Galko 1/384 | Počímkoľvek živá budem

30 words

Galko 1/384 | Počímkoľvek živá budem (100%)
Počímkoľvek živá budem, vždycky teba ľúbiť budem, ešte aj v tom tmavom hrobe, aj tam verná budem tobe. A keď ty na mňa zabudneš, trestu božieho neujdeš, nedá ti boh požehnania (štestia, zdravia) za falešné milovania.

Bartók III 1069 | Keď som išiou z milovania (37%)
Keď som išiou z milovania

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (34%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Erben 2/100 | Šla panenka k zpovídání (34%)
Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného.

Sušil 0584 | Kdes má milá včera byla (33%)
[: Kdes, má milá, včera byla, :] že jsi ty doma nebyla? Byla jsem, milý, v kostele, modlila jsem sa za tebe, za tvoje srdce fortelné. Dycky’s chodil, dycky’s klamal, až mně můj víneček zvjadal. Prosila jsem ťa pro Boha, že já nejsem tobě rovna. Nemám otca, ani máti, nemám sa kom’ žalovati. Kdekoliv’s mia potkati měl, dycky’s vyminúti hleděl. Nevymíňaj, nevymineš, trestu Božího neujdeš. Ale ťa Bůh trestat bude, až při tom posledním súdě.

Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna (21%)
Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna robiť, [: pohneval sa ten milý môj, prestal ko mne chodiť. :] To by tak zle nebolo, ale sa oženil, [: a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. :] Budem ja mu želati, by sa mu tak stalo, [: žeby to jeho veselie dlho netrvalo. :] Žeby šťastia, ni zdravia, ni svedomia nemal; [: keď prvý raz von vystúpi, žeby nôžku zlámal. :] Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, [: koník sa mu kus potočil, zlámal si on rúčku. :] Pravda je to, pravda je, čo milá zakľaje; [: kto sa falošne miluje, že mu bôh nepraje. :]

Galko 3/073 | Sama sa ja, sama aj sebe čudujem (21%)
Sama sa ja, sama aj sebe čudujem, [: zanehau ma milý, :] a ja nebanujem. Zanehau ma milý pre mrchavých ludí, [: a ja nebanujem, :] nech ích pán boh súdi. Zanehau ma milý pre moju chudobu [: a ja sa nestariem, :] poručena bohu. Poručena bohu, ešte poručenšia, [: bohu ťa porúčam, :] moja najmilejšia. Bohu ťa porúčam, s tebou sa rozlúčam, [: ešte naposledy :] hubičku ti dávam. Hubičku ti dávam, zdravia ti vinšujem, [: za frajerskú lásku :] pekne ti ďakujem. Neďakuj, neďakuj, veď ešte prídeš k nám, [: sobotu navečer :] pierko ti prichystám. Nechystaj, nechystaj, pierko neposielaj, [: od dnešku večera :] milého si hladaj. Hore, dolu pôjdem, milého si najdem, [: čo celý svet prejdeš, :] takej si nenajdeš!

Galko 1/148 | Na rováš, mamičko, na rováš (19%)
Na rováš, mamičko, na rováš, komu to dievčatko vychováš? Tebe to, Ďuríčko, tebe to, ak pánboh dá zdravia, na leto. Na leto, na leto horúce, budem sa prechádzať po lúce; po lúce, po lúčke zelenej, pri studni, studničke studenej. Krajšia som, Ďuríčko, ako ty, lebo mám záponu z tafaty. Keď ty máš záponu z tafaty, ja mám zas vo vačku dukáty.

Erben 2/337 | Pověz ty mi má panenko (15%)
Pověz ty mi, má panenko, pověz ty mi upřímně, kdo k vám chodí, má panenko, kdo k vám chodí mimo mě? „Ach k nám žádnej nechodívá, není cesta šlapaná: jen po který my chodili – a ta nám už zarostla. Zarostla nám rozmarínkou, samým drobným jetelem: to nám jisté za znamení, že my svoji nebudem.“ Když nebudem, ať nebudem, však jsme oba svobodni: nebudem se trestu báti, že jsme byli nevěrni. Ten prstýnek, co’s mi dala, já ho nosit nebudu: hodím já ho do potoka, vší starosti pozbudu. A ten šátek, co’s mi dala, nechám si na památku: abych vždycky pamatoval na tvou falešnou lásku.

Sušil 2348 | Toto je ten chodníček (7%)
Toto je ten chodníček přes ty vinohrady, co sem já jím chodíval k milej na přezvědy. Toto je ten šáteček od mého milého, a já mu ho navrátím, půjdu za jiného. Toto je ten šáteček, co mně milá dala, a já jí ho navrátím, aby neplakala. Toto je ten prstenek od mého milého, a já mu ho navrátim, půjdem za jiného. Za jiného půjdem, tebja lubit budem a na tebja, duša má, jak živ nezabudem. A co bys to, má milá, to peklo robila, za jiného bys išla a mia bys lúbila.

Galko 1/276 | Načo si to srdce, načo si mi (7%)
Načo si to srdce, načo si mi dal, bože, [: keď nikomu v šírom svete ľúbiť sa nemôže. :] Sto žiaľov, bied tisíc dušu devy môž’ raniť, [: a mňa, mňa tak opustenú, nemá kto obrániť. : ] Kto číta tie slzy, čo v samote padajú, [: keď sa ústa požalovať nikomu nemajú? :] Spievala bych rada, na ústach mi žiaľ hynie; [: lebo kto ma za tú pieseň ku srdcu privinie? :] Žiadala by si smrť, ale načo hrob chváliť, keď nad mojou mohylôčkou nemá kto požialiť! :]