Erben 3/201 | Každej se mne ptá

41 words

Erben 3/201 | Každej se mne ptá (100%)
Každej se mne ptá, kde je má ženuška? každej se mne ptá, kde je má žena: ona šla do Prahy, nesla tam kapouny; kapouny prodá, peníze mně dá. Kapouny prodala, peníze propila: jak pak mně je dá, když už je nemá?

Erben 2/818 | Lamentací mám na srdci (89%)
Lamentací mám na srdci, to pro mého milého, že mi včera odpověděl, a já nemám jiného: herež, herež! já nic nedbám, proto já se přece vdám; a kdo koli za mnou přijde, nábytek mu všechen dám. Starý necky, dvě vařečky, a truhlu rozlámanou; postel ta je rozbořena a pokryta peřinou: na peřině cíchy není, peří jsem z ní prodala, a penise na špacíru se svým milým propila.

Sušil 1978 | Cos dělala ženo má (17%)
Cos dělala, ženo má, má ženičko rozmilá? Koleda hodně veselá. Přadla jsem já kúdelí, můj mužičku rozmilý, koleda hodně veselá. Chde máš, ženo, potáček? Má ženičko rozmilá atd. Zmotala jsem potáček, můj mužičku rozmilý. Chde máš, ženo, přadeno? Prodala jsem přadeno. Chde máš, ženo, peníze? Kúpila jsem hrnečky. Chde máš, ženo, hrnečky? Rozstřepaly je děti. Chde máš, ženo, škarupy? Hodila jsem za bránu.1) A dyť jsem tam včera jel, a jich sem tam neviděl. A on po ní hroticú, ona po něm přaslicú. Cvičila ho německy, strčila ho pod necky.

Sušil 1654 | Jestli mě ráda máš (17%)
Jestli mě ráda máš, poprodej, kde co máš, poprodej vinohrady, vyplať mě, milá, z vojny. Vinohrad prodala, peníze mu dala: Tuhle máš, můj synečku, vyplať si svó hlavičku. Jestli mě ráda máš, dej říkat otčenáš, Zdráva Maria taky za ty naše vojáky.

Sušil 1931 | Prodala rubáč rukávce (15%)
[: Prodala rubáč, rukávce, :] [: dala si hádat cigánce. :] O, cigáničko má milá, přičaruj ty mně šohaja.*) Budu-li ti ho čarovat, musíš mně za to darovat. Štyry dukáty lebo pět, bude syneček jako květ.

Bartoš 1901 / 0834 | Ty dubečku podťatý (15%)
[: Ty dubečku podťatý :] škoda mého vydatí. [: Již jsem já se vydala, :] svoji krásu prodala. [: Ty dubečku zelený :], škoda mého ženění, [: Již jsem já se oženil :] svoji krásu proměnil.

Bartoš 1901 / 1366c | Prodala robáč rokávce (15%)
[: Prodala robáč, rokávce, :] [: dala si hádat :] cegánce, cegánce, cegánce. [; »Aj, cegánečko má milá, :] [: přičaruj te mně;] frajera, frajera, frajera«! [: »Bodo-li já ti čarovat, :] [: mosíš mně neco :] darovat, darovat, darovat!« [: Tři, štere groše nebo pět, ;] [: přičarujo ti ;] frajera jako květ, jako květ.«

Erben 5/133 | Prodala pole luka vše (15%)
Prodala pole, luka vše, dala si hádat cikánce. Ach, cikánečko má milá! přičaruj ty mně manžela. „Až já ti budu čarovat, musíš mně za to darovat: Žejdlík dukátů nebo dvá, však ti to milej zase dá.“

Sušil 1977 | Bože můj Bože můj (15%)
[: Bože můj, Bože můj, :] [: co je to za matka! :] Prodala dcerušku za míšenské jabka. A když ju prodala, tož si povídala: Bože milý, dobrý, co sem udělala!

Sušil 1291 | Dubku dubku dubečku (15%)
[: Dubku, dubku, dubečku, :] škoda tebe, synečku. Že jsi se ty oženil, svoju krasu proměnil. Lipko, lipko, lipečko, škoda tebe, děvečko!1) Že jsi se ty vydala, svoju krasu prodala.

Erben 7/004 | Když jsem šel přes ten černý (8%)
Když jsem šel přes ten černý les, 1) žaly tam dvě panny oves. Řekněte vy mně, panenky, mého srdce holubinky: Žne-li tu také má milá? je-li tak zdráva jako já? „Ach není, není – umřela, včera tejden pohřeb měla.“ Ukažte mně tu cestičku, kudy nesli mou holčičku. „Dobrá cesta, povědomá, rozmarínkou opletená. Dobrá cesta, až nahoru k tomu novému hřbitovu. Kudy ji nesli mládenci, tudy vyrostli kamenci. Kudy ji nesly družičky, tudy vyrostly růžičky.“ Ukažte místo, kde leží. „Za kostelíčkem u dveří.“ Dvakrát jsem hřbitov obešel, mé milé hrob jsem nenašel. Po třetí hřbitov obcházím, mé milé hrob tu nacházím. „Kdo to šlape po mém hrobě, 2) že nedá mrtvým pokoje? Čuchá travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ Vstaň, má milá, vstaň z hrobu ven, podívej se, tvůj milý jsem. Třetí rok dnes mi vypršel, a já si pro tebe přišel. „Ráda bych já vstala z hrobu, ale nemohu pro mdlobu Mé srdéčko je sklíčené, ruce, nohy zdřevěnělé. Hledej, milý, mezi hroby, má tam hrobař své nádobí. Má tam motyku a ryčku: vykopej si svou holčičku. Až mé vykopáš z hrobu ven, pak si mě s sebou domu vem!“ Moje milá vykopaná, rozmarínkou opletená, však co po ní - je studená! Kam's, má milá, dary dala, které jsi ode mne brala? „Jest-li jsem já dary brala, já jsem jich s sebou nevzala. Má matička ty dary má, 3) jdi, ona ti je zase dá. Máš tam šáteček červený, a v něm prstýnek stříbrný. Ten šáteček hoď do trní,4) bude konec milování. Ten prstýnek hod do moře, bude konec všeho hoře.“ Zvoňte zvony na vše strany, umřelo mi potěšení. Svadnul mi mladé růže květ, protož mne mrzí celý svět! 1) Když jsem jel z Prahy silnicí, žaly tam panny pšenici. Já se jich ptám, která je má? ozvi se mi, moje milá! „Tvoje milá už umřela atd. 2) „Kdo to šlape po mém hrobě, cuchá mi trávu na hlavě?“ Jsem tvůj milý, z vojny jedu, čtyry vrané koně vedu. Pátého mám na provodě: vstaň má milá, vyprovoď mě!“ 3) Něco jsem chudým rozdala, něco mé matince dala. Prstýnek má panímáma, jdi, můj milý, ať ti ho dá. Kus ho zahodíš do trní, budeš milovat zas jiny. Kus ho zahodíš do moře, bude konec lásky hoře. 4) Ten prstýnek hoď do vody, ať mne hlavička neboli. šáteček hoď na Pražský most, však máš tam jiných děvčat dost.