Bartoš 1901 / 0471 | Ludzja sa starajú

26 words

Bartoš 1901 / 0471 | Ludzja sa starajú (100%)
Ludzja sa starajú, o moju něvoľu, a já sa něstarám — poručeno Bohu. Poručeno Bohu, kemu budzě, temu; ľen temu dzjévčacu, čo já chodím k němu.

Bartoš 1901 / 1245 | Ja kedz ma tam na téj (33%)
Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi tam končá hłavy ľaľiju; žiał budze kemu temu, Ten dzjevčacu ja švarnému, žiał mu budz a žiał. Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi na karabynčok ľaľiju; žiał budze..... Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, jaj i ma tam rozmarinkom prikryjú; žiał budze ..... Ja kedz ma už do téj zemi połožia, moje kosci čiernú hľinú obłožia; žiał budze.....

Bartoš 1901 / 1276 | Všeci sa staraju (29%)
Všeci sa staraju o moju chudobu [: a ja se něstaram, chvała panu Bohu. :]

Erben 3/027 | Jaké to trápení (15%)
Jaké to trápení mám smutný na zemi: bolí mě, bolí hlavička pro mé potěšení! Teče voda, teče na ty novy mlejny: což je těžko milovali, co k libosti není! Co k libosti bylo, to mě opustilo; v dalekých širých krajinách mne je zanechalo. Chodil jsem po horách v dalekých krajinách, všude volal jsem: Má milá! kam jsi se poděla? Přijdu v tu krajinu, slyšel jsem novinu, že moje milá zůstává zde tuto hodinu. Andulko má milá! jsi-li tak upřímná, vyjdi ty ven na slovíčko, tvoj milej tě volá! Tuším, tuším, tuším, že já odtud musím: kterou jsem pannu miloval, tu opustit musím. Snadno ji opustím, a když jinou nemám, vyjdu si já na vršíček, na jinou zavolám! Rybičky v hlubinách, ptáčkové v huštinách, a moje zlaté panenky v hlubokých komorách. Kuřátka na hůře, děvčátka v komoře: a vy zlaté panímámy, otevřete dvéře! Dvéře jsou zavřeny, stýblem zastrčeny, a ty zlaté panímámy otevřít nechtějí. Ale se nestarám, výplatu v roce mám: jen mi nevěstu vydejte, dobře zaplatím vám. Jsem družba zjednaný, k vám posel vyslaný, chci si nevěstu vyplatit tvrdými tolary. Dvéře otevřete, nevěstu vydejte, ať ji odevzdám ženichu, víc neprodlívejte. Nevěsto, pojďte k nám, ať vás ženichu dám: už žádný vás nerozvede, až někdy pán Bůh sám. Už vás nerozvede, ani nerozloučí, až na smrtelné posteli pán Bůh všemohoucí.

Erben 4/087 | Všickni se starají (15%)
Všickni se starají o moji chudobu: a já se nestarám, chvála pánu Bohu!

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (15%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Bartoš 1901 / 1294 | Štyry roky sem słúžíł (15%)
Štyry roky sem słúžíł, nic sem si nevysłúžíł, enom tú haľénečku, přikrývat gaľánečku. Moc sem gaľánů měła, všecky sem ošidiła, a teba neošidím, ľebo ťa ráda vidím. Nic to, má miłá, nic to, všecko to z ľidí přišło; a z ľidského návodu, buď poručeno Bohu.

Smutný 03/058 | CO sa tý bude o mně (15%)
CO sa tý bude o mně starajů navozím žita

Sušil 1428 | Oj Bože můj Bože (15%)
Oj, Bože můj, Bože, oj, co ja mam dělać? A mam-li ja služić lebo mam vandrovać. Oj, vandroval bych ja, nožičky mne bolu, oženil bych se ja, mam velku něvolu. Půjdu-li do světa, budu cuzozemec, ešče tam potracim svůj panensky věnec. Budu-li vojakem, nejsem prubovany, zhynu brzy v kratce jak rosička ranní. Budu-li žebrakem, budu torbu nosiť, nad svymi krajičky budu se honosiť. Budu pustelnikem, cělo je nězvykle, dvakrat, třikrat v tydni posty spravedlive! Budu ja putnikem, budu putovaci, nad svymi hřichami pokani činici.

Sušil 0736 | Nic to má milá nic to (15%)
Nic to, má milá, nic to, všecko to z lidí přišlo; z lidského návodu, poručeno Bohu. Já sem syneček, já sem, já sem chodíval špásem, myslelas opravdu, že si tebe vezmu? Čí to husičky, čí to? Pozobaly nám žito, pozobaly nám jaré, ešče nebylo zralé.

Bartoš 1901 / 0954b | Moja žena dycky dudľe (15%)
Moja žena dycky dudľe, dycky dudľe, že nemáme peněz v truhľe. Nedudľi, ženičko, nedudľi, budem hospodářiť do truhły. Což je, mužu, což je z toho, což je z toho, dyž my máme dětí mnoho. Ach nech sa dětičky starajú, a mně ešče muzyganti zahrajú.