Bartoš 1901 / 0235 | Na bučovském poli

25 words

Bartoš 1901 / 0235 | Na bučovském poli (100%)
Na bučovském poli rozmarýnek stójí; ešče su daleko, už mně pěkně voní. Na kyjovském poli taky jeden stójí; už su u samého, ešče nic nevoní.

Sušil 0688 | Na slavkovském poli (88%)
Na slavkovském poli dvě růže stojijó, co só to za růže, že mně nevonijó? Na hodeckém poli jenom jedna stojí, co je to za růža? Zdaleka mně voní. Na slavkovském poli rozmarýnu hory, už su u samého, ešče mně nevoní. Na hodeckém poli jenom jeden stojí, ešče su daleko, už mně pěkně voní. Ani mně nevoní rozmarýn zelený, jak mně zavonělo moje potěšení. Na hodeckém poli kdosi na mne volá, já se mu ozývám na slavkovském stoja.

Bartoš 1901 / 0567 | Rozmarýnek rozmarýn (74%)
Rozmarýnek, rozmarýn, na tom vŕše stójí; ja ešče sem daľeko, už ně pěkně vóní. Z maryánku vonička ta ně už uvadła, ja už ně od synečka všecka chuť odpadła. Chodíváł k nám syneček, aľe jen v neděľu už chodívat nebude, ľudé ho rozvedú. A dyž si ho rozvedú nech si ho aj majú, ja šak on si zpomene pohľédaja za mnú. Ja maľina, maľina, ľistu širokého, ja nemáš ty děvečko, gaľána stáłého. A dyž nemám gaľána, nemám ani řečí, nemajú proč płakávat moje čérné oči.

Sušil 1620 | Na bystřickém poli (69%)
Na bystřickém poli pěkná růža stojí, ešče sem daleko, už mně pěkně voní. Ach, voní mně, voní, už a i prokvítá, ach, jejda, přejejda, už musím do světa. Daleko do světa, do pole čirého, tam mně dali lámat kamení těžkého. Kamení těžkého, nalámať ho možu, na tebe, děvčino, zapomnět nemožu. Zapomeneš na mne, můj šohajku, snadně, dyž pomaširuješ, nepohlídaj na mne. Nepohlídaj na mne, na moje stavení, snadno zapomeneš, moje potěšení. Jednú zapomenu, po druhé zpomenu, po třetí, má milá, za tebú poběhnu.

Erben 2/469 | Na tom našem poli (67%)
Na tom našem poli dvě růžičky stojí; ještě jsem daleko, už mi jedna voní. Jedna už mi voní, a druhá rozkvétá: že musíš, můj milej, daleko do světa. Daleko do světa, za ty modré hory: což mě, ach můj milej, pro tě srdce bolí! Kdybych byla ptáčkem, zlitnou vlaštovičkou, snášela bych se vám nad vaší světničkou. Ne tak nad světničkou, co nad maštalema: jen abych věděla, co můj milej dělá. Nejdřív vodu nese, potom koně češe; po třetí za stolem 1) ceduličku píše. Komu to, můj milej, ceduličku píšeš? „Tobě to, má milá, že moje nebudeš.“ 1) Jiní zde skoncují takto: po třetí miluje černooké děvče.

Bartoš 1901 / 0371 | V čirém poli v čirém tri (66%)
V čirém poli, v čirém tri růženky stójá, ešče som daleko už mi jedna volná Vonaj že my, vonaj, Růženko vonavá, šak si my nevonała tri roky baz máła Tři roky bez máła aj jeden týden, Jak živ ta, duša má jak živ nezabudnem

Sušil 0443 | A když přijde na jaro (58%)
[: A když přijde na jaro pohoda, :] přiď, synečku, přiď do vinohrada. Navoňaš se kvitka voňaveho, napatřiš se lička červeneho. Ach, což je mi po tej červenosti, dyž ja nějsem u tebe v milosti. Přiď ty edem, můj synečku, ku mně, spatříš pěkny rozmarijan u mne. Poručím tě Panu Bohu i s nim, spatřil sem tě v zahradečce s inšim. Nědivaj se, můj synečku, temu, trefi se to i tobě samemu. Trefi se to i panně ve zlatě, ně tak, Bože, chudobnej sirotě. Dybys byla chudobná sirota, nenosila bys řetazy ze zlata. Nosila bys patěrečky drobne, jako nosa děvečky chudobne.

Bartoš 1901 / 0254 | Pred naši je zahrádečka (58%)
Pred naši je zahrádečka, a v ní roste fiałečka, maryjánek drobný, a on pěkně vóní. Chłapci sa naň naučiľi, na maryjánek chodiľi, chodiľi naň v noci, chłapci černjocí. Dvá u zahrádečky stáľi, dvá maryjánek trhaľi, natrhaľi ho moc, dyž byla světłá noc. Jak děvčátko ráno stało, do zahrádečky běžało: maryjánku néni, moje potěšéní! A dyž néni maryjánku, nasejem si rozmarýnku; rozmarýnek drobný a on pěkně voní.

Galko 3/068 | V kostelanském háji (56%)
V kostelanském háji štyri rozmaríny; čože ma je po ních, žáden mi nevoní. Jeden mi zavoná, druhý mi rozkvitá, už mi ten moj milý odešel do sveta. Odešel do sveta za zelené hory, žáden človek nevie, čo ma hlava boli. Žáden človek nevie, ani neuhádne, za kým mé srdenko ve dne v noci vadne. Žáden človek nevie, ani má mamička, za kým obledajú mé červené líčka. Na kameni stála, tri ručníčky prala, kerý bol milého, ten jej voda vzala. Neber mi, vodička, neber mi ručníčka, lebo si mi vzala švarného Janíčka

Sušil 0215 | Hnala Anka kravy (54%)
Hnala Anka kravy přes les jaborovy; kravy potratila, sama pobludila. Pod jaborek sedla, chleb se syrem jedla. Nadešel ju Janek, nadobny šuhajek. Co tu dělaš, Anko, nadobna galanko? A ja viju vinky z různej rutovinky. Daj mi viněk, Anko, prošvarna galanko! Uvila sem ich šest, ober si kery chceš. Něber polajovy, hlava z něho boli; vem rozmarinovy, bo ten pěkně voni. Vem si hřebičkovy, svědči Janičkovi. *)

Sušil 0550 | Jaborník Jaborník (54%)
Jaborník, Jaborník, zelený Jaborník, dy sa miuá vydá, kam já budu chodit? Možeš, šohaj, chodit k mojej kamarádce, ona má zelený rozmarýn v zahrádce. Co to za rozmarýn, dyž mi nic nevoní, co mně po panence, dyž k ní chuti néní.