Bartoš 1901 / 1245 | Ja kedz ma tam na téj

73 words

Bartoš 1901 / 1245 | Ja kedz ma tam na téj (100%)
Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi tam končá hłavy ľaľiju; žiał budze kemu temu, Ten dzjevčacu ja švarnému, žiał mu budz a žiał. Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, dajú mi na karabynčok ľaľiju; žiał budze..... Ja kedz ma tam na téj vojně zabijú, jaj i ma tam rozmarinkom prikryjú; žiał budze ..... Ja kedz ma už do téj zemi połožia, moje kosci čiernú hľinú obłožia; žiał budze.....

Bartoš 1901 / 0471 | Ludzja sa starajú (25%)
Ludzja sa starajú, o moju něvoľu, a já sa něstarám — poručeno Bohu. Poručeno Bohu, kemu budzě, temu; ľen temu dzjévčacu, čo já chodím k němu.

Galko 3/016 | Na tej našej úvaline (22%)
Na tej nasej úvaline leží Janko, zabitý je; zabitý, zabitý, rozmarínkom prikrytý. (Kto ťa, milý, kto ťa rúbal, tvojej krve neľutoval; tvej krve, tvej krve, tvej krve neľutoval?)

Galko 1/150 | Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady (12%)
Kohútik jarabý, ej, nechoď do zahrady, popapreš laliju, ej, veru ťa zabijú. Keď ma i zabijú, ej, však ma pochovajú do kostola toho, ej, kde panny sedajú. Podľa tej stolice, ej, kde leží tisíce panen i mládencov, ej, rozkošných šuhajcov. Ta ma, bože, ta ma, ej, to je moja sláva, kde je mnoho panien, ej, až na veky ameň. A nasejte na mňa, ej, lalije, šalvije, kto pôjde popri mne, ej, každý si odtrhne: Tu leží Janíček, ej, švárny šuhajíček, čo umrel pre dievča, ej, pre švárno frajerča.

Černík 1908 / 119 | Kerá panna (12%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.

Galko 1/206a | Vydala mamka, vydala dcéru (11%)
Vydala mamka, vydala dcéru do cudzej krajiny; zakázala jej, prikázala jej, aby neprišla k nej. Za sedem rôčkov, za sedem týždňov, aj za sedem hodín. Jaj, mamičko moja, to je zaveľa, ja vám to nezdržím. Ja sa urobím vtáčkom jarabým, a ja k vám priletím, a do záhradky sadnem na hriadky, na bielu ľaliju. Keď ona vyschne, keď ona vyschne, veď ju ja polejem; ani rukami, ani kupami, len mojma slzami. Keď ma budete, mamičko moja, dolu z nej zhánati, tak vám ja budem v mojej žalosti odpovedovati: Ej, dobre vám je, mamičko moja, medzi tou svojinou, ale mne beda, beda prebeda, medzi tou cudzinou.

Černík 1908 / 285 | Mamičenko moja (9%)
Mamičenko moja, ha, pod tú čiernú zemú, spomeněte-li si na cerušku svoju? Spomeněm, spomeněm, ej, nie jeden, nie dvakrát, já na vás, mamičko, za hodzinku stokrát. Za hodzinku stokrát, ej, pri každém jedzenie, mamičenko moja, rozmarýn zelený. Staňce, mamko, hore, ej, budzem sa vydávac, chojce mi, mamičko, vienek odevzdávac. Odevzdaj si, céro, ej, odevzdaj si sama, něbolo ci ešče vydávania treba. Pozrice sa, mamko, ej, na brezovskú vežu, jako mú slobodu do šjatečka vážú. Vážú ju tam, vážú, ej, na štyry uzlíčky, pan farár nám zvjáže ty naše ručičky. Váže on ju, váže, ej, na jeden veliký, téj už nerozvjáže celý svet široký.

Galko 1/121 | Keď ja pôjdem na tú vojnu kuruckú (9%)
Keď ja pôjdem na tú vojnu [:: kuruckú, kuruckú, ::] (pripášem si na ľavý bok [:: šabličku, šabličku. ::] Keď ma nekde na tej vojne [:: zabijú, zabijú, ::] potom plášťom červeným ma [:: prikryjú, prikryjú. ::])

Galko 1/449 | V mikulášskej kompanii (9%)
V mikulášskej kompanii leží milý porúbaný, leží, leží zabitý, rozmarínom prikrytý. Zvoňte, zvony, na vše strany, umrelo mi potešení; odpadnul mi z ruže kvet, bude plakať celý svet. Pokiaľkoľvek živá budem, čierne šaty nosiť budem, čiernu šatu na rukú, pre tú ľúbosť velikú.

Sušil 0411 | Ach Bože můj Bože můj (9%)
[: Ach, Bože můj, Bože můj, :] [: ten falešný, to je můj. :] Falešne un oči ma, za jinyma pohlida. K jinym chodzi každy dzěň, a ke mně raz za tydzěň. Ešče přijdzě v sobotu, kdy mam pilnu robotu. A přijdzi ty v nědělu, lůžečko ti ustělu. Ešče se ci přistrojim, u lůžečka postojim. Můžeš tu być do rana, vyženu cě s ovcama. Poženu cě uličku, na tem vraném koničku Šátečku cě přikryju, ać cě lude něznaju. Šatečka jé lehka věc, přijdzě věter, vezme preč.

Sušil 0854 | Ticho šohaj nedupaj (9%)
Ticho, šohaj, nedupaj, ostrohami nebřinkaj; naša paní čujno spí, ona řekne, žes to ty. Až já světlo zahasím, sama sa ti ohlásím: Poď, Janošku, poď ty k nám, naša paní spí aj pán. Už je, milá, bílý deň, jak já půjdu s hanbú ven? Nestaraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny. Vyvedu ťa chodníčkem, přikryju ťa ručníčkem. Ručníček je malá věc, přijde větr, vezne preč.