Bartoš 1901 / 0215 | Łúka zeľená

25 words

Bartoš 1901 / 0215 | Łúka zeľená (100%)
Łúka zeľená, neosečená, [: pase tam na ní, :] má miłá jeľeňa. Jeľeň sa pase, až sa tak třase, že mu má miłá, moja rozmiłá, voděnečku nese.

Bartoš 1901 / 0219 | Łúka łúčina (57%)
Łúka, łúčina, tráva zeľená; [: v tom Liéskovém sú dieučence jako malina. :] Ale ne šetky, ľen voľakeré, [: keré majú oči čiérné, ľíčka červené.:] Łúka, łúčina, tráva zeľená, [: v tom Liéskovém sú mládenci jako ľaľija. Aľe ne šetky, ľen voľakerí, [: kerí majú za širáčkom páové perí. :] Páové pyérko až po raménka, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny šuhajka. :] Kebys płakała do dna byéłého, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny myłého. :]

Bartoš 1901 / 0180 | Zajíček sa na doĺině pase (27%)
Zajíček sa na doĺině pase, mysĺiveček sa na něho třase, střeĺil by na něho, nemože pro dřevo, ohýbá se. Pod horečkú je lučinka zeĺená, postřeĺil tam mysĺiveček jeĺeňa, jeĺeňa postřeĺil, děvčátko poranil pod koĺena.

Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (22%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.

Erben 2/021 | Louka široká (22%)
Louka široká, tráva zelená; pásla má milá, pásla jelena. Nebyl to jelen, byla to laně: počkej, má milá, tři léta na mě. „Tři léta čekat, ještě se nevdát: mohla bych sobě žalost odchovat. Žalost odchovat, radost pochovat, potom do smrti toho litovat.“

Erben 7/045 | Jedou formani od Vídně (21%)
Jedou formani od Vídně, vezou Venclíčka v košině. Ach co’s udělal, Venclíčku! že máš po straně šavličku? „Neudělal jsem nic zlého, jenom jsem zabil jednoho. Zabil jsem, zabil jelena, nynčko mne vezou do Brna. Nebyl to jelen, byla laň, nynčko mne vezou, nevím kam.“

Bartoš 1901 / 0112f | Ej tam doľe na doľe (20%)
[: Ej tam doľe na doľe :] níže Nových Zámků [: pase Janko dva koně :] v drobném maryjánku. [: Ej pase jich on pase, :] až sa cełý trase, [: že mu jeho miľenka :] ej pachoľátko nese. [: Nenes mi ho, miľenka, :] nerobže mi toho, [: vezmi sobě pachoľa, :] a pověz na jiného. [: Na jiného nepovím, :] pán Bůh by mňa ztrestał, [: Bůh ví jakú nemoc by :] ej s nebe na mňa sesłał. [: Ja šak sem ti vyčítał :] čtyry sta na stoľe [: vezmi miłá, skovaj si, :] to sú všecko tvoje. [: A já si to neberem, :] to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] tú złatú retázku, [: azda ti to dosť bude :] za tvoju věrnú łásku? [: A já si to neberem, :] ej, to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] ten złatý prstének, [: azda ti to dosť bude :] ej za zeľený vínek? [: A já si to neberem :] ej! to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] kravičku s teľátkem, [: azda ti to dosť bude :] ej aj s tvojím děťátkem? [: A já si to neberem :] ej to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Esče ti já k temu dám :] ej vraného koníčka, [: a na teho koníčka :] ej sám sebe Janíčka. [: Ja to sem já, šohajku, :] ja to sem já chceła, [: abych tebě, Janíčku :] ej věrnú ženú była.

Bartoš 1901 / 0140 | Na horách na dołách (20%)
Na horách, na dołách, níže Nových Zámků, pase Janko koně v drobném maryjánku. Pase on jich, pase, až sa cełý trase, že mu jeho miłá pachoľátko nese. Nenes ně ho, nenes, pro Boha živého! Nesváďaj to na mňa, sveď to na jiného. Nesvedu, nesvedu, Pámbů by ňa strestał, ne jednú, ne dvakrát, ty sas u nás vyspał. Dyby povídało, to naše okolí, kolikrát zavołałs: Spiš-li potěšení? Dyby povídało to naše okénko, koľikrát zavołałs: Otevri, miľenko! Dyby povídała, tá naša łavečka, koľik rázů ľíbałs, mé červené ľíčka.

Galko 3/021 | Prešpurská kasáma malovaná (19%)
Prešpurská kasárna malovaná, kdože hu maloval ze slzama? Chlapci ze slzama, dievčence očama; prešpurská kasárna malovaná. Prešpurská kasárna, široký dvor, po nej sa prechádza kamarát moj; prežalostne plače, ruce zalamuje, až sa tá kasárna celá trase. Tedy má mamička veliký žál, ked sa jej synáček na vojnu bral; ale šak on príjde a vás živú nájde, potom vás, mamičko, chovat bude.

Sušil 1352 | Teče voda teče (19%)
Teče voda, teče pod pavlovské mlýny, ubozí sirotci plakávali u ní. Teče voda, teče pod široký kameň, ubozí sirotci plakávali na něm. Kde sirotek plače, všude se zem třase, kde slza upadne, znamení ostane.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (15%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.