Sušil 0654 | Mom jo řodku marijanku

47 words

Sušil 0654 | Mom jo řodku marijanku (100%)
Mom jo řodku marijanku, to pro tebe, švarny Janku. Mom jo řodku karafije, kero panna, vinky vije. Mom jo řodku, mom hřebičku, to jo chovom na voničku. Mom jo řodku baziliky, a to pro ty švarne synky. Mom jo řodku, mom poleje, to jo chovom pro zlodzěje.

Sušil 1882 | Dobře mi je dobře mi je (50%)
Dobře mi je, dobře mi je bez žene, možu se pić od něděle do střede, a jak už přijdzě ta prvša středa, ženička křiči, běda, proběda, podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku, a ja ci dycky zpivom taku pěsničku. Něch mne tež tu, ma ženičko, ze dva dni, budzě po tem ze mne člověk šikovny. A jak už přepiul penize všecky, mo ženičko, přiněs chleba za česky. Podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku. A což jo mom dzělaci s taku ženičku.

Sušil 1763 | A mom jo křepelenku (50%)
A mom jo křepelenku, ona pěkně zpivo: Podź požać, podž požać, moja roztomilo.

Sušil 0450 | A před vraty kameň zlaty (19%)
A před vraty kameň zlaty, bila leluja; vije vinky z mateřanky švarna divčina. Nědavaj ho synečkovi, un je podvodny, ale ho svaž do šatečka, shoď ho do vody. Voda běži, vinek plyně, už je po kraju; chceš-li ho měť, ma děvečko, ja ho dostanu. Voda běži, vinek tyně do sameho dna, ach, něnis ty, ma děvečko, věnečka hodna.

Sušil 0429 | Ach teče voda za vodó (19%)
[: Ach, teče voda za vodó, :] [: za Dřímalovó stodoló. :] Často tam hosti bévajó, pěknó dceruško milujó. Ach, milujó ju, milujó, že jí dlóho mít nebudó. Ale to nečí pachole odvede jim ju svévole. Dceruška sedí v zahradě, vije věneček z fiale. Stroj si, synečku, hlavičku, proti tomuto věnečku. »Jak pak mám smutný strojiti, dy se mně strojí zabiti?« Neboj se, synečku, žádného, mám já bratříčka švárného. Dyby tě chtěli zabiti, my tě budeme brániti.

Galko 1/025 | Ľudia vravia, že som ja taký (19%)
Ľudia vravia, že som ja taký, že si ja preberám medzi dievčaty; a ja si vyberiem, ak mi pán boh dá, len také dievčatko, čo ma rado má. Švárne dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej ľalije; a ja si ho poznám, i ono ma zná, azda mi perečko za klobúčik dá. Či by si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám, ako otca, mať? Ej, na to, dievčatko, odpovedi niet, lebo ťa radšej mám, ako celý svet. Moja mať ti mi to povedá, že mňa, šuhajíčko, za teba nedá; v tom mi nezabráni moja rodina, ani tá uhorská celá krajina.

Sušil 0757 | Pod horama trava rostě (18%)
Pod horama trava rostě, valašenka pase ovce. Pase, pase, neboja se, vije vinky, nestyďa se. Přišel jest k ni puhy Němec: Valašenko, daj mi věnec. Než bych Němcu věnec dala, radši bych ho roztrhala, vranym koňům šlopať dala. Jedě Němec, jedě polem, haže mila věncem po něm. Tu maš, Němec, tu maš věnec, už je našej lasce koněc.

Galko 1/082 | Nevydávaj sa ty, dievča, ešte (18%)
Nevydávaj sa ty, dievča, ešte, lepšie je dievčaťu, že neveste; dievčatko si chodí po slobode, ako tá rybôčka [: v bystrej vode. :] Keď ide po poli, veselí sa, keď vidí šuhajka, zasmeje sa; nazbiera si kvieťa všeliakého, uvije pierečko [: pre milého. :] Keď skladá a vije to pierečko, horí od ľúbosti jej srdiečko ; za rána bárskedy pierko oddá: mladého dievčaťa [: vydať škoda. :]

Bartoš 1901 / 0835 | Zbledła pani zbledła (18%)
Zbledła pani, zbledła, w okieneczku sedła, biły cuker obirała, cały děň ho jedła. Musim ja jit k něj, co ma miła czyni, vije wionki liwendowe na zelenej skrzyni Jam ji pěkně pytał, by mi jeden dała, a ona mi nic nerzekła jeny zapłakała. Uwiła mi wionek mały liwendowy, a ja ji zas za to mam dať fortuch kartonowy. Fortuch kartonowy, tež i laňcuch złoty, a to ty masz, ma dzieweczko nelutuj tve cnoty. Tož juž tvoja cnota v kolebecce leži, a twuj wionek liwendowy na doł z wodu běži. Choci až bym ja sedła na vežy Stromenskej,* to juž vice neuhlidám tej cnoty panenskej. Szanujtež, dziewczatka, waszej poctiwosti a jako ta hałuzeczka svojej zelenosti. Choci až bym ja sedła na sto brannych koni, to již wice meho wionka žaden nedohoni. Smutná hałuzeczka, kdy z nej listek vypadne, a to tež tak ta dewečka s kterej krasa spadne.

Erben 2/608 | V tom pokojíčku (18%)
V tom pokojíčku na bílým lůžku vije tam má milá, holka roztomilá, pěknou kytičku. A v té kytičce holoubek vrká: že je moje milá, holka roztomilá, šelma veliká. „Ty‘s ještě větší, můj nejmilejší! za jinýma chodíš, s jinýma se vodíš! ty’s šelma větší!“

Sušil 0548 | Chodzila chodzila (15%)
Chodzila, chodzila smutno po hajičku, kapaly i selze po červenem ličku. Chodzila, chodzila, rukami lomala: Už sem jo ztracila, co sem roda měla. Ztracilach, ztracilach zelenu ratolesć, co mi odbirala od srdečka bolesć. Byla lavka, byla, a už se zlomala, co sem jo s synečkem na ni sedovala. Dyby to pon Bůh dal, by se ona zrůstla, aby sem synečka na ni seděć našla! Za našimi okny tam se husky peru, kero loska tuho, to se zřidka beru.