Erben 5/057 | Po potoce chodila

25 words

Erben 5/057 | Po potoce chodila (100%)
Po potoce chodila, drobné ryby lovila. Drobné ryby rybářům, hezké holky mlynářům. Sládkům ještě hezčejší, to jsou hoši pyšnéjší. Myslivcovi lecjakás, ucouraná až po pás.

Erben 5/056 | Ta mlynářská chasa (73%)
Ta mlynářská chasa vysoko se nese: lecjakás panenka ta jim nešikne se.

Erben 2/685 | Hezká je hodná je (72%)
Hezká je, hodná je, čistě se strojí, přijde do hospody, předce tam stojí. Lecjakás Němkyně,1) třebas má vole, přijde do hospody, točí se v kole! 1) A mnohá ze statku, byť měla vole.

Erben 5/293 | Dejme si hoši (19%)
Dejme si, hoši, dejme zahrát: však nám už šijou v Praze kabát. A v Hoře Kutnej kamizolku: že jsme měl každej hezkou holku! Dejme si, bratři, dejme zahrát: vždyť nám už šijou v Praze kabát. Na Malej straně kamizolku: dal jsem se odvést pro svou holku. Nejsem na vojně ani tejden: už pláce pro mě každičkej den. „Kam pak, vojáci, kam pak jdete, že vy mne s sebou neberete?“ Kdybys, má milá, s námi jela, co bys, má milá, tam dělala? „Udělala bych se holubičkou, vznášela bych se ti nad hlavičkou. Udělala bych se bílým ptáčkem, vznášela bych se ti nad kloboučkem. Udělala bych se černou vránou, vznášela bych se nad armádou.“

Erben 5/301 | Co se to tam blyští (19%)
Co se to tam blyští za tou voborou? Horažďovsky hoši na vojnu jedou. Dej jím pán Bůh štěstí, aby dojeli, aby žádnej nespad s koně do vody. Žádnej jinej nespad jen ten mlynářojc: bude pro něj plakat Anna kovářojc. Co pak se to blejská tam tou dolinou? Lhotečtí mládenci na vojnu jedou. Dej jim pán Bůh štěstí, aby vyhráli, aby nespad žádnej s koně do jámy. Spadne-li, tak spadne ten šafářovic, bude pro něj plakat Lídka Vaňkovic.

Erben 2/605 | U kláštera stojí kámen (18%)
U kláštera stojí kámen, panenka tam sedí na něm; volá: Hoši, pojďte jsem, já už v klášteře nejsem. V klášteře mne nic netěší, ten svět mi je přec milejší: a já ráda tancuju, hezky hochy miluju.

Erben 2/453 | Holka neznámá! (17%)
Holka neznámá! pojď, půjdeš s náma: my máme kytičky za kloboučkama. „Hoši neznámí! jděte si sami: já doma zůstanu mezi horami.“

Erben 2/042 | Záhon petržele (17%)
Záhon petržele, záhon máku: Nechoďte k nám, hoši, do baráku. Záhon petržele, záhon prosa: nechoďte k nám, hoši, když je rosa. Záhon petržele, záhon mrkve: nechoďte k nám, hoši, až se smrkne. Záhon petržele, záhon zelí: nechoďte k nám, hoši, až v neděli.

Erben 5/278 | My jsme hoši my jsme (16%)
My jsme hoši, my jsme,[79] milovali bysme: my milovat nesmíme, na vojnu jít musíme.

Erben 5/119 | My jsme hoši my jsme hoši (16%)
My jsme hoši, my jsme hoši, my jsme hoši svobodní: my můžeme vandrovati třeba do cizích zemi. A vy bratří kamarádi! můj pinkl mně spakujte, potom s veselou muzikou kousek mě vyprovoďte. Už je pinkl spakovaný, na stolečku tam leží: vynes mi ho, má panenko, vynes mi ho ze dveří. Pinkl vzala, ven vynesla, žalostně zaplakala: „Kýž jsem tě, můj nejmilejši, byla radš nepoznala!“ Bylo lásky, bylo lásky čtyry fůry formansky: už jí není a nebude za náprstek krejčovský. Ten náprstek je bezedný, láska z něho vyběhla: nemysli si, má panenko, že ty budeš má žena.

Erben 2/573 | Ty Cekovské krávy (16%)
Ty Cekovské krávy mají málo trávy, mají děvky ucourany – rády by se vdaly. Jedna má kováře, druhá perníkáře, třetí stojí na ulici, čeká šindeláře. Když se ho dočkala, hubičku mu dala: „Hleďte, hoši! na mou kuši, já jsem se už vdala.“ Ta jedna se vdala, druhá tak zůstala, třetí sobě naříkala, že to promeškala.