Sušil 0653 | Dyž sem šel k muzice jedenkrát

47 words

Sušil 0653 | Dyž sem šel k muzice jedenkrát (100%)
Dyž sem šel k muzice jedenkrát, [: zastal sem svó miló :] s jiným stát. A ona s ňém stála do rána, [: a to mně na zdůry :] dělala. Pod našim okynkem roste strom, do falešné lásky bije hrom. A na tem stromečku bílé květ, za jedneho synka třeba pět.

Sušil 0620 | Když sem šel k muzice jedenkrát (46%)
Když sem šel k muzice jedenkrát, [: zastal sem svó miló :] [: s jiném stát. :] Jak oni se spolem libali a mě přesmutného, synka upřimného, neznali. Dyž ste se nastáli, běžte spat; mně bude muzika do dně bílého hrát. Muzika mně hrála, břinkala, moja nejmilejší plakala. Co je po takové panence, ta, kerá miluje tři, štyry mládence. Jeden stojí v síni, dvá venku, nechtěl bych takovó panenku.

Sušil 1601 | Ach co to tam Šusci v (35%)
Ach, co to tam šusci v tejto olšině? Prošvarny šuhajek navraca koně. O, navraca un jich, ony mu rzaju, poviz mi, dzěvucho, budzěš-li moju? O, budu ja tvoju, ene mne nězradź, dam ci ja šátečku, ene ji něztrać. Bo moja šatečka hrubě draha je, na každym konečku vyšivana je. Na každym konečku, na prostředku květ, milši’s mi, dzěvucho, než ten cely svět. O, juž jsi, dzěvucho, juž jsi zrazena, ta tvoja šatečka juž je ztracena. O, ztracil sem ja ju, ztracil sem ju dněs, dy sem šel od tebe přes ten černy les. Ně tvoja, dzěvucho, ně tvoja škoda, zaplacim ci ja ju baj tolaroma. Něstojim, šuhajku, o tve tolary, jenom mi ty poviz, kaj si oddany. A sem ja oddany pod komendury, vemu sobě jinšu tobě na zdůry.

Sušil 2087 | Míšačka z hrnca vyšla (33%)
Míšačka z hrnca vyšla,1) začala se vadit, že ani ten pohrabáč nemůže napravit. Kaša v hrnci breptala, pravila k měděnci: dobře, že sem nebyla mezi tejma hrnci. Hned tu predlík2) na zdury popad ty bandury3) a hned do másla skočil, jak blázen se točil.

Sušil 2305 | Ach provode provode (33%)
Ach, provode, provode, skoro-li tebe bude? Až od dneška za dvě neděle. Provod jede proti nám, po věnečku nese nám, nám, nám, tem horenským panenkám, A horenským k vůli, dolenským na zdůry, nám, nám, tem horenským panenkám.

Sušil 1513 | Nechcu ti panenko nechcu ti (27%)
Nechcu ti, panenko, nechcu ti, jsó lidi na světě, znajó ti, neráda stáváš, kravám nedáváš, na trávu nechodíváš. Přindi, šohajičku, ráno k nám, uvidíš u nás, co dělávám, že ráno stávám, kravičkám dávám, na trávu chodívávám.1) Přišel šohajíček na ráně, zastal svó panenku na slámě, děvečka spala, kravička řvala: Staň, děvečko vospalá. »Bodéž ti, kravičko, pořádem! Dyť sem tě dávala přede dnem; dyť sem tě dala, bys se nažrala, té travěnky zelené.«

Sušil 1857 | Dy sem já šel do zahrádky (27%)
Dy sem já šel do zahrádky zrána, zastal sem tam na kadlátkách drába. A já pravím: Dobrý ráno, drábe, on se pořád na kadlátke hrabe.

Sušil 2104 | Plače kočka celý den (27%)
[: Plače kočka celý den, :] [: kde se její kocúr děl. :] Plačú s ňú aj koťata, kde se poděl náš tata! On tam leží za ploty, ocásek má uťatý. Jak se kočka zvěděla, hned za vrata běžela, kúřit, mastit hledala. Jak počala kúřiti, on se začal šknuřiti. Jak začala mazati, kocúr skočil na koty a přeskočil tři ploty. Kdes, kocúrku, kdes býval, žes ty doma nebýval? Chodil sem po komorách, zastal mě tam hospodár. Ten mě dobil velice, zedral na mě tři biče. Dyž třetí bič dotrhal, ešče sekyry hledal. Jak sekyrku popadl, hned ocásek odpadl. Vyhodil mě za vrata, tam mě našly koťata.

Bartoš 1901 / 0622 | Ta Nečická dědina (20%)
Ta Nečická dědina mezi samém stromovím, [: měł sem já tam gaľánečku :] a už za ňó nechodím. Chodijó tam dvá jiní, ti nejsó tak upřimní, [: dé si pozor, ma panenko, :] jeden tě z nich ošidí. Ošidí tě jedenkráť, dvakráť, třikráť, štyrykráť, [: ošidí tě, má panenko, :] ošidí tě nastokráť. Dyž sem měła osnást ľet, ošidiła sem jich pět, [: ešče tebe šiditi mám :] aľe to neuděłám. Na to sem se učiła a do škoły chodiła, [: abych já ty młádenečky :] černooké šidiła.

Bartoš 1901 / 0637 | Dež sem já šil jednó jedenkrát (18%)
Dež sem já šil jednó jedenkrát, viděl sem tam miló, Nanynko rozmiló [: z hinším stát. :] Voni si spolo rozmlóvali, [: Jak be mě to na truc :] [: dělali. :]

Erben 2/273 | Když jsem šla jedenkrát (18%)
Když jsem šla jedenkrát přes háječek, ach, přes háječek! potkal mne na cestě mysliveček. Sluuéčko svítilo, bylo teplo, ach, bylo teplo! tenkrát mé srdéčko láskou kvetlo. Seděli jsme spolu do večera, ach, do večera! střelil mysliveček na jelena. Nebyl to jelínek, hyla laně, ach, byla laně! „Spomeneš, panenko, brzy na mě.“ Když potom po čase trávu žala, ach, trávu žala! Kýž jsem myslivečka nepoznala! Když šaty mákala u rybníčka, ach, u rybníčka! Kýž jsem nepoznala myslivečka! Než jsem já poznala myslivečka, ach, myslivečka! byla jsem červená jak růžička. Nyníčko však moje krása je pryč, ach, krása je pryč! mysliveček nejde milovat víc. Mysliveček s jinou na procházce, ach, na procházce! děvčátko v komůrce hořce pláče. Nechoďte, panenky, přes háječek, ach, přes háječek! ať vás tam nepotká mysliveček.