Sušil 2302 | Smrtolenko smrtolo

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  
Text: 
Smrtolenko, smrtolo, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svátému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klíčnice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe! Jedny vrata otevři, druhé mečem podepři.*) Svatá Kateřina, nalejte nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha i celá obloha.
Textové varianty / poznámky : 
*) A ty, svatá Markyto, dej nám dobrý leto na pšenice, na žito, na všecko objilí, čím nás Pán Bůh nadělí. Na to žádají dárků nějakých n. p.
68 words

Similar songs

Sušil 2302 | Smrtolenko smrtolo (100%)
Smrtolenko, smrtolo, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svátému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klíčnice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe! Jedny vrata otevři, druhé mečem podepři.*) Svatá Kateřina, nalejte nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha i celá obloha.

Sušil 2302 | Smrtolenko smrtolo (100%)
Smrtolenko, smrtolo, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému Jánu, aby otevřel do nebe bránu. Dala sem jich, dala svátému Jiří, aby otevřel do nebe dveří, všelijaké kvítí, kde on ráčil jíti. Klíčnice z nebe, my prosíme tebe, až budem žíti, otevři nám nebe! Jedny vrata otevři, druhé mečem podepři.*) Svatá Kateřina, nalejte nám vína, abychme se napili a veseli byli. My chválíme Boha i celá obloha.

Sušil 2300 | Smrtná neděla (16%)
Smrtná neděla, kams klíče poděla? Dala sem je, dala svatému Jiří. Svatý Jiří vstává, zem odemykává, aby tráva růstla.1) Tráva je zelená, fijala, růže, pomož nám, Bože. Prala plinky u studýnky, nohy, ruce myla. Čím jich utírala? Listečkem, plístečkem, zlatým papírečkem. Vij, matko, věnce své Kateřince, šak je dosti kvítí, až se hora svítí, a pod horó kamení, až se hora promění.

Sušil 2320 | Smrtná neděla kams klíče děla? (10%)
Smrtná neděla, kams klíče děla? Dala sem jich, dala svatému júří. A svatý Júří země odmyká, aby tráva růstla, tráva zelená. Tráva zelená, fiala modrá, všelijaké kvítí v letě prokvétá. Za onú vodú formani jedú;1) a co oni vezú? Nevěstu mladú.2) Nevěstu mladú a uplakanú.5) A což my jí dáme, by neplakala? Dáme jí, dáme šátek červený. Ona šátek vzala, předcej plakala. Dáme jí, dáme pěkný prstýnek. Ona prsteň vzala, předcej plakala. Smrt sme vynesli, máj ešče v lesi, černoccí pacholci sedí na peci. A seďte, seďte, pro máj nám běžte, ze štyrema vršky máj nám doneste. Máj nám doneste, pěkný zelený, a my vám zas dáme šátek červený.

Sušil 0146 | O hory kopce a doliny (9%)
O, hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! Když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval. Svítily hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Chodil jsem přes všecky doliny, přes hory, louky a roviny, chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Myslil jsem v srdci svém na něho, rozjímal jsem ty skutky jeho: Bože, jak jsi rozmilý, slavný, dobrotivý, spanilý! Krásu tvou zvěstuje obloha, dobrotu dobrodiní mnohá, nebe, země, dílo tvé, k lásce probuzuje srdce mé. Každý pozemský tvor tě vzývá, pták, jenžto nad mou hlavou zpívá, všecko tě oslavuje, nade mnou moc Boží zvěstuje. Půjdu tak ve svatém pokoji, Pán Bůh mě na cestě zprovodí; doveď, Pane, doveď mě po této časnosti do nebe.

Erben 4/078 | Co pak se to se mnou (7%)
Co pak se to se mnou děje, žádný mi nic nepřeje; prstem na mne ukazují, za ochlastu mne mají: tak jako bych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl, a své peníze propil! Kdybych třebas dukát propil, šenkýřka se nehněvá; šenkýř se mnou se nevadí, pivička mi nalívá: tak jako bych hoden nebyl atd. Alou, páni muzikanti! z veselá mi zahrajte; hrajte, trubte na vše strany, a mne obveselujte: tak jako bych atd. Veselosti plná hlava, v kapse ani krejcaru; má-li žena jaké groše, všechny jí je poberu: tak jako bych atd. Šel jsem včera do hospody, v patách za mnou běžela; jen jsem si dal holbu piva, už se do mne pustila: tak jako bych atd. Vždycky jenom mně vyčítá – věřte mi na mou víru – že mám kabát plný záplat, kalhoty samou díru: tak jako bych atd. Ach, moje zlatá ženuško! jen se na mě nehněvej, radši mi ňáké peníze na pivíčko vydělej: tak jakobych hoden nebyl, abych trochu vesel pobyl a se pivíčka napili

Sušil 2055 | Dyž komára ženili (7%)
[: Dyž komára ženili, :] [: krapky vína neměli. :] Přiletěl k nim slavíček, dal jim vína židlíček. Jak se vína napili, hned komárka zabili. Komár leží na dvoře, muška plače v komoře. Neplač, muško, co ti je? Šak komárek ožije. A jak mně má ožiti, dyž je na smrt zabitý. Sádlo z něho vybrali, za sto zlatých prodali.*) Kůžu ešče za tolar, to byl, Bože, za komár.

Sušil 2161 | Herlička umývaj (6%)
Herlička, umývaj svoje bílé líčka. Podepři, podepři své rozkošné bočky.1) Poskoč sobě do Dunaja, ober sobě kvítko z rája, keré najšumnější.

Sušil 2167 | Herličko umyvej svoje bile ličko (6%)
Herličko, umyvej svoje bile ličko, podepři, podepři svůj rozkošny boček, poskoč do Dunaja, vyber sobě raja, z růže kviteček.

Erben 2/313 | Koulelo se koulelo (5%)
Koulelo se, koulelo červené jablíčko: jen se na mě nehněvej, má zlatá holčičko! Já se na tě nehněvám, ale je mi líto, že za jinou chodíváš přes zeleny žito. Žito, žito, žitečko! kdo tě bude žíti? můj milej je daleko, musím pro něj jíti. Žito, žito, žitečko! kdo tě bude vázat? můj milej je daleko, musím pro něj vzkázat. Trávo, trávo, travičko! kdo tě bude kosit? můj milej je daleko, musím smutek nosit. Žite– žite– žitečko, kdo té bude žiti? má milá je daleko, musím za ní jiti. „Žite– žite– žitečko, kdo tě bude vázat? můj milej je daleko, musím pro něj zkázat.

Sušil 0048 | Ležel Lazar v nemoci (5%)
[: Ležel Lazar v nemoci, :] [: žádal od Boha pomoci. :] Přišeltě k boháčovi, žádal kus chleba ubohý. Boháč mu ho nechtěl dat, kázal ho psami ven vyštvat. Psíčkové ho litovali, rány jeho mu lízali. Odstup, Lazare, stolu, nečiň mi tu nic na mzdoru. Lazar stolu odstoupil, převelice se zarmoutil. Neminula hodina, přišla k Lazaru novina. Stroj se, Lazare, máš čas, jde pro tebe s nebe hlas,1) po té velké úzkosti dojdeš nebeské radosti. Přiletěli andělé a vzali ho na křídla. Na křídla ho pojali, do nebe se s ním brali. Otvírejte nám vrata, nesem milého brata. Posaďte ho na lůně, Pánu Bohu na klíně. Přineste mu stolici a vínečka sklenici. Nech se Lazar napije a nechať si odpočine. Neminula hodina, došla boháče novina: Stroj se, boháči, máš čas, jde pro tebe z pekla hlas. Jdou pro tebe ďáblové, luciperovi poslové. Boháč na to nic nedbal, nejdražší šaty na se bral. Pí a hoduj , duše má, šak máš dost na leta mnohá. Ďábli dva přiletěli a vzali ho na rohy. Na rohy ho ujali, do pekla s ním pospíchali. Když před peklo přijeli, na ně hlukem udeřili. Otevřte, tovaryši, nesem vám tělo i duši. Dejte pánu stolici, nalejte vína sklenici, čiré smoly konvici. Boháč vína okusil, plamen modrý z úst vypustil. Ach, přeběda, nastojte, co jest víno to nechutné! Chtěl-lis dobré víno pít, měl ses s chudými dělit a na světě lépe činit. Hledí boháč na stranu, zří Lazara v Božím lůnu. O, Lazare, bratře můj, omoč prst, ovlaž jazyk můj. Ať mne tak prudce nepálí, bratře Lazare rozmilý. Teprva mě bratrem zveš, kdy v ohni věčném bytuješ, byl jsi mi horší nežli pes. Skličila tě moc Boží, nespomáhá ti tvé zboží. Mám tam ještě dva bratry, rač jim po někom zkázati, aby lépe činili a s chudými se zdělili. Netřeba jim zkazovat, ví každý, jak se spravovat.