Smutný 03/058 | CO sa tý bude o mně

9 words

Smutný 03/058 | CO sa tý bude o mně (100%)
CO sa tý bude o mně starajů navozím žita

Bartoš 1901 / 0471 | Ludzja sa starajú (96%)
Ludzja sa starajú, o moju něvoľu, a já sa něstarám — poručeno Bohu. Poručeno Bohu, kemu budzě, temu; ľen temu dzjévčacu, čo já chodím k němu.

Bartoš 1901 / 1276 | Všeci sa staraju (96%)
Všeci sa staraju o moju chudobu [: a ja se něstaram, chvała panu Bohu. :]

Bartoš 1901 / 0954b | Moja žena dycky dudľe (95%)
Moja žena dycky dudľe, dycky dudľe, že nemáme peněz v truhľe. Nedudľi, ženičko, nedudľi, budem hospodářiť do truhły. Což je, mužu, což je z toho, což je z toho, dyž my máme dětí mnoho. Ach nech sa dětičky starajú, a mně ešče muzyganti zahrajú.

Sušil 0611 | Když jsem já šel po Dunaji (5%)
Když jsem já šel po Dunaji, po té velké hrázi, [: seděly tam tři panenky, ony kostky hrály. :] Jedné řikají Marjánka, druhé Karolinka, o té třetí vám nepovím, to je má panenka.1) Jednu jsem vzal za ručičku a druhou za obě, vedl jsem je na lodičku poplavit na vodě. A já s tebou nepoplavu, ty seš šelma velká, otrhals nám marijánku, kerá modře kvetla. Mariánku, rozmarýnku, kerá modře kvetla; copak by nám, můj synečku, panímáma řekla! Slibovals mně, můj synečku, že ty si mě vezmeš, až sobě to jaré žito pod hájičkem zežneš. Už si sobě pod hájičkem jaré žito zežal, přece sis mě, můj synečku, přece sis mě nevzal.2) »Počkej na mě, má panenko, počkej na mě sto let, až ti zoubky vypršijou, nebudou tě bolet,«3)

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (5%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Bartoš 1901 / 1033 | Dyž sa trefí o veľikéj noci (5%)
Dyž sa trefí o veľikéj noci, sedľák ide k hoferovi v noci; tłuče na dveře, stávaj hofeře: Já ťa prosím, požčaj ně peníze. A dyž přijde až při sv. Jáně, dyž si sedľák už žitečka nažne, tu jde na pivo, kłobúk na křivo: Podívaj sa ty hofeře na mně.

Erben 5/208 | Co dělá má panenka o vánoci (5%)
Co dělá má panenka o vánoci, co dělá má panenka v lítě? vybírá koukolíček ve pšenici, vybírá koukolíček v žitě.

Bartoš 1901 / 0494 | Jateľinka drobná (5%)
Jateľinka drobná, o štyrech ľístečkoch, hľedaj ňa, synečku, na štyrech místečkoch. V hájíčku na trávě, v stodoľe na słámě, neboj sa, synečku, šak my sa zhľedáme. Na rovni při žitě, na vŕšku při seně, neboj sa synečku, šak svoji budeme.

Bartoš 1901 / 1034 | A dyž příde to přemiłé vesno (5%)
A dyž příde to přemiłé vesno, už je tomu sedľákovi těsno, nemá semena, ovsa, jačmeňa, už je tomu sedľákovi běda. A dyž příde o veľikéj noci, tłuče sedľák na židáka v noci, tłuče na dveři: Žide otevři, pomož ně s penězi! A dyž příde o svatéj Anně, dyž si sedľák svého žita nažne, ide na pivo, kłobúk na křivo, už je tomu sedľákovi dobře. Pohanky nám chybiły, jačmeně nezrodiły, máło je zemňáků, přibude nám toho roku žebráků.

Sušil 0351 | Ta uninská rola (4%)
Ta uninská rola černo pooraná, žabiu tam pachouka Uďheli z Unína. A jak ho tam zabiu, do žita odskočiu, skočiu k pohůnkovi: Jak je pachoukovi? Michale, Michalku, odpusti mně vinu, že sem ti do huavy dau smrtelnú ranu. Odpúščám, odpúščám ale velmi ťažko, že je mé srdečko poraněné všecko. Vy tetko Doračko, smutná, neveseuá, nesem vám synáčka v halinečce z pola. Vy tetko Doračko, nic sa nelekajte, pro vašeho syna bíuú puachtu dajte. Michale, Michalku, kdo je ti příčina? Kdo by byu, mamičko? Uďheli z Unína. Že bys mně, Michalku, moheu ešče ožit, ešče bych ti daua košelu zuatem šit. Nechcu já, mamičko, košele zuatovej, už já dávno čekám tej smrti hotovej. Zandite, mamičko, pro tech knězů gbelských, já sa vyzpovídám z mojich hříchů těžkých. Ja, co si, Michalku, gbelských knězů žádáš? A šak ty, Michalku, tolej hříchů nemáš. Jak bych já, mamičko, tolej hříchů neměu? Šak sem já nejednu děvečku podvedeu. Nejednu podvedeu, nejednu okuamau, kerak by sa Pán Bůh na mňa nerozhněvau? A ten gbelský cinter kolem mauovaný, leží tam Michálek pěkně pochovaný. Na jeho hrobečku rozmarýn zelený, to gbelským pachoukom roste na znamení. Na jeho hrobečku marijánek roste, vy gbelské děvčátka, vínky z něho neste. Ta jeho rodina třema řady stáua, tak ho naříkaua, jak muzika hráua. Na nebi hvězdička, na zemi děvečka, tak ho naříkaua jeho frajerečka. Na nebi měsíček, na zemi tatíček, tak ho naříkaua mamička, tatíček.