Bartoš 1901 / 0509 |

59 words

Bartoš 1901 / 0509 | (100%)
1. Všeci ľudé povídajú, že sa já nevdám, že já ani růžového fěrtúška nemám; aľe já ho [: budu mít, :] já si ho nedám špínit, ľecijaké ľumpačisko nesmí k nám chodit. 2. Dybys ty býł, můj synečku, po ľevéj straně, dała bych já ti huběnku a ľebo aj dvě, aľe že si [: za vodú, :] za voděnkú studenú, nedostaneš, můj synečku, ani jedinú.

Erben 2/089 (44%)
Ztratila jsem pantoflíček ve pšenici, ztratila jsem pantoflíček v žitě: jen ty mi ho, můj Honzíčku, hledej, ztratila jsem pantoflíček levej.

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (23%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.

Erben 2/391 | Kdybych já věděla (23%)
Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě prstýnek svůj: ale že ty myslíš jinam, ani ti prstýnek nosit nedám. Kdybych já věděla, že budeš můj, dala bych já tobě šáteček svůj: ale že ty myslíš jinam, ani ti šáteček špinit nedám!

Erben 2/498 | Kdo to jde k nám? (22%)
Kdo to jde k nám? já ho neznám; já si mu ručiček špinit nedám: ať si koupí rukavičky, aby mně nešpinil mý ručičky.

Sušil 1357 | Máte mia maměnko (16%)
Máte mia, maměnko, máte mia jedinú, nevydávajte mia na druhú dědinu. Keď mia tam vydáte, banovat budete, má stará matičko, včiu mně pomáhajte! Vybiraua jsem si mezi malinama, ale jsem si, Bože, kyseuú vybraua. Kyseuú, kyseuú, takovú kyseuú, neuvidíte mia jak živa veseuú. Vedua sem si, vedua jako ze sta jedna, z vysokej stoličky na nízkú sem sedua. Já sem si mysleua, že si já provedu, že z nízkej stoličky na vysokú sednu. Já sem sa vydaua, leda muža měua, leda ludé řekli, že jsu muadá žena. Já sem si mysleua, že mně dobře bude, že mně mojej kráse jak živ neubude. Už mně moje kráse pomali ubývá, už mně ju šohajek na chrbtě odbíjá.

Bartoš 1901 / 0905 | Z Bohem ostávejte (15%)
Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy krávy, už vám tá Mařenka nedonese trávy. Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy ovce, nech vás opatruje s Pánem Bohem kdo chce. Měľi ste ňa měľi, maměnko, jedinú, přeca ste ňa vdaľi na druhú dědinu. Měľi ste ňa měľi, jak jediné zrnko, přeca ste ňa vdaľi, kde nevsvítí słúnko.

Černík 1908 / 032 | Znám já (15%)
Znám já jeden háječek, v tom háječku domeček, v tom domečku milá nalievala vína, ja som si ju nadešol. Pochválen buď Pán Ježíš, čo, má milá, čo robíš? Keď's k nám prišol, vítaj, na mňa sa něpítaj, podlá mňa si něsedaj. Čo, má milá, hovoříš, snad ty o mňa nestojíš, šak já němám inú, len tebja jedinú, Bóh je svedek nade mňú. Dyž tak, tož tak, něh je tak, naše láska svjadne tak, strom se stromem věje, ptáča preletuje, naša láska taká je. A já sa dám na vojnu, slúžic císaři pánu; raděj zostaň doma, a já ba džem tvoja, tvojú švarnuškú ženú.

Bartoš 1901 / 0663 | Pochválem buď Pán Ježiš! (15%)
Pochválem buď Pán Ježiš! Přišeł sem k Vám: Co robíš? [: Ked si přišeł, vitaj, na mňa sa nepýtaj, podľa mňa si nesedaj. :] Co to miłá hovoríš, snad že o mňa nestójíš, [: nemám v světě jinú, krom teb'a jedinú gałánečku uprimnú. :] A já půjdem na vojnu, słúžit císari pánu, [: tri roky vysłúžím, potom sa ožéním, veznu si ťa za ženu. :] Nechoď, miłý, na vojnu, na vojně ťa zabíjú, [: rači ostaň doma, a já budem tvoja galánečka uprimná. :]

Galko 3/066 | Pochválen buď pán Ježiš (15%)
Pochválen buď pán Ježíš, moja milá, čo robíš? Keď si prišiel, vitaj, a mňa sa nepýtaj, vedľa mňa si nesedaj. Čo to, milá, hovoríš, či mňa ty už neľúbiš? Šak ja nemám inú, len teba jedinú, frajerečku júprimnú. Či ty, milá, či nevieš, čo som vystáu pri tebe, na jar, v zime, v lete, v sňahu, v daždi, v blate, chodievau som ku tebe. Keď je, milá, keď je tak, misíme sa nehať tak, ja pôjdem na vojnu, nájdem si tam inú, frajerečku júprimnú.

Sušil 2276 | Náš pan král s králkó pěkně (8%)
Náš pan král s králkó pěkně prosí anebo mosí. Máme krála chudobnýho, na horách obranýho, ale poctivýho. Zajali ho nám na dolách, na horách, na velkých pustinách. Vzali mu dvě sta z práznýho města, dvě sta volů z prázných dvorů. Tři sta koní z prázných maštali. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ješče víc. Děléte, děléte, nás tady dlóho stát nenechéte. Budeme-li tady dlóho stati, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti, pojedeme za město, spaseme vám obilí všecko. Pojedeme za dědinu, spaseme vám všecku jetelinu. Pojedeme na osení, spaseme vám všecko zelený. A budeme tam tak dlóho pásti, pokad se bude keré klásek na pole třásti, od óvrati až do konce neuživíte kohóta ani slepice. Sáhnite, paňmámo, s pantátem hodně z hluboka, ať vás nebolí ruka do roka a hlava na věky. Také, milá matičko, přidáte nám vajičko, k tomu hodnó klobásu, co se s ňó třikrát opášu, a po štvrtý se na ňu podpírám, ať svó huběnku nadarmo neotvírám.