Bartoš 1901 / 0882 | Jedó kupci vod Kolína

31 words

Bartoš 1901 / 0882 | Jedó kupci vod Kolína (100%)
Jedó kupci vod Kolína a ptajó se po čem vlna? Vlna bílá po krécaru, a ta černá po tolaru. My chceme kupca v bílé čepici, aby se šikl k našé děvčici.

Sušil 1201 | Jedú kupci od Hulína (34%)
Jedú kupci od Hulína, pytajú sa, po čem vlna? A ta bílá po tolaru, a ta černá po grýcaru. Ta strakatá, jak kdy platí, poďte, kupci, kupovati. Poď, kupečku, poď, holečku, prodáme ti jalůvečku. Z jalůvečky bude kráva, z tej nevěsty mladá žena.

Bartoš 1901 / 0883 | A (33%)
a) Pojeď hoľečku, pojeď, kupečku, prodáme my ti tú jałúvečku. Tá jałúvečka nebude drahá, dá-ľi Bůh, na rok bude z ní kráva. b) Ode dveří poskakuje, štyry groše vytahuje. Štyry groše pěkné bíłé, mé srdečko roztomiłé. c) Aj toho my chceme, (nebo: Toho my chcem toho) co má čérnú hłavu a na ní kłobúček, vonicu voňavú. d) Aj toho my chceme v čepici, v čepici, co by sa zaľíbił děvčici, děvčici. e) Pojeď, kupečku z Brna, podražiła nám vľna; tá bíłá po patáku tá černá po dukátu.

Sušil 1628 | Ptajó se ptajó komo to hrajó (20%)
Ptajó se, ptajó, komo to hrajó, šuhajíčkovi koňa sedlajó. Nic se neptéte, a jenom hréte, šuhajičkovi koňa sedléte. Přisedla k němo, šeptala jemo: Hezké senečko, nechoď na vojno. Včilé mi šeptáš, dež už mám paláš? Mělas mně šeptat, dež sem bel u vás.

Bartoš 1901 / 0609 | Uvázał koníčky (19%)
Uvázał koníčky [: u hałúzky dubca, :] měła sem téj noci [: na hubičky kupca. :] Uvázał koníčky [: u suchéj jedľičky. :] Nedávej, děvečko, [: fałešné hubičky. :]

Bartoš 1901 / 0350 | Starobova rúbanica (13%)
Starobova rúbanica je na peknéj rovnici; ej, veru já tam mosím byci, pri téj švarnéj děvčici!

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (9%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Sušil 0171a | Druhé slohy (8%)
Druhé slohy: Mistře nad mistry učený a po školách vycvíčený, pověz mně, co jest jedno? A já dobře vím, já tobě povím: A jeden je Pán Bůh s námi, který panuje nad námi hříšnými. Mistře nad mistry učený a po školách vycvíčený, pověz mně to, co je dvě? A já dobře vím, já tobě povím: Dvě tabule Mojžišovy, a jeden je Pán Bůh s námi, který panuje nad námi hříšnými. Mistře nad mistry učený a po školách vycvíčený, pověz ty mně, co jsou tři? A já dobře vím, já tobě povím: Tři svatí patriarchové, dvě tabule Mojžišovy, a jeden je Pán Bůh s námi, který panuje nad námi hříšnými. Mistře nad mistry učený a t. d. Čtyry evangelistové. A pět jest ran Ježíšových. A šest jest stoudví kamenných, v Galileji postavených. Sedm darů Ducha svatého. Osmero blahoslavenství. Devět jest kůrů anjelských. Deset Božích přikázání. Jedenáct panen zmordovaných, u Kolína pochovaných. Dvanáct článků apoštolských, aneb: Dvanáct apoštolů svatých, po všem světě rozeslaných.

Erben 5/386 | Když jsem šel od Prahy (8%)
Když jsem šel od Prahy s psaním do Kolína, dal jsem tam mou milou pozdravovat: aby se vdávala, na mě nečekala, že já se nemůžu z vojny dostat.

Erben 2/210 | Okolo Kolína (8%)
Okolo Kolína je pěkná rovina, okolo Kolína voda teče: slouží tam má milá, Nanynka rozmilá, slouží tam mé zlaté potěšení.

Smutný 31/010 | My chceme kupce v černej čepici (7%)
My chceme kupce v černej čepici