Smutný 04/026 | Dúmajte radní páni na to co

11 words

Smutný 04/026 | Dúmajte radní páni na to co (100%)
Dúmajte radní, páni na to, co se u nás tyto noci

Bartoš 1901 / 0209 | Na Veľehradě krásný dům (52%)
[: Na Veľehradě krásný dům, :] [: mám tam gaľánku, Bože můj. :] [: Naši ně za ňu nedajú, :] [: protože jí tam neznajú. :] [: Aľe já ju tam dohře znám, :] [: protože za ňú chodívám. :] [: Ona má łúky zeľený, :] [: na nich se pasú jeľeni. :] [: A na téj druhéj, širokéj, :] [: pasú se husy divoké. :] [: A na téj třetí nic néni, :] [: enom zahrádka kaméní. :] [: A v téj zahrádce jábłoňka, :] [: sadiła ju tam miľenka. :] [: Dyž tú jabłoňku sadiła, :] [: tyto słova k ní praviła: :] [: Dorosť, jabłoňko, po roce :] [: dones jabłýčko, ľebo dvě. :] [: Dones červený k bíłýmu, :] [: já ich zanesu miłýmu. :] [: Kerá panenka poctivá, :] [: zdaľeka chłapcom vyhýbá. :] [: A dyž ím vyhnút nemože, :] [: začerveňá se jak růže. :]

Bartoš 1901 / 1110 | Dybych já věděł že brzo umřu (52%)
Dybych já věděł, že brzo umřu, dáł bych si děłat dubovó truhłu. Dubovó truhłu a złaté víko, aby mě było panenkám ľíto. A na tu truhłu zeľený věnec, aby věděľi, že su młádenec. Do teho věnca růžovó mašľi, aby mně tudy panenky našľi. Aby mě vzaľi, na krchov daľi, a mé rodiče aby płakaľi. Neste mě, neste, na krchov déte, a černó hľinó mě přisypéte! Tudy postavte široké kameň, a tyto słova napište na něm: Ach ľeží, ľeží tu mładý těło, kerý jest rádo panenky měło. Hezký panenky, kerý tu dete, za jeho dušu se pomodľete.

Sušil 1712 | Debe vojna vojnó bela (51%)
Debe vojna vojnó bela, já bech synka uhájila, a já bech teho synečka od vojny vyplatila. Šla bech k císarskému dvoru, k císařovi do pokoju, a na kolénka bech klekla, tyto slova bych řekla: Císaři, pěkně vás prosím, pusťte mně co v srdci nosím, pusťte mně synečka z vojny, poraďte se královny. Královna odpověděla, že by ho ráda viděla: Je-li synek, je-li k světu, že musí k regementu.

Bartoš 1901 / 0768 | V síni je doľinečka (51%)
V síni je doľinečka, v izbě rovinečka, nepúščaj si, má miłá, má hołuběnko sivá, nepúščaj synečka. Jak ho nemám pustit, ked ma pěkně prosí: Otevři mně, má miłá, má hołuběnko sivá, povíme si cosi. Už sme si pověděľi mezi zeľenýma, a že my sa zeberem v tyto nové vína. Nové vína idú, my sa nebereme, snáď už my sa, má miłá, má hołuběnko sivá, snáď sa rozejdeme.

Erben 2/167 | Když jsem šel dnes tejden (51%)
Když jsem šel dnes tejden z posvícení, potkal jsem panenku, neznal jsem jí: hezká byla, pěkná bílá; červeny jablíčka v rukou měla. Já jsem byl chlapeček nerozumný, vzal jsem já jablíčka, byly dobry; jak jsem je sněd, hned jsem tu zhled: návrat mi, má milá, mou krásu teď. „Já bych ti tvou krásu navrátila, když s ni holubička uletěla; uletěla do háječku: opatruj tě pán Bůh, můj holečku!“ Já jsem ti byl říkal tyto slova: že nechceš jednoho, že chceš oba; nemůžeš chtít než jednoho: odbuď mě, panenko, nebo jeho!

Bartoš 1901 / 0807 | Šohajíčku černojoký (51%)
Šohajíčku černojoký, nežeň sa ty v tyto roky, v tyto roky vojna bude, na čo ti žena bude.

Erben 2/758 | Chlapče chlapče modrooký! (51%)
Chlapče, chlapče modrooký! nežeň ty se na ty roky: tyto roky vojna bude, žena tobě plakat bude.

Erben 3/070 | Už ji vedou už ji mají (51%)
Už ji vedou, už ji mají, komu pak ji odevzdají? komu by ji odevzdaly než ženichu do komory? Když pak družba nevěstu do ložnice uvedl a dvéře za ní zavřel, zpívají ženy dílem v příbytku nevěstině, dílem po cestě zpátky do hospody, písně tyto:

Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (48%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.

Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (47%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.