Bartoš 1901 / 0236 | To hutisky pole

25 words

Bartoš 1901 / 0236 | To hutisky pole (100%)
To hutisky pole, to je, Bože, pole, po něm se přechodí potěšení moje. Jak je pěkný ten uherský Javorníček, po něm se přechodí švarný šuhajíček.

Bartoš 1901 / 0827 | Ty hutisky zvony ony pěkně zvoňá (58%)
Ty hutisky zvony, ony pěkně zvoňá, již tobě, nevěsto, vínek z hlavy roňá. Budeš ty plakati a i naříkati, však se ti, děvečko, vínek nenavrátí.

Galko 3/067 | Lužnanská dolina pekná je široká (39%)
Lužňanská dolina pekná je široká, [: čo mi umořila :] švárneho Janíka. Keď po nej chodievau, veselo si spievau, [: zo svojho srdiečka :] velikú radosť mau. Veľa rázy prosiu tú svoju mamičku, [: či mu dovolí vziať :] tú švárnu Haničku. A ona mu vždycky len takto hovorí: [: keď sa chceš s ňou zmeriť, :] misíš von z domu ísť. Keď mala Hanička s Jankom na sobáš ísť, [: vtedy jej začali:] lužňanské zvony biť. Keď malí Haničke sliačski cigáni hrať, [: v tedy ju začali:] do čiernej zemi klásť'. Ten môj najmlačí brat, ten sa na mňa dívau, [: keď som si ja z flinty :] do srdca zduplovau. Lužňanský cintorín, cesta vykladaná, [: po nej sa prechodí:] matka vyplakaná. V mojej mamky dome v každom kúte ticho, [: šak jej nezaspieva :] v tomto dome nikto.

Bartók III 1220a | Prechodí sa líška po raždí (38%)
Prechodí sa líška po raždí

Sušil 1650 | Husaři husaři (3%)
Husaři, husaři, pěkné koně máte, já s vami pojedu, kerého mně dáte? Teho-li vraného, lebo teho hlinku, já na něm pojedu zrovna do Štimberku. Dáme ti, dáme ti koníčka vraného, on tebe donese do pola šírého. Husaři, husaři, pěkné koně máte, já s vama pojedu, kerého mně dáte. Vyber si, šohaju, kerý se ti lúbí, on tebe zaveze pod zelené duby. Pod zelené duby, pod zelenú lipku, uvidíš, synečku, tu husarskú bitku. Husaři, husaři, do Uher jedete, mé nevěrné děvče pryč sebú vezete. Počkej jenom, počkej, mé nevěrné děvče, bude tebe teskno po tvém milém ješče. Až přijdú husaři do města Trnavy, nechajú tě sedět, děvečko z Moravy.

Bartoš 1901 / 1179 | Z Uherské strany (3%)
Kedz já pôjdzem smutný na tú vojnu, kemu zanechám svoju miłú? Já se nenavrácim, já som mładý, šak nezapłače za mnú žádný. Nezapłače za mnú ocec, maci, jako zapłačú čierné oči. Kedz já budzem ľežac na trávníčku, dám si patrontáš pod hłavičku. Kedz já budzem státi pod javorem, zostaň tam, miłá, s Pánem Bohem!

Sušil 0220 | Hnala Anka krávy (3%)
[: Hnala Anka krávy :] z Uher do Moravy. Pod jaborem sedla, orla tam uhledla. Ach, ty milý orle, kde sú krávy moje? Já sem jich neviděl, enom sem jich slyšel. Jak pěkně cingaly, jak by husle hrály. Jak by Janóškovi křivdu žalovaly.

Bartoš 1901 / 1170 | Z Uherské strany (3%)
Ani som něvedzěł až dneska týždeň, že já už vojáčkem, vojáčkem budzěm. Trumbaři trúbiľi, kapera hráła, Janko mašerovał, miłá płakała. Nepłač ty, má miłá, nehub si hłavy, víc sa něnavrácím, hołúbku švarný. Ona mi hovoří: muoj pěkný, švarný, na tento šáteček s týma kvietkami. Či budzěš rúbaný, ľebo sekaný, ľen sa ty ucíraj s tými kvietkami.

Sušil 1939 | Žádný nevychová (3%)
Žádný nevychová takového vtáčka, jako vychovala Uhrová synáčka. Vychovala ti jej v kleci jaborové a zadala ti jej dceři Trávníčkové. Trávníčkova dcera velká parádnica, dala si vyšívat na sukni zajíca. Na sukni zajíca, na fěrtušek háček, aby se jí připjal ten Uhrůj synáček.

Erben 7/018 | Vím já o pěkném palouce (2%)
Vím já o pěkném palouce, 1) na něm městečko Rakovce. Bydleli tam dva konváři, oba dobři hospodáři. Měl ten jeden hezkou dceru, hezčí nežli král královnu. 2) Plela babička zahradu, 3) pan král jde k babě na radu: „Hej babo, babo! dej radu, kterak bych dostal lu pannu.“ „Má rada bude dost bodná, bude-li jen zaplacena?“ „O plat nic ty se nestarej, jen ty mně dobrou radu dej.“ „Kup sobě štůčku damašku, dej si šít šaly po pražsku a čepeček po moravsku. Toulej se, toulej po rynku, až ke konvářovic domku. A když se k domku přitouláš, na vrata venku zaklepáš.“ 4) „Kdo to tak tluče, kdo to je, 5) že nedá v noci pokoje?“ „Já jsem kramářka z Opavy, jedu pro zboží do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem vzadu zůstala. Žádám vás za přelezení 6) třeba jen na holé zemi.“ „Jdi, Kačenko, jdi otvírat, krásná paní stojí u vrat Jdi, Kačenko, stroj večeři, ať se paní navečeří.“ Pani se navečeřela, odpočinouti žádala. „Jdi, Kačenko, jdi lůžko stlát, ta pani musí časně vstát!“ „Ach, tatíčku můj rozmilý! nic rni se paní nelíbí: Jak živa jsem neviděla, aby paní vousy měla!“ „Jdi, Kačenko, nic nereptej, co ti poroučím, udělej.“ Když čepec s blavy sdělala, Kačence jej darovala. Když prsten s prstu sdělala, Kačence jej darovala. „Zhasni, Kačenko, tu svíčku, ať já si svléknu sukničku. Já jsem panička poctivá, víc nežli jiná stydlivá.“ A když už bylo půl noci, paní kráčí po světnici. A když bylo po půl noci: „Ach otče, přispěj k pomoci!“ „Nic, Kačenko, nic nekřič ty! však jsem já sám král Uherský.“ A když už bylo na ráno, bylo po městě voláno: Že konvářovic Kačenka už není žádná panenka. Všecky panny věnce vijou, u konvářů čepce šijou. Všecky panny jdou na dříví, u konvářů strojí křtiny. Všecky panny jdou pro vodu, ta konvářovic k ouvodu. „Můj bratříček z vojny jede, 7) co on mně přesmutné veze?“ „Vezu ti věnec zelený, perle do něho vpleteny!“ „Ach, což je mně do věnečku, když už nejsem za děvečku!“ „Ukaž, sestro, muže svého, muže svého, švakra mého.“ „Ach, kohož bych ukázala, než pana krále samého!“ „Kdybych věděl, který to král, na kusy bych ho rozsekal!“ „Toho, bratříčku! nedělej, mé poctivosti nehledej. Má poctivost světem běží, žádný jí víc nedohoní. Žádný jí víc nedohoní, kdyby bylo tři sta koní!“ Když synáčka kolíbala, takto jest jemu zpívala: „Dadej, malej! mlč můj synu! však máš tatíčka hrdinu! Dadej, malej! mlč synu můj: Uherský král je otec tvůj!“ 1) Stála chaloupka v rákose, nedaleko od vesnice. 2) Sem kladou někteří slohu tuto: Žádný jí nemoh‘ podvesti, jenom ten pan král Uherský, ten podvoditel panenský. 3) Plela babička, plela len, krásná Kačenka byla v něm. „Půjdu k té bábě na radu, jak bych podvedl tu pannu. Babo, babičko! dej radu, kterak tu pannu dostanu.“ „Já ráda dobrou radu dám, jen když ji zaplacenou mám.“ 4) Stříbrem a zlatem zadrnkáš! 5) Kdo to tluče na ty vrata? utluče stříbra i zlata. 6) Prosím, hospodáři, tebe, bys mi dal nocleh u sebe. „Vždyť pak tu není hospoda, kde bys u nás tu ležela?“ Lehnu třebas na lavičku, sukni si dám pod hlavičku. 7) „Můj bratříček z vojny jede, čtyry koně vraný vede. Vítám tě, bratře, bratříčku, z daleké cesty vojáčku! Co mi vezeš za vítání?“ „Vezu ti věnec perlový.“ „Což bych já s věncem dělala, když už nejsem žádná panna?“ Píseň slovenská, hlavním dílem s touto se srovnávajíc, jmenuje výslovně krále Uherského Matiáše (Korvina), o jehož milovánkách množství písní a pověstí slovanských svědčí. Píseň lužická, jak veršem, tak i barvou básnickou od ostatních se lišíc, pokládá „Khatržinku“ za dceru krčmářovu z Dolné Hůrky, a na místě krále Uherského jmenuje »Vujrjovskoho panaw, vypravujíc, kterak tento nakoupiv sobě na trhu Zhořelském troubu plátna, sametu sto loket a bílého hedbáví, za počestnou pannu (knežnićku) přestrojen přijel do Dolné Hůrky na dvůr krčmářův, žádaje, aby ho krčmář u sebe přechoval za jednu noc: „Nechť koně stojí prostřed dvora, schovej mne jen před Vujrjovským pánem, tím Luciperem!“ Načež krčmář odpovídá: „Kdybych chtěl přechovat tebe této noci, kdybych chtěl tě schovat, musil bych tě zavřít pod devět zámků v desátou světničku k mojí milé dceři, krásné Kateřince.“

Bartoš 1901 / 0072 | Javorina šedá (2%)
Javorina šedá, kdo to na něj sedá? uherščí zbojníci zabili tam žida. Dyž ho zabíjaľi, tak mu povídaľi: nepríjdeš, židáčku, z Uher do Moravy.