Galko 1/211 | Žatva, milá žatva

44 words

Galko 1/211 | Žatva, milá žatva (100%)
Žatva, milá žatva, vítaj s novým chlebom, už sme sa nažali tam pod šírym nebom. Žali sme pšeničku od konca do konca; ktorá z nás dostane švárneho mládenca? Komuže dnes, komu dáme niesť zástavu? Tomu, čo jej podá svoju rúčku pravú. Ktorejže dnes, ktorej uvijeme veniec? Tej, ktorú si vezme najkrajší mládenec.

Galko 1/158 | Horička zelená, zelenaj sa (18%)
Horička zelená, zelenaj sa, má milá, premilá, nevydaj sa! Ja sa vydať môžem, za tebä nepôjdem, za tebä nepôjdem, nenazdaj sa. Ak ťa ja, má milá, nedostanem, vyndem ja na skalu, dolu spadnem; skala je vysoká, velmi je široká, pre tebä, má milá černooká. Ak by ťa, má milá, boh povolal, taký by ti pohräb udelať dal: na zvonoch zvoniti, na trúbach trúbiti, a potom by som sa na vojnu bral. Mládenci pod venci niesť ťa budú, voskové sviece ti horeť budú; sviece pod mašňami, panny pod partami, a ja sa poberiem s regrútami.

Erben 5/398 | Alou alou! zahrajte mně (18%)
Alou, alou! zahrajte mně hodně z vesela, že mně moje nejmilejši vodpověděla: z toho si nic nedělám, klobouk na stranu si dám; proto že jsem švárnej jonák, sobě zazpívám! Zelená je švárná barva, lásky barva je; černovoky děvče hezký už mne miluje: upřímně mne miluje, štěstí mnoho slibuje, až se domu z vojny vrátím, že bude moje. Já už sedím na mém vraném, vraném koníčku; přiveďte mně, kamarádi, mou holubičku: ať se se mnou rozžehná, bílou ruku mi podá, přes pole mne vyprovodí holubička má.

Bartók III 1118 | Komuže je lepšie ako tej neveste (18%)
Komuže je lepšie ako tej neveste

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (12%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Bartoš 1901 / 1121 | Přeneščasná tá hodzina (12%)
Přeneščasná tá hodzina, na ktorú som sa zrodziła, [: preneščasná boła, :] preneščasná. Teče voda, teče všecka, młynárovi na koľečka, koľečka złámało, paľce vyházało, bieda všecká!

Bartoš 1901 / 0842 | Za onoho času svatba se stala (9%)
Za onoho času svatba se stala a převzácných na se hostí sezvala: Krista Spasitele ctného s učeníky, matkou jeho v Káni Galilejské. Ženichovi zle jest se přihodilo, neb nedostatek vína v domě bylo; Maria se slitovala, u Syna orodovala v Káni Galilejské. Cokoli vám řekne Syn můj rozmilý, rychle vykonejte, zrovna v tu chvíli, tak Maria poručila, služebníkům nařídila v Káni Galilejské. Kamenných tam štoudví šest postaveno, k očistě židovské ustanoveno; Pán je kázal naplniti, vody do vrchu naliti v Káni Galilejské. Jak dle slova Páně jsou učinili, z vody vína dobrého okusili, divěji se velcí, malí, správce svatby víno chválí v Káni Gálilejské. Pán velikým divém moc svou dokázal a na počest matky spolu ukázal, že na její přimlouvání u něho jest smilování v Káni Galilejské. Rač, Ježíši, s námi též hodovati a manželům novým rač požehnati; zažeň od nich nedostatky, jako na přímluvu Matky v Káni Galilejské.

Bartoš 1901 / 0733 | V neděľu ráno (9%)
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.

Černík 1908 / 115 | A tam dolu (9%)
A tam dolu, najdale, níže Novým Zámkom, pase Janko dva koně, medzi marijánkom. A pase on ich, pase, až sa celý triase, že mu jeho frajérka pacholátko něse. Neněs mi to pachola, nědzelaj mi teho, vezni si to pachola, povedz na iného. Na iného něpoviem, Pámbo by mňa ztrestal, Bóh vie, jakú němoc by s něba na mňa poslal.

Galko 1/364 | Už sme sa nažali, hrstí naváíali (7%)
Už sme sa nažali, hrstí naváľali, ktože ich poviaže, keď šuhaj nemôže? (Žnimeže len, žnime, azda keď dožneme, tamto na úvratoch šuhajka najdeme. Už sme sa nažali žitka zeleného, ešte sme nenašli šuhajka švarného.)

Galko 3/008 | Už sme sa nažali, snopov naviazali (7%)
Už sme sa nažali, snopov naviazali na milého roli, až ma hlávka bolí. Čo budeme robiť, už sme porobili? Budeme sa váľať z brehu do doliny.