se vdávala: vzala bych si husara s zrzavejma fousama. Tři sta zlatejch mám, husaroj je –dám, dám, dám, na mou kuši mu je dám.

Sušil 1653 | Chodilatě matička (34%)
Chodilatě matička okolo rebníčka, nosila na rukách švárnýho synáčka.1) Ach, synáčku, synáčku, co tě mám udělat? Mám-li ti utopit lebo ti mám chovat? Ach, maměnko má milá, teho neděléte, radši mě chovéte, na vojno mě déte. Pode o vás, maměnko, pode o vás chvála, že ste vechovale královně husara.2)

Bartoš 1901 / 0116a | Bľíž města Hostýna (11%)
Bľíž města Hostýna hospoda maľovaná a v ní je šenkýřka, ej dobré vínko mívá. Šenkeřenko mładá, naľéj nám hoľbu vína, naľéj nám vína más, ej zapłatíme za ráz. Šenkýřka naľévá, ej ceruška ho nese, od złata, od stříbra, ej ručenka í kľesne. Šenkeřenko mładá, ej dovoľ nam tu spati, nebudem ľitovat, ej tři sta złatých dati. A já nejsem na to, ej abych s vama spała, a já sem ceruška, ej angľického kráľa. Když ty si ceruška, ej angľického kráľa, včiľ budeš žena má ej včiľ pojedeš s nama.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (11%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0116b | Na Kudłovském poľi hostinec je nový (11%)
Na Kudłovském poľi hostinec je nový [: k němu sa zížďajú aj ti zľinščí páni. :] Šenkýřko má miłá, naľéj hoľbu vína! [: Šenkýřka ho naľiľa, děvečka ho nosiła. :] »Šenkýřko má miłá, je-i to tvá céra, ľebo słužebkyňa?« »To néni má céra ani słužebkyňa aľe je to céra za jeden kvint vína, za dvě porcí řezanky a za porcí sena.« »Šenkýřko má miłá, dovoľ jí s námi spati [: rač ti ožeľíme tři sta złatých dati. :] Šenkýřka nic neřekła, enom se usmáła, [: tá słužebná děvečka do płaču se dała. :] »Na to já tu néjsu, abych s vama spała, [: aľe já su céra ingľického kráľa.« :] Tebe já, tebe já sedn ľet sem hľedáł, [: ani ze svého koně ani nezesedám. :]

Sušil 2276 | Náš pan král s králkó pěkně (11%)
Náš pan král s králkó pěkně prosí anebo mosí. Máme krála chudobnýho, na horách obranýho, ale poctivýho. Zajali ho nám na dolách, na horách, na velkých pustinách. Vzali mu dvě sta z práznýho města, dvě sta volů z prázných dvorů. Tři sta koní z prázných maštali. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ješče víc. Děléte, děléte, nás tady dlóho stát nenechéte. Budeme-li tady dlóho stati, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti, pojedeme za město, spaseme vám obilí všecko. Pojedeme za dědinu, spaseme vám všecku jetelinu. Pojedeme na osení, spaseme vám všecko zelený. A budeme tam tak dlóho pásti, pokad se bude keré klásek na pole třásti, od óvrati až do konce neuživíte kohóta ani slepice. Sáhnite, paňmámo, s pantátem hodně z hluboka, ať vás nebolí ruka do roka a hlava na věky. Také, milá matičko, přidáte nám vajičko, k tomu hodnó klobásu, co se s ňó třikrát opášu, a po štvrtý se na ňu podpírám, ať svó huběnku nadarmo neotvírám.

Galko 1/446b | Naša pani kňahne (11%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Galko 1/446a | Naša pani kňahne (11%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Bartoš 1901 / 0087 | V roku tisícím osmistém (10%)
V roku tisícím osmistém, a to v osnaštyrycátém, počał Košut bojovati, ľid fałešně sužovati v zemi Uherské. Tenkráte był lid zmámený ; nevěděľi, čí sú, sami, či Maďara, či císara, čili Uherského kráľa posłúchat mají.