Smutný 23/029 | V našem domě jako v jamě

6 words

Sušil 1016 | V našem domě jako v jamě (100%)
V našem domě jako v jamě, hněvajú se všecí na mne. Hněvajú se aj mamička,1) nedajú mně chtět Janíčka. Věru já jim nepřestanu, pokuď si ho nedostanu.2)

Smutný 03/009 | V našem domě jako v jamě (100%)
V našem domě jako v jamě hněvajú

Smutný 23/029 | V našem domě jako v jamě (100%)
V našem domě jako v jamě

Bartoš 1901 / 0373 | Vašem domě jako v jamě (99%)
Vašem domě jako v jamě, Zapomeneš ty milá na mě Zapomeneš ty budeš plakat, Až ti slzenky budou kapat Zapomeneš ty v každém kroce, Já na tebe jen jednou v roce

Bartoš 1901 / 0839 | U Tebe je darů dosti (98%)
U Tebe je darů dosti, Pane, hojnosť nad hojnosti. Tys ze dvou ryb, pěti chlebů nasytils pět tisíc židů, totiž to z Tvé moci božské. Neopustils Daniele v jámě lvové v Babyloně; poslals mu oběd z daleka skrz proroka Habakuka, totiž to z té země Judské. Kterýžto oběd Habakuk nesl jísti svým dělníkům. Poslal sis k němu anděla, by jej nes do Babylona, totiž to z té země Judské. I řek’ Habakuk andělu: Dyť já nevím k Babylonu, aniž také k jámě lvové, do níž vsadil toho muže, to proroka Daniele. Uchopil ho anděl Páně, ujal ho za vlasy jeho, postavil ho v Babyloně v rychlosti ducha prudkého, toho muže pobožného. Řekl Habakuk k Daňhelu: Daniele, sluho Boží, přijmi ten oběd ode mne, kterýžto Bůh poslal tobě, totiž to z té země Judské. I řekl Daniel zase : Pane, rozpomenuls Ty se, na mně služebníka svého, neopustil jsi žádného kdo v Tebe doufajícího. Mladý sem byl, už sem staral, mnoho lidí už sem přečkal, nikdy jsem spravedlivého neviděl opuštěného od Boha všemohoucího. Ani, když semeno jeho chleba žádostivo bylo. Nejsou chudí ani nuzní, kdo se Tebe, Boha, bojí, totiž to z Tvé moci Božské. Již bojme se Pána Boha, děkujme mu z darů jeho, kerý sme od něho přijali a z milosti jeho brali nerozdílně obě spolu.

Erben 3/216 | Já jsem se oženil (98%)
Já jsem se oženil o svatým Jáně: žena mně umřela, už leží v jámě.

Galko 1/251 | Sedela na vršku, volala: Ondrišku (97%)
Sedela na vršku, volala: Ondrišku, poďže sem, Ondrišku, sama som na vršku! (Sedela na jame, volala: Adame, poďže sem, Adame, sama som na jame! Sedela pri kríčku, volala: Janíčku, poďže sem, Janíčku, sama som pri kríčku ! Sedela na dube, volala: Jakube, poďže sem, Jakube, sama som na dube! Sedela na lipe, volala: Filipe, poďže sem, Filipe, sama som na lipe!)

Bartoš 1901 / 0309 | Přes vodu koníčky přes vodu (3%)
Přes vodu, koníčky, přes vodu, a to méj miľence do dvoru, je-ľi ona zdravá jako já, nech si potěšéňá nehľedá. [: A ona je zdravá jako ty :] [: má fertúšek złatem vyšitý.:] Do ti ho má miłá vyšívał, já dyž sem já doma nebývał? Vyšívali ně ho dvořané, na téj naší łúce zeľené. Měj ňa, můj synečku, měj ňa rád kúpíme si społu vinohrad, a ty budeš kopat a já žít, budeme sa społu dobře mít. Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budem k tobě chodívat.

Sušil 1010 | A v tym našim Pjišču jest (3%)
A v tym našim Pjišču, jest tam šumně, ale že jene v jednym domě; jest tam dzěvucha, chodzil sem ku ni štyry nědzěle. Oj, štyry nědzěle ve dně v noci jako rybička na potoce, ješče půjdu raz ji se opytać, mam-li chodzić zas. O, něchudź, něchudź, ty Janičku, boć mi laju ma macička. Macička laje, taciček něda, že jsem chudobna. O, choć ty, dzěvucho, statkův němaš, dy se mi jene pěkně chovaš, Pan Buh statky ma, un nam jeden da, a ty budzěš ma.

Černík 1908 / 267 | Stoji pod okny (3%)
Stojí pod okny celý umoklý, jako myš, otvór mi, dzievča, moje frajérča, jak něspíš. A já by som ťa, mój šohajenko, puscila, ale němáme v našem domečku sviecidla. Ty dáš grajcárek, a já dám druhý, budú dva, budzeme sviecic tymi sviecidly do rána.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (3%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.