Sušil 2235 | Sedí pantáta na kraj stola

44 words

Sušil 2235 | Sedí pantáta na kraj stola (100%)
Sedí pantáta na kraj stola, u něho čepička sobolová. Pod tú čepičku tři dukáty: Dajte nám, pantáto, jste bohatý. Dajte nám, dajte, máte-i dáti, je nám tu zima pod okny státi. Jeden je nahý, druhý je bosý a tom je nejhorší, co koš nosí.

Smutný 48/117 | Sedi sedláček na kraji stola naňho (29%)
Sedi sedláček na kraji stola, naňho čepička zahalená

Sušil 1502 | Nepůjdu já za takého (19%)
[: Nepůjdu já za takého, :] kerý nemá domu svého. Domu svého klenutého, šindelečky pobitého. Nepůjdu já za masařa, věru bych sa pořezala. Radši půjdu za mynářa, za dobrého hospodářa. Mynář mele, až sa třese,1) voda mu užitek nese. Kameň bere, koš podává, Pán Bůh mu to požehnává.2)

Sušil 1132 | A Má maměnko milá (19%)
A. Má maměnko milá, holuběnko sivá! B. Pěkně vás vítáme, s radostí čekáme! A, Ja, kdybyste vy nás s radostí čekali, vy byste před námi dveří nezavřeli. Dajte nám ju, dajte, máte-i ju dati, poslala nás pro ňu synečkova máti. B. My vám í nedáme, dokaď my synečka volat nečujeme. A. Puste nás do síně, pěkně vás prosíme. Puste nás tam během, připádáme sněhem.

Sušil 1134 | A Dajte nám ju dajte (19%)
A. Dajte nám ju, dajte, máte-i ju dati, poslala nás pro ňu synečkova máti. B. My vám ju nedáme, my ju rádi máme, až my jí zelenú sukničku zjednáme. A. Už vy ste jí mohli sukničku zjednati, a včil nám mosíte dcerečku vydati. B. Nedáme, nedáme, až sa jí namáme, až my jí červené střevičky zjednáme. A. Už ste vy jí mohli střevíčky zjednati, a včil nám mosíte dcerečku vydati. B. My vám ju nedáme, my ju rádi máme, až my jí zelený víneček zjednáme.

Sušil 1757 | Stávaj stávaj hospodářu stávaj lenivý (19%)
Stávaj, stávaj, hospodářu, stávaj, lenivý, všecí ftáci povstávali, leťá k snídaní. Ej, napřed letí kos, to je ten drahý host, za ním letí křepelenka, jiných ftáků dost.

Erben 5/402 | Jaro se otvírá (12%)
Jaro se otvírá, všecko se usmívá, teskno je seděli; stromy zelenají, ptáčkové zpívají, radost je si vyjíti: a já pěšky nepudu, na koni sedět budu, tu barvu zelenou a pěknou červenou rozjímati si budu. Pan rytmistr ke mně: „Pověz mi upřímně, co tě k tomu nutí, že u Prahy v logru chceš se dát na vojnu a chceš hulánem býti?“ A milostivý pane! co žádám, ať se stane: dávno už se souží, mé srdéčko touží po té zelené barvě. Tu mě oblíkali, štěstí vinšovali, zelený kabát dali, červeny vejložky – ach což je to hezky! – ty jsou mi darovali; čepičku s fedrpušem: Má panenko! pospěš sem, podej mi ručičku a dej mi hubičku, už se spolu rozejdem. Má panenka běží, ručičkama lomí, pláče a naříká: „Ach, co’s to učinil a mne tak zarmoutil?“ černé oči utírá. Neplač a nenaříkej, a prej mi té radosti; vrať se zase domu, poruč pánu Bohu – máš tam mládenců dosti!

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (12%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Sušil 0223 | Chodíval k nám pán Uherský (12%)
[: Chodíval k nám pán Uherský, :] ten podvoditel panenský. Všecky panenky podvedl, jen Komendovej nemohl. Hrabala baba zahradu a přišel k ní pán na radu. »Ach, babičko, dej mi radu, jak bych podvedl tu pannu.« Obleč šatečky panenské, obuj střevičky kramarské. 1) Túlej se sem tam po rynku až ke Komendových domku. 2) A jak se k domku dotúlal, hned na okénko zaklepal. 3) »Kdo to tak tluče nezbedně, neměl času dosti ve dně?« 4) Já jsem kramařka z Opavy a vezu tovar do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem v zadu zůstala. A když bylo po večeři, kázal pantáta své dceři: Běž, dceruško, lůžko stláti, bude tam kramařka spati. O, můj pantáto rozmilý, mně se kramařka nelíbí. 5) Jak živa jsem neviděla, by kramařka fousa měla. A když bylo o půl noci, volala dcera pomoci; 6) a když už nastal bilý deň, vyskočil pán král z okna ven. A jak bylo už na ráně, tluče šerha tam na bráně: 7) že Komendova Naninka není poctivá panenka. A když bylo už za týdeň, plakala Nánka každý deň. A když bylo zas za měsíc, plakala Nánka ještě víc. A když už bylo po roce, nosila Nánka na ruce: Nynej, nynej, synáčku můj, Uherský král je otec tvůj. 8)

Erben 2/595 | Přišel-tě k nám na námluvy (11%)
Přišel-tě k nám na námluvy, ani neřek‘: Zdař Bůh! on si mysli, hadronoška, že hned si ho vezmu! Vždyť pak nemá nic jiného, nežli ty dvě ovce: a ty, kdo ví, jsou-li jeho? zeptáme se otce. Táta praví, že jsou, že jsou, že jsou hodně tlustý; že jsou dobře vypaseny – budou do kapusty! Šel mimo mne, okolo mne, ani neřek‘: Zdař Bůh! on si mysli, netopírek, že já si ho vezmu! Punčošky má po Nymbursko, botky papírový; čepičku má z pavučinky, myší pírko za ní.

Sušil 0481 | Červená modrá fiala (11%)
Červená, modrá fiala, [: kdes ju, panenko, trhala? :] Trhala jsem ju na mezi, je tam fialy, až leží. Trhala sem ju na lóce, zabolelo mě mé srdce. Utrhla sem jí próteček, tobě, synku, za klobóček. Utrhla sem jí kytečku, tobě, synku, za čepičku.