Sušil 1742 | Já vjem čo urobím

16 words

Sušil 1742 | Já vjem čo urobím (100%)
Já vjem, čo urobím, a já sa ožením, ženu pošlu na robotu a sám si poležím.

Erben 2/774 | Když se všickni voženili (63%)
Když se všickni voženili, já se taky vožením: ženu pošlu na robotu, sám si doma poležím.

Bartoš 1901 / 0522 | Počkaj dzjévča (30%)
Počkaj, dzjévča, budzěš płakac, budú tebe*) na čižmičky sudzy**) kapac. Počkaj, dzjévča, budzěš túžic, kedz já budzěm pri ołtári omšu słúžic. Prečo by som já płakała, kedz som já ci, najmiľéjší, verná boła. Verná's boła, to uznávám, enom že cja, moja miłá, zaněchávám. Zaněchá vám, ľebo mosím; ľebo já tú reverendu nosic mosím. Preneščasná reverenda, kedz ona mi k mojéj miłéj chodzic nědá. Nědá chodzic, ani młúvic, ach, mój Bože najmiľéjší, čo mám robic! Čo urobím, to urobím, já tú svoju reverendu preč zahodzím. Kedz zahodzím reverendu, potom k svojéj najmiľéjší smeľe pójdu.

Bartoš 1901 / 0248 | Pójdzěm zaň pójdzěm zaň (30%)
Pójdzěm zaň, pójdzěm zaň, trebár ho něľúbím, [: otcovi, macěri po vóľi urobím. :] Otcovi, macěri po vóľi sa stało, [: aľe mé srdenko naňho něpristało. :]

Černík 1908 / 041 | Pójdzem zaň (30%)
[: Pójdzem zaň, :] trebár ho nělúbím, otcovi, maceri po vóli urobím. Otcovi, maceri po vóli se stalo, ale mé srdénko na to něpristalo.

Bartoš 1901 / 0663 | Pochválem buď Pán Ježiš! (8%)
Pochválem buď Pán Ježiš! Přišeł sem k Vám: Co robíš? [: Ked si přišeł, vitaj, na mňa sa nepýtaj, podľa mňa si nesedaj. :] Co to miłá hovoríš, snad že o mňa nestójíš, [: nemám v světě jinú, krom teb'a jedinú gałánečku uprimnú. :] A já půjdem na vojnu, słúžit císari pánu, [: tri roky vysłúžím, potom sa ožéním, veznu si ťa za ženu. :] Nechoď, miłý, na vojnu, na vojně ťa zabíjú, [: rači ostaň doma, a já budem tvoja galánečka uprimná. :]

Erben 2/265 | Za vodou za vodou (7%)
Za vodou, za vodou, za vodičkou hrála tam má milá s holubičkou, hrála tam má milá s černým orlem: „Ožeň se, Jeníčku, s pánem Bohem!“ Já se ti ožením, ani nezvíš, ty mně mých ohlášek nezapovíš, ani mi oddavek strojit nedáš, toho ty, má milá, neuděláš. Když jsem tě nedostal za ženušku, vyvolím si tebe za družičku, abys mně naposled posloužila, věneček na hlavu položila. „To se ti, Jeničku, nemůže stát, pro lítost bych ti ho nemohla dát, pro pláč do kostela ani vejít: pro lásku falešnou musím umřít! Za to tě jen prosím, můj Jeníčku! bys při mém skonáni rozžhal svíčku, bys při mém skonání samotný stál, mé kalné očička zatlačoval! Zatlač mi očička, rozžhni svíčku, modli se otčenáš za dušičku: aby láska naše zapálená jedním plamínečkem vyhořela!“ Když jsem si tě nevzal za ženušku, vyžádám si tebe za družičku, za družičku za nejstarší, proto že’s byla má nejmilejší. „Já za tu družičku nemůžu být, nemohla bych pro pláč vínku uvít; vínku uvít, k oltáři jít – pro lásku falešnou musím umřít.“

Erben 2/462 | Přiletěl slavíček (7%)
Přiletěl slavíček, sed na větvičku; přiletěl zas druhý, zpíval písničku: že má nejmilejší už jiného má, ten že je hezčejší, nežli prý jsem já. Když se ti nelíbím, krk si nezlomím: já se pro tě předce ještě ožením; jsem-li jí ošklivej, ať se nesměje: dostanu vždy hezčí, nežli ona je. Přiletěl slavíček, sed na jedličku; přiletěl tam druhej, zpíval písničku, a to píseň takovou krásnou, zpanilou: že můj milej šlape cestu za jinou. Což on sobě myslí, že budu plakat, když on bude cestu za jinou šlapat? blázen bych já byla, abych plakala, pro jedno stvořeni smutek nosila!

Bartoš 1901 / 0737b | Za vodú za vodú za voděnku (7%)
Za vodú, za vodú, za voděnku, hráła sa má miłá s hołuběnkú; hráła sa má miłá s čérným orłem, ožeň sa, šohajku, s Pánem Bohem. A já se ožéním, ty sa nezvíš, ty ně méj ohłášky nezastavíš; já budu miłovat, co budu chtět. ty bys miłovała, nebudeš mět. Ľesti ťa, děvečko, nedostanu, vyľezu na skału, dolů spadnu, a to ze skaľenky převysoké, pro tebe, devčátko, černojoké.

Bartoš 1901 / 0738 | Zdónecké hodiny z temna bijó (7%)
Zdónecké hodiny z temna bijó, [: to že mne s mó miłó :] rozvádějó. A nech rozvádějó, nebojím se, [: příjde ta hodina, :] ožením se. Já se ti ožením, ty se nezvíš, [: ty mně méch ohlášek :] nezapovíš. Ožeň se, synečku, s Pánem Bohem, [: vem sobě děvečku :] k sobě roveň.

Sušil 1003 | Vletěla husička (7%)
Vletěla husička do našeho dvora,1) [: pověz mi, děvečko, :] ešli bys mne chtěla. Ja by tebe chtěla, nědaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynaši. Vysoko vynaši, zhůru sobě vedě, a ja sem děvečka chudobna pro tebe.2) Tatičku, tatičku, moc-li matě žita? Ja se vam oženim dněska lebo zitra. Ožeň se, synečku, choť ja žita němam, ale ti ja přece svadbeňku udělam. Z žitečka jareho, z chlebička režneho, aby si něšidil děvčaťa švarneho.