Bartoš 1901 / 0446 | Aj mamo mamo maměnko moji syneček

17 words

Bartoš 1901 / 0446 | Aj mamo mamo maměnko moji syneček (100%)
Aj, mamo, mamo, maměnko moji, syneček ide k nám; naša světnička nezametená, ach, co já děłat mám.

Bartoš 1901 / 0446c | Ach mamko mamko (76%)
Ach mamko, mamko maměnko moja, syneček jede k nám; naša světnička nezametená, co já uděłat mám? Ach mamko, mamko, maměnko moja, výjděte k němu ven; promluvte k němu páru słoveček než já zametu zem. Ach céro, céro, céruško moja, on ide podľe nás; kłobúček smeká a nic neříká, on sa hněvá na nás. Ach mamko, mamko, maměnko moja, ja co by sa hněváł? Včéra zme społu v zahrádce stáľi, prsteneček ně dáł.

Bartoš 1901 / 0446a | Maměnko miłá má roztomiłá syneček ide (76%)
Maměnko miłá, má roztomiłá, syneček ide k nám! Naša světnička nezametená! Kerak on vejde k nám ?

Erben 2/368 | V okýnku stála (29%)
V okýnku stála, ven vykoukala, byla co z růže květ: viděla svého nejmilejšího sem na koníčku jet. „Matko, matičko, zlaté srdíčko! můj milej jede k nám: síň a světnička neumetená, co pak on řekne nám? 1) Matko, matičko, zlaté srdíčko! vyjděte k němu ven: až já umetu síň a světničku, zavoláme ho sem. Matko, matičko, zlaté srdíčko! můj milej jede pryč – silnicí bílou za jinou milou – k nám už nepřijde víc!“ 2) 1) kterak pak vejde k nám? 2) za tou rychtářovic.

Bartoš 1901 / 1063 | U našého fojtíčka (29%)
U našého fojtíčka malovaná světnička, malované lešení, to je mé potěšení. Ti fojtovi synové majú cvoky cínové, podkověnky z oceli to sú chlapci veselí. Ty fojtové děvčice daly dělat radlice, že prý budú orávat, mariánek siávat.

Bartoš 1901 / 0946 | Za tú našú stodoľenkú roste kmínek (24%)
Za tú našú stodoľenkú roste kmínek, uvázała žena muža za řemínek. Ženo moja, duša moja, proč ňa vážeš? Dyž já tobě všecko děłám, co ně kážeš. Ženo moja, duša moja, pusť ňa z něho! Budu tobě všecko děłat, co dobrého.

Bartoš 1901 / 1110 | Dybych já věděł že brzo umřu (24%)
Dybych já věděł, že brzo umřu, dáł bych si děłat dubovó truhłu. Dubovó truhłu a złaté víko, aby mě było panenkám ľíto. A na tu truhłu zeľený věnec, aby věděľi, že su młádenec. Do teho věnca růžovó mašľi, aby mně tudy panenky našľi. Aby mě vzaľi, na krchov daľi, a mé rodiče aby płakaľi. Neste mě, neste, na krchov déte, a černó hľinó mě přisypéte! Tudy postavte široké kameň, a tyto słova napište na něm: Ach ľeží, ľeží tu mładý těło, kerý jest rádo panenky měło. Hezký panenky, kerý tu dete, za jeho dušu se pomodľete.

Bartoš 1901 / 0784 | Skoro ráno na svitání (24%)
Skoro ráno na svitání učuła sem novinu, že můj miłý těžce stone, a já nevím, co je mu; tak bych ráda věděła, co bych mu děłat měła, potrebuje-ľi on kněza, ľebo enom dochtora. Dochtora ně, moja miłá, dochtora ně nedávaj, enom ty ně, moja miłá, pěkný pohreb uděłaj; co máš dati dochtoru, daj to knězu, kantoru, a oni ňa vyprovoďá s mužikú až ke hrobu. Muzika ně bude hrát, a já budem v hrobě spat, priď sa na mňa, moja miłá, priď sa na mňa podívat. Muzika ně bude znít, a já budu v hrobě hnít, priď sa za mňa, moja miłá, priď sa za mňa pomodľit.

Bartoš 1901 / 0571 | Ej já ubohý (24%)
Ej já ubohý, [: co mám děłat? :] Mám-li sa žénit, [: či vandrovat? :] Ej vandrovat ňa [: nohy boľá, :] ej žénit sa ně [: nedovoľá. :] Ej kážú sa ně [: ožéniti, :] ej já sa bójím, že ňa bude žena biti.

Bartoš 1901 / 1109 | Dybych já věděł (24%)
Dybych já věděł, kedy já umru, dał bych si děłat ze złata truhłu, ze złata. A na téj truhľe zeľený věnec, aby vědeľi že sem młádenec, duša má. A na téj truhľe stříbrné věko, aby to było všem pannám ľúto, hoja ja.

Sušil 0196 | Bylatě stará kovářka (1%)
[: Bylatě stará kovářka, :] [: měla synáčka Václavka. :] Nedala se mu ženiti, kázala mu vandrovati. Vandruj, Václavku, vandruj preč, dám ti na cestu ostrý meč. A Václavek se rozhněval, do Holešova vandroval. A zabil tě tam jedneho, u Holešova druhého. Už v Holešově zvonijú a Václavka už honijú. Už v Holešově přestali, že už Václavka dostali. Zkažte tam mojé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ach, ani zítra k obědu, už mě do Brna povedú. Nech mně pošle košulenku, tu konopnú a tu tenkú. V konopné budu choditi a v tenké budu viseti. Nevěšejte mne na duby, objedli by mě holubi. Pověšte mě radš na jedlu, kam chodí milá pro vodu. Až té voděnky nabere, holuby se mne zežene. Ej, hukša, hukša s milého, nejezte těla bílého. Ej, nežerte mu nožiček, co k nám šlapaly chodníček. Ej, nežerte mu ručiček, co mně nosily perníček. Ej, nežerte mu hlavěnku, co mně lúbala huběnku. Nežerte těch černých očí, co mě přivodily k pláči. 1) A holubi jenom žrali, kosti jenom zanechali. 2)