Sušil 1794 | V dobrém sme se sešli

38 words

Sušil 1794 | V dobrém sme se sešli (100%)
V dobrém sme se sešli, v dobrém se rozejdem; dřív než se rozejdem, ešče se napijem, s Pánem Bohem půjdem. S Pánem Bohem půjdem, povídat si budem: Dobře sme se měli, rádi nás viděli, po druhé zas přijdem.

Erben 4/066 | V dobrém jsme se sešli (73%)
V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem: nežli se rozejdem, ještě se napijem, s pánem Bohem půjdem. S pánem Bohem půjdem, zpomínat si budem: dobře jsme se měli, rádi nás viděli, po druhé zas přijdem. Podruhé zas přijdem, déle tu pobudem: ty lásko bratrská, a ne farizejská, zůstaň s námi, amen. Zůstaň s námi, amen! 1) hlásat nepřestáném, že Bůh náš láska jest, jemuž bud chvála, čest věčně věkův, amen! 1) Zůstaň s námi, amen! zpívat nepřestanem, dokud Pán nebeský v slávě jazyk český zachová nám, amen!

Erben 3/002 | Nade mlejnem (42%)
Nade mlejnem je háječek: tam se prochází, šátečkem bází můj holeček. Na hlavě má černý klobouk: nemůže na tě, mé dítě zlaté, zapomenout! Pod kloboučkem černé vlásky: nemůžu já té, mé dítě zlaté, pustit z lásky. Pod vláskama bílé čelo: kterak by se mně mé zlaté dítě nelíbilo? Pod čelíčkem modré oči, kterýma po mně mé zlaté dítě vždycky točí. Točí, točí, točit bude, pokud k oltáři před božskou tváří neklekneme. A když kleknem oba spolu: štola nás spojí, že budem svoji – půjdem domů. Domů prijdem,1) k stolu sednem, a panímámě za její dceru poděkujem. „Děkuju vám, ruce líbám, že jste mi daly a vychovaly, co já rád mám.“ *) Půjdem domů, sednem k stolu, budem pít zdraví naší paňmámy za tu dceru. U Kláštera je háječek: tam se mně točí, má černé oči, můj holeček. Na hlavě má bílej klobouk: nemůžu na té, můj zlatej chlapče, zapomenout. Pod kloboučkem černý vlásky: škoda by bylo, můj zlatej chlapče, naši lásky! Pod vláskami má obůčí: vem si mě pěkně, můj zlatej chlapče, do náruči. Pod obůčim oči černý: ty jsi mé celé, můj zlatej chlapče, potěšení.

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (29%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Sušil 1795 | V dobrým sme se sešli (28%)
V dobrým sme se sešli, v dobrým se rozejdem, take-li, můj synečku, [: na sebe zapomenem? :] Já na tě zpomenu, to nejednó v roce, já na tě, má panenko, já na tě v každém kroce.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (20%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Erben 2/179 | Ach mé roztomilé (18%)
Ach mé roztomilé, zlaté okýnko! já tluču na dvéře, má panenko! já tluču prudce, otevři, srdce! spíš-li ty či nespíš, moje duše? Spala jsem, už nespím, zlatý holečku! pantáta s paňmámou v pokojíčku: až táta usne, pomilujem se, budem si povídat do svítání. Když se pomilujem, můžeš jít domů, není ti třeba říct nic nikomu; můžeš pucovat, koně kšírovat, do pole širého jeti vorat.

Sušil 2279 | Hylom hylom (18%)
Hylom, hylom, posluchajte, domácí, horní, přespolní, co vám budu povídat v svatodušní pondělí. Před týmto domem ptáčkové zpívajú, že ty panenky všecí mládenci rádi majú. Hylom *) Poslechněte, domácí, horní, přespolní, co vám budu povídati v svatodušní pondělí. Že je tu mračenko jasné, že jsú tu děvčátka krásné. Hylom. Poslúchajte, domácí, horní, dolní, přespolní, co vám budu povídati v svatodušní pondělí. Že jsú tu u domu kláty, že jsú tu děvčata jak karafiáty. **) Poslóchéte, horní, dolní, domácí, přespolní, co vám budu povídati v svatodušní pondělí. Před tímto domem hruška kamenka, je tu švarná panenka atd.

Bartoš 1901 / 0649 | Javorník Javorník přes Javorník kopec (18%)
Javorník, Javorník, přes Javorník kopec, nebuda já povídať ľeda kemu otec. Javorník, Javorník, přes Javorník jamka, nebudu já povídať leda kemu mamka. Javorník, Javorník, přes Javorník cesta, už sa mně vydaľa gaľanečka hezká. Javorník, Javorník, přes Javorník chodník, už sa mně gaľánka vydała, kam já budu chodiť.

Sušil 0625 | Sprovoď mia miuá (18%)
[: Sprovoď mia, miuá, :] [: přes tu dolinu. :] Učuješ o mně smutnú novinu. Na tej dolině účka zelená. Nechoď tam, Janko, zabijú ťa tam. Keď mia zabijú, bude památka; ostane ze mňa kostí hromádka. A z tech kosteček bude zámeček, budú povídat: byu to syneček.

Sušil 0553 | Ja dolina dolina (18%)
Ja, dolina, dolina, na dolině jama, nebudu já povídat ledakomu mama. Ja, dolina, dolina, na dolině kopec, nebudu já povídat ledakomu otec. Ja, dolina, dolina, na dolině bučník, vyšívaj ty, vyšívaj šohajovi ručník. Vyšívaj ho, vyšívaj drobnými kvítečky, aby on si nehledal jinej galanečky.*)