Bartoš 1901 / 0923 | Ožéníł sa po svéj vůľi

34 words

Bartoš 1901 / 0923 | Ožéníł sa po svéj vůľi (100%)
Ožéníł sa po svéj vůľi, aľe ho to hrubě mrzí; vzáł sobě ženičku šikovnú, cifrovnú, a už néni. Sedávała na łavici, a včiľ sedí na kraj peci, škaredá, špinavá, hłava zabachłaná v čérném čepci.

Bartoš 1901 / 0214 | Usnúł na łavici (25%)
Usnúł na łavici, koně v šošovici, ej dobrá boła miłá, že ho jobudiła, ej, že ho jobudiła. Usnúł na doľině, koně v ďatěľině, ej, dobrá boła miłá, že ho jobudiła, ej, že ho jobudiła.

Bartoš 1901 / 0779 | Ej kam ty žide (17%)
Ej kam ty, žide, kam ty jedeš, ej kam ty prázné bečice vezeš, hoja, hoja. Ej a já jedem do Budína, naberem do nich starého vína, hoja, hoja. Kam ty, šohajku, kam ty jedeš, ej kam ty nové voze vezeš, hoja, hoja. Ej a já jedem do ščepnice, budem prevážat švárné děvčice, hoja, hoja. Švárné děvčice, očka čérné, ej boľí ňa mé srdenko ve mně, hoja, hoja. Ej boľí, boľí, poboľívá, ej mé srdenko až umírá, hoja, hoja. Ej hłava boľí, nechce prestat, ej mosíte ně feľčara posłat, hoja, hoja. Ej feľčar praví, nepomože, ej trebár si vzał ostré nože, hoja, hoja. Ej pošľite ně pro miľenku, ej nech zaváže moju hłavěnku, hoja, hoja.

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (13%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Bartoš 1901 / 0798 | Jedna dvě tři štyry pět šest (13%)
Jedna, dvě, tři, štyry, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, a jedenástá hodina, oj neboj sa ňa, má miłá! Dybych sa já teba báła, jakživ bych sa nevydała; ej dyž ťa čujem hovořit, ej hneď ti idem otevřít. Dycky sem ti říkávała, dyž sem s tebú sedávała, v téj našéj síni pod stěnú, že su já pannú poctivú! A včiľ, dyž ňa začepiľi, z méj hłavičky věnec strhľi, ej včiľ sa ti zdám škaredú, že néjsu pannú poctivú.

Sušil 0876 | Šak sem já ti říkávala (13%)
Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala, aj, abys ty k nám nechodil, že já o tebe nestojím. A tys na to nic nedbával, předce jsi k nám chodívaval pod to naše okenečko: Otevři mě, frajirečko. Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala na tej zahrádce pod slivú: Vem si mě pannu poctivú. A včil dyž mě začepili, líčka se mně proměnily, včilé se ti zdám škaredá, že nejsu panna poctivá. A dyž nejsu, nechať nejsu, dyž jenom věneček nesu; ty nejsi poctivý mládenec, vzal si mně z hlavěnky věnec. Nevzal sem ho, néní pravda, hodilas ho do Dunaja; aj, do Dunaja, do moře, kdož ti, má milá, pomože? Aj, pomože, jak kdo može, aj, pomože, jak kdo može, pomože mně ten šohajek, až se rozzelená suchý hájek.

Bartoš 1901 / 0059 | Nad Prešpurkem čierné pole hojahoj! (13%)
Nad Prešpurkem čierné poľe, hojahoj! nad Prešpurkem čierné poľe čo tam vydzíš, šetko tvoje, Bože môj! Vydzeł on tam šibenyčky, hoja hoj! vidzeł on tam šibenyčky, na nych złaté retázečky, Bože môj! Už ty zvony dozvónyły, hoja hoj! už ty zvony dozvónyły, už Janoška dohónyľi, Bože môj! Čos urobył, Janko, złého, hoja hoj! čos urobyl, Janko, złého že ta vedú svázaného, Bože môj! Zastreľił som hołubyčku, hoja hoj, zastreľił som hołubyčku, sedávała v okyénečku, Bože môj. Ona dycky hrkútała, hoja hoj, ona dycky hrkútała, mne smutnému spát nedała, Bože môj. Neboła to hołubyčka, hoja hoj, neboła to hołubyčka, ľež to boła frajerečka, Bože môj.

Bartoš 1901 / 0788 | Ťažko tomu kameňú (13%)
Ťažko tomu kameňú, co pod vodú plyne, [: ešče je tomu ťažéj, :] kdo koho miłuje. A já su tá prvotná, co sem miłovala, [: a Pambů dáł, Pambů vzáł, :] sama sem ostała. Ostała sem samotná, jako tá hrdľička, [: kerá po poľi ľétá :] hľedá si samečka. Została sem samotná, jako hruška v poľi, [: dyž z ní hrušky otrhá, :] ona sama stójí.

Bartoš 1901 / 0895 | Včéras była maměnčina (13%)
Včéras była maměnčina, a dneskaj už si Ozéfkova. Včéras měła pěknú tkánku, a dneskaj už máš pěknú šatku. Včéras měła pěkný věnec, a dneskaj už máš pěkný čepec. A na tom čepci pěknú rúšku, už ty nebudeš věcéj drúžkú.

Smutný 09/039 | Škaredá ošklivá ta sa na mně (13%)
Škaredá ošklivá, ta sa na mně hněvá

Bartoš 1901 / 0358 | Pred tém Vaňkovém (13%)
Pred tém Vaňkovém široké kameň, [: sedávała Lojzička :] s Fiľípkem na něm. A dyž seděľi, smutně hľeděľi. [: Ja čehos ty Lojzičko :] čehos žeľeła? Žeľeła sem já aj žeľeť budu, [: dokuď tebe, Filípku, :] míti nebudu.