Erben 2/042 | Záhon petržele

43 words

Erben 2/042 | Záhon petržele (100%)
Záhon petržele, záhon máku: Nechoďte k nám, hoši, do baráku. Záhon petržele, záhon prosa: nechoďte k nám, hoši, když je rosa. Záhon petržele, záhon mrkve: nechoďte k nám, hoši, až se smrkne. Záhon petržele, záhon zelí: nechoďte k nám, hoši, až v neděli.

Erben 2/695 | Záhon petržele (68%)
Záhon petržele, záhon mrkve: nepudeme domů, až se smrkne.

Erben 2/548 | Nevěděl jsem co mám dělat (19%)
Nevěděl jsem co mám dělat, tři záhony za den zvorat: jeden prosa, druhý máku a ten třetí pastrňáku.

Sušil 2097 | Maměnko maměnko mládenci jdó k nám (12%)
Maměnko, maměnko, mládenci jdó k nám. Maměnko, maměnko, co jim jesti dám? Střapatému řepe, Jozefkovi mrkve, přepěknému Janičkovi pěkné babičke.1) Maměnko, maměnko, mládenci jdó k nám. Maměnko, maměnko, jaké lžičky dám? Střapatému dřevěnó, Jozefovi cínovó, přepěknému Janičkovi pěknó stříbrnó. Atd.2)

Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (12%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.

Erben 4/097 | Stará baba čarovala (12%)
Stará baba čarovala, z ječmena kroupy dělala. A z prosa dělala jáhly: to byly ty její čáry!

Sušil 1839 | Vyletěla křepelenka z prosa (12%)
Vyletěla křepelenka z prosa a já za ňú bosulenka bosá. Mosím sa já našej mamky pytat, mám-li já tu křepelenku chytat. Chytaj si ju, můj synečku, chytaj, enom sa jí pérek nedotykaj. Jak sa ty jéj jednú pérka dotkneš, hnedky její pravú nožku potkneš.

Bartoš 1901 / 0423 | (9%)
1. Co sem sa pod oknem nastáł, studenéj voděnky naptał, nesceła miľenka stati, studenéj voděnky dati. Ani k nám, šohajku, nechoď, ani si muziky nevoď, nebudem gaľánka tvoja, nedá ně mamička moja. 2. Nechce ňa děvečka žádná, že je má kapsička prázná, půjdem já od panny k vdově, naplním kapsenky obě. Do jednéj nasypem hrachu, do druhéj nasypem maku, do tretí nasypem zelí, aby ňa děvčátka chtěły.

Bartoš 1901 / 1295 | Nechce ňa panenka žádná (9%)
Nechce ňa panenka žádná, že je má kapcička prázná: půjdem já od panny k vdově, napľním kapcičky obě. Do jednéj nasypu hrachu, do druhéj nasypu maku, do třetí nasypu zeľí, aby ňa panenky chceły.

Sušil 1930 | Nechce mě panenka žádná (9%)
Nechce mě panenka [: žádná, :] že je má kapéska prázná. Já půjdu od vdovy k vdově, naplním kapésky sobě. Do jednej nasypu hrachu,1) do druhej nasypu máku.2) Do třetí nakladu zelí, aby mne panenky chtěly.

Sušil 0413 | Ach Bože můj Bože (8%)
Ach, Bože, můj Bože, v zelenej oboře! Ešče můj kochanek něsnidal; ty moje kochani, zaněs mu snidani, ene mi s nim něgadaj. Kerak nemam gadač, dy mi něchce snidač, ach, mamuličko vy moji? Postav to za záhon a navrać se do dom, aj, dcerušničko ty moja. Ešče něsvita, maci se ji pytá: Kaj’s, dcerko, věnek podzěla? Hoja, ene hoja, mamuličko moja, Janičkovi jsem ho dala. Bala se mamičky, pošla na kvitečky, do ohradečka svojiho; co jeden urvala, to ji opadaly do listečka jedneho.