Sušil 2285 | Byl Janíček krásný
{8''D 8''C 8'B 8''C } / 4''D 4''D / {8''D 8''C 8'B 8''C } / 4''D 4''D / {8''D 8''C 8'B 8''C } / 4''D
Text:
[: Byl Janíček krásný, :]
měl kožíšek řásný.
Sedl na ohnisko,
zdálo se mu hnízko.
Posedl on výše,
koza na něj dýse.
Hop, Janíčku, hop,
snédl's misu króp atd.
Textové varianty / poznámky :
Na to děva z podstolí vylízá a zasedne s jinými.
Hrávají také děvy na čančaráčka či čančaráška, čenčábra. Vezme děva poněkud přestrojená do jedné
ruky hrnek s vodou a špuněk (kousek koudele) ovije o posvitek či louč aneb jiné dřevko a chodí od děvy k děvě, hledíc, aby ji buď v odpovídání pomátla, buď k smíchu přivedla, a tak aby ji špuňkem či čančarákem udeřiti mohla po hubě. Říkání pak při tom jest na rozdílných místech rozdílné. N. p. A. Čančarara! Kdo se tomu čančarášku bude řechotati, šplechotati, ten ho bude chtěti. B. Já se mu neřechocu, nešplechocu, ani ho na sebe nechcu. Pochodivši po všech děvách znova chodí a táže se děvy každé, načež tato vždy určitou (níže psanou) odpověd dáti musí, nechce-li čančarákem plesknuta býti. A. Přišel k vám Smíšek? B. Přišel. A. Měl kožený míšek? B. Měl. A. Plhal se po stěně? B. Plhal. A. Měl gality do žemel B. Měl. A. Byly-li to galotiska z pěti loktů bez kósička lebo galitkyf B. Byly. A jak ten čančaráček čančará = mokvá. Aneb rozmluva jest ta: A. Jakou ti tvůj milý panťlu koupil? B. Pantlu. Anebo: A. Co ti koupil tvůj milý? B. Pás (nesmí říci pantlu). A. Jakýmas drvama topila? B. Drvama atd. Když již byla se dosti nachodila, zdříme v koutku; i přijde jiná děva a vezme jí špuněk. Tedy ta z dřímoty se vzchopí a hledá špuněk, říkajíc a chodíc od děvy k děvě: Neviděli ste mou hus? B. Jaká byla? A. Ha pysku lysku, u zadu zvoneček. Na to se soudí s děvou tou, co jí byla čančárek vzala, u rychtáře, t. j. u děvy přední, jenž jim vypoví soud, aby rozdaly chudým hus tu. Tu roztrhají špuněk a podělí kousky těmi každou děvu, načež děva čančaráčka opět obchází děvy ostatní a ptá se: S kýms jedla hus? B. S milým. A. Který je tvůj milý? B. Kocórek bílý. A. Po čí hůře běhá? B. Po Křópalové t. j. musí jmenovali rodinu svého milého, nechce-li trestána býti rukou děvy obchozí.
Hra na Libušu provozovávaná v Oseku a okolí téměř totožná jest se hrou čančaráka. Chodí tu děva s koudelí a vodou od děvy k děvě a mumlá do vody. I otazuje se jí přadlena: Co chceš? Děva ta pořád do vody mumlá. Chceš toho N. a dává jí, o němž ví, že by se jí nelíbil, začež ji ta špuňkem postřikuje, až naposledy ji dá toho, jenž se ji líbí. Na to děva ta poděkujíc se odchází. — Podobná hra na Skřetušku. Chodí děva převlečena v kožich na ruby s rozskřepcem nebo posvitkem (děva skřetuška) od děvy k děvě, každé pravíc: Pověz mně o nějakém mládenečku. Pojmenuje-li jí nemilého, lokty ji poštouchá; a když jí posléze dala milého, tu ji hladí.
Hrávají na přístkách taky na Janíčka. Oblekou děvu do mužského kožicha, převrátí jí rukávy do poly, zástěrou jí zaobalí hlavu a obličej, slovem přistraší ji co strašidlo. Ten Janíček nyní po kolenou leze, od druha k druhu, jak kdo sedí, k děvám i k chlapcům hře přítomným a tak dlouho lokty osobu trká, až tato mu zpívá. Dokud pěje, co se mu líbí, tu Janíček se radostí poviklává, když ale ho nabírá anebo mu zpívá, co se mu nelíbí, tedy lokty jej tříská, až ho někdy i s lavice shodí. Písně při tom užívají i této:
27 words
Podobné písně
Sušil 2285 | Byl Janíček krásný (100%)
[: Byl Janíček krásný, :] měl kožíšek řásný. Sedl na ohnisko, zdálo se mu hnízko. Posedl on výše, koza na něj dýse. Hop, Janíčku, hop, snédl's misu króp atd.
Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (27%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.
Sušil 0153 | Sem pospěšte ptáčátka zvířátka (27%)
Sem pospěšte, ptáčátka, zvířátka, spívejte u děťátka: Spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi. Sem, sem, jarní slavíčku, čížičku, spívej libou písničku: Spi, spi, spi, náš miláčku, spi. Čížiček pokřikuje, pokřikuje, hrdlička mu cukruje, spi, spi, spi, věčný králi, spi. Síkorka ho vítá k nám, vítá k nám: Ty jsi všeho světa Pán, spi, spi, spi, náš panáčku, spi. Zezulenka mu kuká, mu kuká, holoubek jemu vrká: Spi, spi, spi, dítě, sladce spi. Přiběhnultě zajíček, zajíček, pokleknul u jeslíček: Spi, spi, spi, věčný králi, spi. Dej, zajíčku, kožíšek, kožíšek, zimu snáší Ježíšek, ať spí, spí, ať v tepličku spí. »Kdož mě srstí přiodil, přiodil, než ty, jenž si mě stvořil? Ach, spi, spi, stvořiteli, spi. Cos mi dal, vem si zase, vem zase, dám se svléct v každém čase; spi, spi, spi, mocný králi, spi. Všechno, co kde živo jest, živo jest, prokazuje Bohu čest. Spi, spi, spi, dobrý Bože, spi. O, člověče rozumný, rozumný, patř na tvor nerozumný, jak ctí, ctí, svého Boha ctí.
Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (27%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.
Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (8%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.
Sušil 1590 | Martinek je hezké (8%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.
Sušil 2273 | Chodí králka chodí král (8%)
[: Chodí králka, chodí král, nemá koní ani kráv. :] Zhořela mu fára blízko pivovára. Nechcó mu jí stavěti, musí na ňu žebrati. Má matičko z lóky, déte misu móky. Pár vajiček vod slepiček, žičko másla vod kraviček. Déte jí na užičku másla, aby se jí ta huběnka spásla. Déte jí, déte na zlatý střevíce, ať se ona prochází z jizby do sednice. Déte jí, déte na stříbrný pásek, ať je na něm sto padesát krásek.1) Bude-li více, hezkého mládence, třebas toho, co leží v kolébce. Králka se nám roznemohla, nemůže dělati, a my smutny zarmóceny musíme žebrati.
Sušil 2304 | Ide paní z lúky (8%)
Ide paní z lúky, nese misu múky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá, ona by jedla; až ona se nají, už nás neudáví.
Sušil 2304 | Ide paní z lúky (8%)
Ide paní z lúky, nese misu múky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá, ona by jedla; až ona se nají, už nás neudáví.
Erben 3/060 | Pantáto pantáto (8%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.
Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (4%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.
[: Byl Janíček krásný, :] měl kožíšek řásný. Sedl na ohnisko, zdálo se mu hnízko. Posedl on výše, koza na něj dýse. Hop, Janíčku, hop, snédl's misu króp atd.
Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (27%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.
Sušil 0153 | Sem pospěšte ptáčátka zvířátka (27%)
Sem pospěšte, ptáčátka, zvířátka, spívejte u děťátka: Spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi. Sem, sem, jarní slavíčku, čížičku, spívej libou písničku: Spi, spi, spi, náš miláčku, spi. Čížiček pokřikuje, pokřikuje, hrdlička mu cukruje, spi, spi, spi, věčný králi, spi. Síkorka ho vítá k nám, vítá k nám: Ty jsi všeho světa Pán, spi, spi, spi, náš panáčku, spi. Zezulenka mu kuká, mu kuká, holoubek jemu vrká: Spi, spi, spi, dítě, sladce spi. Přiběhnultě zajíček, zajíček, pokleknul u jeslíček: Spi, spi, spi, věčný králi, spi. Dej, zajíčku, kožíšek, kožíšek, zimu snáší Ježíšek, ať spí, spí, ať v tepličku spí. »Kdož mě srstí přiodil, přiodil, než ty, jenž si mě stvořil? Ach, spi, spi, stvořiteli, spi. Cos mi dal, vem si zase, vem zase, dám se svléct v každém čase; spi, spi, spi, mocný králi, spi. Všechno, co kde živo jest, živo jest, prokazuje Bohu čest. Spi, spi, spi, dobrý Bože, spi. O, člověče rozumný, rozumný, patř na tvor nerozumný, jak ctí, ctí, svého Boha ctí.
Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (27%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.
Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (8%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.
Sušil 1590 | Martinek je hezké (8%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.
Sušil 2273 | Chodí králka chodí král (8%)
[: Chodí králka, chodí král, nemá koní ani kráv. :] Zhořela mu fára blízko pivovára. Nechcó mu jí stavěti, musí na ňu žebrati. Má matičko z lóky, déte misu móky. Pár vajiček vod slepiček, žičko másla vod kraviček. Déte jí na užičku másla, aby se jí ta huběnka spásla. Déte jí, déte na zlatý střevíce, ať se ona prochází z jizby do sednice. Déte jí, déte na stříbrný pásek, ať je na něm sto padesát krásek.1) Bude-li více, hezkého mládence, třebas toho, co leží v kolébce. Králka se nám roznemohla, nemůže dělati, a my smutny zarmóceny musíme žebrati.
Sušil 2304 | Ide paní z lúky (8%)
Ide paní z lúky, nese misu múky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá, ona by jedla; až ona se nají, už nás neudáví.
Sušil 2304 | Ide paní z lúky (8%)
Ide paní z lúky, nese misu múky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá, ona by jedla; až ona se nají, už nás neudáví.
Erben 3/060 | Pantáto pantáto (8%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.
Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (4%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Sušil 2285 | Byl Janíček krásný", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 02 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/song/2376