Sušil 1200 | A už je lóčka vesečená

22 words

Sušil 1200 | A už je lóčka vesečená (100%)
[: A už je lóčka vesečená, :] [: už je Kačenka začepená. :] A kdož jo čepil? Všecí ledi, já se jo vezmo, mně se líbí.

Bartoš 1901 / 0879 | Nahrabaľi zme fůru sena (28%)
[: Nahrabaľi zme fůru sena, :] [: už je Hanička začepená. :] [: Nahrabaľi zme ešče větší, :] [: jak to Haničce pěkně svěčí. :] [: Toč sa, děvčino, toč sa kołem, :] [: ostávajte tu s pánem Bohem. :] [: Toč sa, děvčino, toč sa ešče, :] [: jak z tebe było hezké děvče. :]

Galko 1/113 | Dievča, dievča, lastovička (28%)
Dievča, dievča, lastovička, rád ťa vidím od malička, od malička maličkého, zo srdiečka úprimného. Dievča, dievča, lastovička, milujem ťa od malička, od malička až poteraz, bozkajže ma aspoň len raz. Na kvet dievča vodu ločká, povedalo, že ma dočká. Ločkaj, ločkaj, duša moja, veď ty budeš žena moja.

Sušil 0667 | Na to rozlóčení (19%)
[: Na to rozlóčení mému potěšení postavím pod oknem máj; :] abe věděli falešní ledi, že já už nechodím k vám. Obsedlám koníčka a dám mu senečka, přibiju podkověnky, abe věděli falešní ledi, že jedu od panenky.

Bartoš 1901 / 0873 | Nevěsto co děláš? (19%)
[: Nevěsto co děláš? červený pantle máš; :] pantličke ti vezmó, čepeček ti dajó, hani se nenadáš. [: A já se nebojím čepečka bílýho, :] dež be mně ho dali, věneček mně vzali, dež jen vím pro keho.

Sušil 0676 | Nad Slavíkovice (19%)
Nad Slavíkovice holuběnka líce. [: Všece ledi povidajó, :] že mě milé nechce. Dež mě nechce, nechť se, já plakat nebodo, šak so ješče malý děvče, vdávat se nebodo. Dež mě nechce, nechť se, já se ho neprosím, šak so ješče malý děvče, vdávat se nemusím.

Bartoš 1901 / 0715 | Podívé se milá na to sochó (19%)
Podívé se, milá, na to sochó březo, haž se rozzelená, tepró se ti vezmo. Já sem se dívala včerá, take dneska, že se nezelená zatrápená březka.

Erben 2/043 | Což ten panský mostek (4%)
Což ten panský mostek prohýbá se, na něm je travička, neseká se. A pod tím mostečkem drobné ryby, tam je má panenka, mně se líbí. Šíte mně, matičko, košiličku, a já si pojedu, pro Ančičku. Šíte mně, matičko, vyšívanou, že já mám panenku pohaněnou. „Kdo ti ji pohanil?“ Můj kamarád: proto ji pohanil, že ji má rád. „Kdo ti ji pohanil?“ Všecky lidi: a já ji nehaním, mně se líbí. „A když se ti líbí, tak si ji měj, na ty lidské řeči nic nedávej.“

Erben 2/295 | Kdybych já věděla (4%)
Kdybych já věděla, kdo mne s milým loučí, nasypala bych mu soli mezi oči. Soli mezi oči, písku mezi zuby: aby nevypouštěl 1) falešných slov z huby. Byla je příčina stará baba jedna, ta je naše srdce od sebe rozvedla. Dopust, Bože! dopusť na babicí hřmění, by na ni pršelo devět dní kamení. Devět dní kamení, desátý den trní: by víc nerušila věrné milování. l) aby nerozváděl, co se komu líbí. Tím se někdy ta píseň také zavírá.

Erben 2/044 | Vypraná vestička (4%)
Vypraná vestička[14] neválená: že je má panenka pohaněná. Kdo ji hanil? všichni lidi: co je komu na tom? mně se líbí. „Vypraný šáteček[15] neválený: že je můj holeček pohaněný. Kdo ho hanil? všickni lidi: co je komu na tom? mně se líbí.“

Erben 2/654 | Já znám ptáčka v lese (4%)
Já znám ptáčka v lese, v lese, v lese, strakaty vajíčka nese: zeleny, červeny, bíly, tak jak se co komu líbí.