Bartoš 1901 / 0373 | Vašem domě jako v jamě

31 words

Bartoš 1901 / 0373 | Vašem domě jako v jamě (100%)
Vašem domě jako v jamě, Zapomeneš ty milá na mě Zapomeneš ty budeš plakat, Až ti slzenky budou kapat Zapomeneš ty v každém kroce, Já na tebe jen jednou v roce

Sušil 1795 | V dobrým sme se sešli (43%)
V dobrým sme se sešli, v dobrým se rozejdem, take-li, můj synečku, [: na sebe zapomenem? :] Já na tě zpomenu, to nejednó v roce, já na tě, má panenko, já na tě v každém kroce.

Bartoš 1901 / 0814 | Co pak's te se hosmeslila (42%)
[: Co pak's te se hosmeslila kamarádko, vdávat? :] V nedělo bode mozeka, přiď se tam podívat, [: jak já bodo tancuvati, jak já bodo tancuvat! :] Tobě bodó, kamarádko, z vočí sloze kapat. *)

Sušil 1016 | V našem domě jako v jamě (14%)
V našem domě jako v jamě, hněvajú se všecí na mne. Hněvajú se aj mamička,1) nedajú mně chtět Janíčka. Věru já jim nepřestanu, pokuď si ho nedostanu.2)

Smutný 23/029 | V našem domě jako v jamě (14%)
V našem domě jako v jamě

Smutný 03/009 | V našem domě jako v jamě (14%)
V našem domě jako v jamě hněvajú

Bartoš 1901 / 0839 | U Tebe je darů dosti (14%)
U Tebe je darů dosti, Pane, hojnosť nad hojnosti. Tys ze dvou ryb, pěti chlebů nasytils pět tisíc židů, totiž to z Tvé moci božské. Neopustils Daniele v jámě lvové v Babyloně; poslals mu oběd z daleka skrz proroka Habakuka, totiž to z té země Judské. Kterýžto oběd Habakuk nesl jísti svým dělníkům. Poslal sis k němu anděla, by jej nes do Babylona, totiž to z té země Judské. I řek’ Habakuk andělu: Dyť já nevím k Babylonu, aniž také k jámě lvové, do níž vsadil toho muže, to proroka Daniele. Uchopil ho anděl Páně, ujal ho za vlasy jeho, postavil ho v Babyloně v rychlosti ducha prudkého, toho muže pobožného. Řekl Habakuk k Daňhelu: Daniele, sluho Boží, přijmi ten oběd ode mne, kterýžto Bůh poslal tobě, totiž to z té země Judské. I řekl Daniel zase : Pane, rozpomenuls Ty se, na mně služebníka svého, neopustil jsi žádného kdo v Tebe doufajícího. Mladý sem byl, už sem staral, mnoho lidí už sem přečkal, nikdy jsem spravedlivého neviděl opuštěného od Boha všemohoucího. Ani, když semeno jeho chleba žádostivo bylo. Nejsou chudí ani nuzní, kdo se Tebe, Boha, bojí, totiž to z Tvé moci Božské. Již bojme se Pána Boha, děkujme mu z darů jeho, kerý sme od něho přijali a z milosti jeho brali nerozdílně obě spolu.

Erben 3/216 | Já jsem se oženil (14%)
Já jsem se oženil o svatým Jáně: žena mně umřela, už leží v jámě.

Sušil 1952 | Počkaj Janku za rok za dva (2%)
Počkaj, Janku, za rok za dva zapomeneš na muziku, až ti ju bude žena nosit ve dně v noci na jazyku.

Erben 3/194 | Počkej za rok za dvě léta (2%)
Počkej za rok, za dvě léta, zapomeneš na hospodu: budeš doma u své ženy zunkat vodu! Počkej za rok, za dvě léta zapomeneš na muziku: bude ti ji žena nosit na jazyku!

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (2%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.