Bartoš 1901 / 0837 | Třeba nam světło chystaći

17 words

Bartoš 1901 / 0837 | Třeba nam světło chystaći (100%)
Třeba nam světło chystaći, bo budě tma v noci, dyž budě brana zavřena, ach kaj my pujděme?

Erben 3/026 | Andulko schovej se (45%)
Andulko schovej se, nepřítel bliží se: jest-li se neschováš, vemou ti, kde co máš: prstýnek na roce. „Já jsem se schovala, stýblem zastrčila: oni se dostali, všecko mně pobrali, kde jsem já co měla.“

Erben 3/027 | Jaké to trápení (45%)
Jaké to trápení mám smutný na zemi: bolí mě, bolí hlavička pro mé potěšení! Teče voda, teče na ty novy mlejny: což je těžko milovali, co k libosti není! Co k libosti bylo, to mě opustilo; v dalekých širých krajinách mne je zanechalo. Chodil jsem po horách v dalekých krajinách, všude volal jsem: Má milá! kam jsi se poděla? Přijdu v tu krajinu, slyšel jsem novinu, že moje milá zůstává zde tuto hodinu. Andulko má milá! jsi-li tak upřímná, vyjdi ty ven na slovíčko, tvoj milej tě volá! Tuším, tuším, tuším, že já odtud musím: kterou jsem pannu miloval, tu opustit musím. Snadno ji opustím, a když jinou nemám, vyjdu si já na vršíček, na jinou zavolám! Rybičky v hlubinách, ptáčkové v huštinách, a moje zlaté panenky v hlubokých komorách. Kuřátka na hůře, děvčátka v komoře: a vy zlaté panímámy, otevřete dvéře! Dvéře jsou zavřeny, stýblem zastrčeny, a ty zlaté panímámy otevřít nechtějí. Ale se nestarám, výplatu v roce mám: jen mi nevěstu vydejte, dobře zaplatím vám. Jsem družba zjednaný, k vám posel vyslaný, chci si nevěstu vyplatit tvrdými tolary. Dvéře otevřete, nevěstu vydejte, ať ji odevzdám ženichu, víc neprodlívejte. Nevěsto, pojďte k nám, ať vás ženichu dám: už žádný vás nerozvede, až někdy pán Bůh sám. Už vás nerozvede, ani nerozloučí, až na smrtelné posteli pán Bůh všemohoucí.

Bartoš 1901 / 1119 | Mała som dvacat ľet (34%)
Mała som dvacat ľet, boł my po vôli svet [: tak my boł po voľi :] jako růži v poľi. A od tych dvacaci ide my k tricaci, [: už sa my kázaľi :] naši vydávaci. A od tych tricaci ide k štyricaci, [: už ma začínajú :] dzeci obsýpaci. Od tych štyricaci ide k padesáci, [: už my začínajú :] mé ľíčka zbľedaci. Od tech padesáci ide k šedesáci, [: už my začínajú :] mé zuby padaci. Od tech šedesáci ide k sedmdesáci, [: už my začínajú :] vłasy šedziveci. Od sedmdesáci ide k osemdesáci, [: už my začínajú :] mé údy kľesaci. Od osmdesáci ide devadesát, [: ach, už ma začíná :] mylý Pán Bôh trestat. Od devadesáci už my ide ke stu, [: už my ukazujú :] k cinteríčku cestu. Ked bolo sto rokou a jenno ľeto, [: už mi zažihajte, :] moje dzeci, svetło. Ked my ho zažnete, do hrobu ma dáte, do hrobu tmavého, tam budem spočívat až do dna súdného.

Bartoš 1901 / 1091 | Chvaľ každý duch Hospodina (33%)
Chvaľ každý duch Hospodina I Ježiše Jeho Syna; uderiła desátá hodina, opatruj nás Panenka Maria, svatý, milý Floriáne, této vesnice Patróne, chraniž ju od ohně, opatrujte světło oheň, aby nebył ľidem škoden;

Bartoš 1901 / 1089 | Chvaľ každý duch Hospodina (33%)
Chvaľ každý duch Hospodina, i Ježiše jeho syna ┌ devátá ┐ uderiła │ desátá │ hodina. └jedenástá┘ Zaopatrte světło, oheň, ať néni žádnému škoden, spite s Pánem Bohem.

Sušil 0396 | Z jedné strany Dunaje (17%)
Z jedné strany Dunaje Dorna nohy myje; z druhé strany Dunaje Ján napájí koně. Ach, má milá Dorničko, bílý nohy máte: Což je tomu přeblaze, za kém pokráčáte. Ach, má milá Dorničko, černý oči máte. Což je tomu přeblaze, za kém pohlédáte. Ach, má milá Dorničko, bílý ruce máte; což je tomu přeblaze, komu je podáte. Ach, můj milý Janíčku, přijdi ty dneska k nám, tobě já jich podám. Ach, má milá Dorničko, bévá tma z večera, Donaj je hlyboká. Ach, můj milý Janíčku, já zažnu svíčečku proti okýnečku. Až ty Donaj přeplyneš, já podám ručičku. Dorna svíčku zažala, Ján po vodě plyvá. Ach, maměnko má milá, puste mě z hradu ven, ztratila sem prsteň. Já tě nepustím z hradu, sama ti proň půdu. Dorna z hradu vyběhla, k rybářom běžela. Ach, rybáři, rybáři, chyťte mi tu rybu mému srdci libú. Rybáři sak zatáhli, rybičku vytáhli. Ach, to není ta ryba, mému srdci libá. Po druhý sak zatáhli, Janíčka vytáhli. Ach, to je ta ryba, mému srdci libá. Ach, což je mně už po ní, dyž už néní živá. Měla milá dva nože, oba metalové. Jedném hrob ukopala, druhém se zabila: Kdo tu půde, pojede, každé si zpomene! Ach, tu leží Dornička, panská služebnička, vedle leží Janíček, panské služebníček. Zhynul milé pro miló, milá pro milého. Ostali tam obá dvá jeden pro druhého.

Sušil 0395 | Z jednej strany Dunaja (17%)
Z jednej strany Dunaja [: Jan koně napájá. :] Z druhej strany Dunaja Durna ruce myje. Ach, Durničko, Durno má, máte ruce bílé; komu vy jich podáte, tomu budú milé. Komu bych jich podala, chybě, Janko, tobě? Přijdi zítra večer k nám, a já ti jich podám. A já večer nepřijdu, z večera bývá tma. Já ti rožžu svíčečku naprotivaj okna. Než svíčečku zažžela, Janka voda vzala. Ach, rybaři, rybaři, vytáhněte rybu mému srdcu libú. Jak ponajprv zatáhli, rybičku vytáhli. A to néní ta ryba, mému srdcu libá. Jak po druhé zatáhli, Janoška vytáhli. A to je to ta ryba mému srdcu libá. A co je mně už po ní, dyž už néní živá. Měla Durna dva nože, oba metalové; jedným hrobek kopala, druhým sa probodla.

Sušil 0821 | Pršelo bylo tma (17%)
Pršelo, bylo tma, holubinka zmokla, nemohla doletět k Nanince do vokna. Nanince do vokna zkázaní vyřídit: Zkázal tě, Naninko, syneček pozdravit. A když on mně zkázal, já mu také zkážu: Aby on k nám přišel, že já mu otevřu. A já mu zkazuju, že už se nehněvám, aby on k nám přišel, že já ho ráda mám.

Erben 2/298 | Pršelo bylo tma (17%)
Pršelo, bylo tma, holubička zmokla,[25] nemohla doletět k milému pod okna. Nemohla doletět, vzkázaní vyřídit: Vzkázal tě, Andulko! tvůj milej pozdravit. „A já mu zas vzkážu, že já se nehněvám, aby jen k nám přišel, že já ho ráda mám.“

Sušil 0530 | Pršalo bylo tma (17%)
Pršalo, bylo tma nad našú zahrádkú; [: těšívali sa chlapci :] mému marijánku. Netěšte sa, chlapci, mému marijánku, súsedové děvčata majú fijalenku. Co je po fijalce, keď mi nic nevoní. Co je po tej frajirce, keď k ní vůla néní.