Sušil 0043 | Když jsem já šel na svá-tý

12 words

Sušil 0043 | Když jsem já šel na svá-tý (100%)
Když jsem já šel na svá-tý ko-pe-ček, pot-kal mě tam ha-nác-ký chla-pe-Ček.

Erben 2/264 | Za našima humny (100%)
Za našima humny dlouhé pole, ono tam voralo mé pachole; zavoralo je tam všecku lásku: což jsi to učinil, můj obrázku! „Proč vy mi děvčátka, zapíráte, kam vy na tu trávu chodíváte? na trávu, na trávu, na travičku a na tu zelenou votavičku?“ Já jsem ji požala včera na vlas, a ona vyrostla do rána zas: jak ta tráva roste, zlatej chlapče! tak mi mé srdéčko v těle skáče. Když jsem šla na trávu za panskej dvůr, voral tam můj milej volkama zůr; já mu pěkně dala pozdravení, neděkovalo mi potěšení. Hněvej se, můj milej, hněvej, hněvej, třebas na mě nemluv tejden celej: fěrtoušek na raby budu nosit, ještě ty mne, chlapce, přijdeš prosit!

Erben 7/051 | Chodila Maria (100%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Bartoš 1901 / 0916 | Jako je nebe vysoko (100%)
[: Jako je nebe vysoko, :] [: tak já mám k myłej daľeko. :] [: A já si tam pro ňu puojdem :] [: a já si ju dom dovedem. :] [: Vezem vám, manko, nevestu, :] [: płakała my cełú cestu. :] [: Izbu, pytvor zametała, :] [: sudzámy ju polievała. :] [: Nepolievaj ju sudzámy, :] [: máš studyenku za dverámy. :] [: Stante, manko, stante hone, :] [: už je šetko porobené. :] [: Už som krávy napojiła :] [: a svyne som opatriła. :] [: Idz my, fľandra, z domu mého, :] [: nejsi hodna syna mého. :] [: Puojdem, puojdem, co bych nejšła, :] [: k mej mamence rovná cesta. :] [: Rovná cesta, rovný chodnýk, :] [: rozłučme sa, mój myłovnýk. :] [: Ked zme išľi cez ty cesty, :] [: přišľi na vysoké mosty. :] [: Zhod ma, myłý, dołů z mosta, :] [: nech som neny ľudom sprostá. :] [: Jako ta já zhodým z mosta, :] [: ked si ty moja nevesta. :] [: Ked zme išľi cez ty ľesy: :] [: Pretni ma tu na dva kusy. :] [: Utni, Janko, strom zeľený, :] [: zakryj moju krv na zemy. :] [: Aby vtáci nezobaľi, :] [: švarný chłapci nepłakaľi. :] [: Aľe vtáci zobat budú, :] [: švarný chłapci płakat budú. :]

Sušil 0786 | Před naše zahrada pletená (100%)
Před naše zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená,*) u ní rozmarýn, o něm dobře vím, když ho sázela. Nasela tam také marjánku, aby měli chlapci památku. Poďte, chlapci, k nám, já vám take dám rozmarijánku. Pěkné rozmariján lámala, chlapcům za klobóčky dávala. Svému milýmu, roztomilýmu s pantló vázala. Když tě tak do pantlí přistrojím, potom ti, můj milý, vypovím, že ty k nám chodíš, falešně mluvíš, o tém dobře víš. A půjdeme spolu na jarmak, copak tam budeme kupovat? Pantlu zelenó, modró, červenó na rozlóčenó.

Erben 3/002 | Nade mlejnem (100%)
Nade mlejnem je háječek: tam se prochází, šátečkem bází můj holeček. Na hlavě má černý klobouk: nemůže na tě, mé dítě zlaté, zapomenout! Pod kloboučkem černé vlásky: nemůžu já té, mé dítě zlaté, pustit z lásky. Pod vláskama bílé čelo: kterak by se mně mé zlaté dítě nelíbilo? Pod čelíčkem modré oči, kterýma po mně mé zlaté dítě vždycky točí. Točí, točí, točit bude, pokud k oltáři před božskou tváří neklekneme. A když kleknem oba spolu: štola nás spojí, že budem svoji – půjdem domů. Domů prijdem,1) k stolu sednem, a panímámě za její dceru poděkujem. „Děkuju vám, ruce líbám, že jste mi daly a vychovaly, co já rád mám.“ *) Půjdem domů, sednem k stolu, budem pít zdraví naší paňmámy za tu dceru. U Kláštera je háječek: tam se mně točí, má černé oči, můj holeček. Na hlavě má bílej klobouk: nemůžu na té, můj zlatej chlapče, zapomenout. Pod kloboučkem černý vlásky: škoda by bylo, můj zlatej chlapče, naši lásky! Pod vláskami má obůčí: vem si mě pěkně, můj zlatej chlapče, do náruči. Pod obůčim oči černý: ty jsi mé celé, můj zlatej chlapče, potěšení.

Bartoš 1901 / 0094 | (100%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Galko 1/207 | V širom poli hruška stojí pekná (100%)
V šírom poli hruška stojí pekná zelená, pod ňou stojí moja milá bárs vyplakaná; biely ručník v ruce má, oči sobe utiera, strom (a) zelený, rozmarínček, za čákov dáva. Prídiže ty, moja milá, do tej kasárni, jaký to tam každý vojak vypucovaný; tambor bije na buben, už ja, milá, preč idem, ej, či tebe žiaľ nebude, keď viac neprídem. Vystúpže ty, moj najmilší, vystúp z gliedy (gliedy) ven, poteš moje smutnuo srdce na jostatný deň. Nemôže to, milá, byť, nemôžem ja z glejdy vynsť, nemôžem ja tvoje smutnuo srdce potešiť. Vyndiže ty, moja milá, ďalej na poľo, jak tam rúbu šabličkami traja Francúza; keby ste to videli, plakať byste museli, jakí to tam krásni chlapci zhynúť museli.

Erben 2/506 | Pod našima okny (100%)
Pod našima okny jsou dva rybníčky; plaval tam můj milej vrané koníčky: na jednom seděl, to dobře věděl, žp za jinou půjde – mně nepověděl. Však mi mé srdéčko dobře pravilo, že mé potěšení jinam chodilo! když je chodilo, ať chodí ještě: já o tě nestojím, falešný chlapče!

Erben 2/274 | Letěla husička (100%)
Letěla husička, letěla přes pole, tam kde bejvávalo potěšení moje. Letěla husička, už víc nepoletí: škoda je tě, děvče, že tě nesmím měti! když jsem k vám chodíval do vaši dědiny, míval jsem klobouček plnej rozmaríny. Nýčko k vám nechodím, už chodí tam jinej: jen na mě, má milá, více nespomínej! „Zachází slunéčko, zachází za horu: kterak pak já na tě chlapče, zapomenu!“

Černík 1908 / 155 | Od záhorá (97%)
Od záhora ceše voda mutná, [: čo si, moja milá, taká smutná? :] Či ci škodzí ta záhorská voda, [: lebo chlapci, kterí k tebe chodzja? :] Mí něškodzí ta záhorská voda, [: ani chlapci, kerí ke mně chodzja. :] Leš mi škodzja moje čierné oči, [: že něspaly sedemdesjac nocí. :] Móžeš sa ty, moja milá, vyspac, [: něprídzem ci na okénko klopkac. :] Mal-li bych ísc pod vaše okénko, [: radšéj si dám kameň na srdénko. :] Sviecí mesjac pod naším huménkom, [: stojí šohaj pod naším okénkom. :] Stojí, stojí, prežalostne volá, [: otvór mi len, frajárenko moja. :] A já bych ci ráda otvórila, [: keby mi to mamka dovolila :] Ale mi to mamka nědovolí, [: k nám žjádný šohaj chodzievac něsmí. :] Keď já umrem, pochovac mňa dajce, [: moju milú na pohreb volajce. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to Bóh šetko vynahradzí. :]