Smutný 07/046 | Čí je to ceruška chce sa

7 words

Smutný 16/011 | Čí je to ceruška chce sa (100%)
Čí je to ceruška, chce sa vdávat

Smutný 07/046 | Čí je to ceruška chce sa (100%)
Čí je to ceruška, chce sa vdávat

Smutný 15/030 | Či ji to ceruška chce sa (100%)
Či ji to ceruška, chce sa vdávat, neumí slepičkám

Bartoš 1901 / 0116a | Bľíž města Hostýna (93%)
Bľíž města Hostýna hospoda maľovaná a v ní je šenkýřka, ej dobré vínko mívá. Šenkeřenko mładá, naľéj nám hoľbu vína, naľéj nám vína más, ej zapłatíme za ráz. Šenkýřka naľévá, ej ceruška ho nese, od złata, od stříbra, ej ručenka í kľesne. Šenkeřenko mładá, ej dovoľ nam tu spati, nebudem ľitovat, ej tři sta złatých dati. A já nejsem na to, ej abych s vama spała, a já sem ceruška, ej angľického kráľa. Když ty si ceruška, ej angľického kráľa, včiľ budeš žena má ej včiľ pojedeš s nama.

Bartoš 1901 / 0005 | Neščasný Vsetínský zámeček (93%)
Neščasný Vsetínský zámeček, neščasný ten panský dvůr! Chodíł tam syneček, roztrháł krpeček, jeden cełý, druhý půł. Mamičko, de je vaša céra? Já ju přišéł navčívit; tři leta minuły, co sem í neviďél, já ju přišéł potěšit. Ceruška na kerchově ľeží, tam je její posteľka; nemysľi, synečku, švárný šohajíčku, že bude tvoja ženka. Ukažte ke kerchovu cestu, já sa na ňu podívám, žije-ľi tam ešče, černooké děvče, nech sa s ním rozhovárám. Dyž sem už na kerchov doběhł, uviďéł sem hrob nový; dvě růže červené, znamení ně dały: Tu ľeží potěšéní. Kdo to tady chodí po hrobě, a mé srce stłačuje? Chodí to syneček, švárný šohajíček, co tě věrně miłuje. Staň, miłá, z hrobu hłubokého, promłuv ke mně słovečko! Já bych ráda stała, k tobě promluviła, mám zemdľené srdečko.

Bartoš 1901 / 0599 | Měla sem synečka (93%)
Měla sem synečka jak potruvá hruška, jož mně jé vodvedla ta nečích ceruška. Měla sem synečka jako karafiát, jak mně bode těžko na ňé zapomínat. Ach Bože, Rozbože, ješče jednó Bože, že se mně syneček vedařit nemůže. Vedaří se jednó, he ten ledajaké; skuvé mně jé, Bože, do stodně hliboké. Do stodně hliboké, pod kameň široké, habech nemosela vícekrát vidět jé.

Bartoš 1901 / 0899 | Dyž ceruška do vozíčka (92%)
Dyž ceruška do vozíčka [: sedała, :] ešče na svoju maměnku [: vołała. :] S váma-li já, má maměnko, [: bydľeť mám, :] nebo se svým némiléším [: jeti mám. :]

Sušil 1981 | Čí je to dceruška? Chce se (8%)
Čí je to dceruška? Chce se vdávat, neumí tutěnkám ohlédávat. Chytla tuťku, nesla matce; ohledaj, maměnko, malé vajce.

Černík 1908 / 146 | Trenčanské hodziny (7%)
Trenčanské hodziny pekně bijú, už moju Naninku rozvádějú. Ale něrozvedú, něbojím sa, [: uderí hodzinka, :] ožením sa. Ožeň sa, synečku, s Pánem Bohem, [: vezni si dzievečku :] sebe roveň. Na šaty, na krásu som ci rovná, [: ale na peňáze :] nění možná.

Sušil 0233 | Kral na vojnu zavolal (6%)
Kral na vojnu zavolal, sedlaček se zastaral. Koho na tu vojnu dam? Syna žadneho němam. Měltě jenom tři dcery, dvě do vojny něchtěly. Jedna byla Dorota, pobožneho života. Druha byla Ludmila, každemu se libila. Třeti byla Anička, potěšila tatička. Něstaraj se, tatičku, nahotuj mi šabličku. Ja na vojnu pojedu, za vas bojovať budu. Když na koňa sedala, všeckym ruček davala. Pichla koňa ostrohu, poručila se Bohu. Jak do vojny přijela, kordem si vytočila. Třikrat vojsko objela, tři sta Turků zabila. Kral se tomu podivil: Co to za vojaček byl? Něni sem ja vojaček, ale ja sem děvečka chudobneho tatička. Dybys byla děvečka, dal bych tobě synačka. Něpřijela sem se vdať, přijela sem bojovať. To za sveho mileho, za tatička stareho.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (6%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.