Bartoš 1901 / 1179 | Z Uherské strany

57 words

Bartoš 1901 / 1179 | Z Uherské strany (100%)
Kedz já pôjdzem smutný na tú vojnu, kemu zanechám svoju miłú? Já se nenavrácim, já som mładý, šak nezapłače za mnú žádný. Nezapłače za mnú ocec, maci, jako zapłačú čierné oči. Kedz já budzem ľežac na trávníčku, dám si patrontáš pod hłavičku. Kedz já budzem státi pod javorem, zostaň tam, miłá, s Pánem Bohem!

Bartoš 1901 / 1349 | Hezká dívčina přines do mléna (78%)
Hezká dívčina, přines do mléna hodně nebo nic, [: račí dones víc. :] Já to zemelo, mírko nevezmo, jenom tvý srdce [: třikrát vobejmo. :] Mírko mně nevzál, třikrát mně vobjál: habe menáře [: všecke kozel vzál. :]

Černík 1908 / 307 | Pomož Bože 307 (17%)
Pomož, Bože, prežac, budzeme tam ležač; ležac jako ležac, ale hdo budze žac? Pojme domů račí, velice sa mračí, spadně na nás rosa pri švarném dzievčaci. Pojme, zazpievajme, pole rozveselme; pole je polovo, dzievča šohajovo. Hdo frištuky zaspal, bodaj hoře něstal; my sme nězaspali, my sme hore stali. Už sme sa dožali hájku zeleného, ešče sa dožněme chládku studzeného. Naša paní mladá jako to jabúčko, ona sa prechodzí po zemi lahúčko. Naša paní mladá večere nám hladá, poščává si hrncóv, že má mnoho žencóv.

Bartoš 1901 / 0616 | A já som děvečka chudobnej mamičky (11%)
A já som děvečka chudobnej mamičky, [: a já by som tančiła, treba bych páľenky nepiła. :] Prišła do krčmičky, stanula u dverí, její miłý tancuje, Boha sa [: nebojí :] koło niej sa otierá, iné do tanečku pobierá. Po čo si ty prišło, oškľivé stvorení, šak sa mi už omrzeło to tvoje [: chodzení :] mohło si ty doma byt, mojeho srdenka nermútit Do domečku přišła, sedła na łavečku, [: załomiła ručičkú za svoju boľestnú hłavičku. :]

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (11%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Černík 1908 / 276 | Skoro ráno (9%)
Skoro rano s pondzelíčka odebrali Janíčka, nihdo ho tak něnarieká, jako jeho mamička. Plače ocec, plače matka, plače celá rodzina, nihdo ho tak něnarieká, jako jeho premilá. Něplač, milá, něnariekaj, šak ty moja něbudzeš, na tri ročky narukujem, ty mňa čakac něbudzeš. Trebár bys mňa, moja milá, trebár bys mňa čakala, keď já prídzem z vojny domů, ty něbudzeš žena má.

Sušil 1383 | Voli voli sivé voli (9%)
[: Voli, voli, sivé voli, :] poženěm vás naj úhory. Naj úhory, na zelené a sám pojdzem k cudzej ženě. »Cudza žena smrc hotová, zabijú ca, budze škoda.« Něch zabijú, šak som márný, něbudze mia plakac žádný. Ani ocec, ani maci, ani moje drobne dzeci.

Bartoš 1901 / 1170 | Z Uherské strany (9%)
Ani som něvedzěł až dneska týždeň, že já už vojáčkem, vojáčkem budzěm. Trumbaři trúbiľi, kapera hráła, Janko mašerovał, miłá płakała. Nepłač ty, má miłá, nehub si hłavy, víc sa něnavrácím, hołúbku švarný. Ona mi hovoří: muoj pěkný, švarný, na tento šáteček s týma kvietkami. Či budzěš rúbaný, ľebo sekaný, ľen sa ty ucíraj s tými kvietkami.

Sušil 1694 | Zostaň s Bohem moja mila (7%)
Zostaň s Bohem, moja mila, pocěš cě tu, Bože, a ja musim maširovać přes červene moře. Jak přes moře přetahnuli, tam se rozložili, a potym jeden druhemu na smrć odprosili. Jene jeden něodprosil, co ten buben nosil, a on myslel, že nězhyně, že ho kula mině. Žaden toli něvystoji, co vojaček musi, choć by strely s nebe praly, maširovać musi.

Černík 1908 / 032 | Znám já (7%)
Znám já jeden háječek, v tom háječku domeček, v tom domečku milá nalievala vína, ja som si ju nadešol. Pochválen buď Pán Ježíš, čo, má milá, čo robíš? Keď's k nám prišol, vítaj, na mňa sa něpítaj, podlá mňa si něsedaj. Čo, má milá, hovoříš, snad ty o mňa nestojíš, šak já němám inú, len tebja jedinú, Bóh je svedek nade mňú. Dyž tak, tož tak, něh je tak, naše láska svjadne tak, strom se stromem věje, ptáča preletuje, naša láska taká je. A já sa dám na vojnu, slúžic císaři pánu; raděj zostaň doma, a já ba džem tvoja, tvojú švarnuškú ženú.

Sušil 1277 | Bude sa vydávat (7%)
[: Bude sa vydávat :] ubohá sirota. Svých rodičů nemá, sú u Pána Boha. A ta její máti tam u Boha klečí: Ach, Bože můj dobrý, pusť mia na svět bídný. Mám tam jednu dceru, chcú ju brat za ženu. Kristus jí povidau, zostaň tuto, ženo. A já tam sám půjdu, místo jim požehnám, požehnání jim dám.