Erben 2/391 | Kdybych já věděla

44 words

Erben 2/391 | Kdybych já věděla (100%)
Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě prstýnek svůj: ale že ty myslíš jinam, ani ti prstýnek nosit nedám. Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě šáteček svůj: ale že ty myslíš jinam, ani ti šáteček špinit nedám!

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (58%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.

Bartoš 1901 / 0509 | (57%)
1. Všeci ľudé povídajú, že sa já nevdám, že já ani růžového fěrtúška nemám; aľe já ho [: budu mít, :] já si ho nedám špínit, ľecijaké ľumpačisko nesmí k nám chodit. 2. Dybys ty býł, můj synečku, po ľevéj straně, dała bych já ti huběnku a ľebo aj dvě, aľe že si [: za vodú, :] za voděnkú studenú, nedostaneš, můj synečku, ani jedinú.

Erben 2/498 | Kdo to jde k nám? (55%)
Kdo to jde k nám? já ho neznám; já si mu ručiček špinit nedám: ať si koupí rukavičky, aby mně nešpinil mý ručičky.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (41%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Erben 2/424 | Slunéčko zachází (41%)
Slunéčko zachází, potěšení moje, slunéčko zachází už za horu: o tom já dobře vím, a v tom se nemejlím, že tě, má panenko, nedostanu. Stezička šlapaná lesíčkem nahoru, stezička šlapaná, má milá, k vám: kdybych to byl věděl, že svoji nebudem, byl bych já stezičku šlapal jinam. Přeškoda, má milá, že nejsi upřímná, přeškoda, má milá, že’s tak hrdá; myslíš si o sobě, že není nad tebe: však ona tě zmejlí naděje tvá!

Erben 2/372 | Pod horou háječek (38%)
Pod horou háječek, za horou jaloveček, na hoře černá věž: pověz mně, můj milej, Jeníčku rozmilej, jest-li že mě miluješ? „Já tebe už nechci, už tebe nemiluju, už tebe nemám rád: já mám holku jinší, ta je mně milejší, než ty’s byla dosavad.“ Kdybys ty byl hodnej, chodil bys pořád k jednej, chodil bys pořád k nám: ale že jsi na nic, máš upřímnost za nic a jdeš šidit zas jinam. Tamhle je háječek, tamhle je jaloveček, ,. tamhle je černý les: pověz mně, můj milý atd.

Erben 2/506 | Pod našima okny (37%)
Pod našima okny jsou dva rybníčky; plaval tam můj milej vrané koníčky: na jednom seděl, to dobře věděl, žp za jinou půjde – mně nepověděl. Však mi mé srdéčko dobře pravilo, že mé potěšení jinam chodilo! když je chodilo, ať chodí ještě: já o tě nestojím, falešný chlapče!

Erben 2/267 | Na kopečku stojí (37%)
Na kopečku stojí borovička, seděla tam pod ní má Ančička. Přiletěl slavíček, nese psaní, podal ho Andulce s pravé strany. Tu máš, má panenko, nelekej se, nesu ti psaníčko, potěšíš se. Dříve než slunéčko vyjde z hory, budeš mít milého u komory. Bude na tě smutně očekávat, bude na okýnko poklepávat. Až bude klepati, neotvírej, on taky klepává někdo jinej. A jest-li otevřeš, ošidíš se, a ta vaše láska promění se. Promění se jednou, víc nebude: milej tebe nechá, jinam pude.

Erben 5/342 | Vždycky jsem myslíval (5%)
Vždycky jsem myslíval, že je vojna špás: že tam budu tejden, nebo dvě neděle, přijdn domu zas. Tejden, dvě neděle, nebo hodinu: ach, to sám pán Bůh ví, mý rodiče zlaty, kde já zahynu! Zahynu-li v Turcích, nebo Francouzích: což bude matička pro svého miláčka těžké srdce mít! Ani tak matička, jako má milá, ta která mne vždycky po ty časy všecky v srdci nosila. Když přišel za bránu, šátečkem točil: Návrat mně, má milá, Andulko rozmilá, co jsem ti půjčil. „Nemohu navrátit, nejsem povinna: ať ti to navrátí, můj Jeníčku zlatý, na vojně jiná.“

Sušil 1706 | V šírém poli hruška stojí (5%)
V šírém poli hruška stojí, vršek se jí zelená, pod ní stojí má panenka, je celá uplakaná. Copak plačeš a naříkáš, má zlatá holubičko, tu máš šátek a utři si svoje černé očičko. Nač bych si ho utírala, dyž ješče plakat budu? A to proto, falešníku, že já tvoja nebudu. Ten prstýnek, cos mně dala, ten já nosit nebudu, pustím ho po Moravěnce a sám se dám na vojnu. Už byl od ní na dva hony, ješče na něj volala: Pověz ty mně, můj synečku, čím sem tě rozhněvala. Hněvalas mě, už nebudeš, ješče na mně spomeneš, dyž já sednu na koníčka a ty tady zůstaneš. Můžu zůstat neb nezůstat, nebo taky s tebou jet, rodiči jsou na krchově, ti nebudou nic vědět. Bratr, sestra sou na živě, ti mně bránit nebudou, co je mně od Boha daný, já pojedu za tebou.