Bartoš 1901 / 1238 | Vojáci vojáci

25 words

Bartoš 1901 / 1238 | Vojáci vojáci (100%)
Vojáci, vojáci, vy ste ranní páni, od východ słúnečka vojničku začaľi. A kedz ju začaľi, na Boha vołaľi: Pomož nám Bože sám tu vojnu dokonac.

Bartoš 1901 / 1236 | Rakúský císař pán a ti pruščí (58%)
Rakúský císař pán a ti pruščí páni, ti od západ słúnca vojnu započaľi. Dyž ju započaľi, na Boha vołaľi: Pomož nám, Bože náš, v našém bojování. Pomož nám, Bože náš, Panenko Maria, aby zvítěziła rakúská krajina. Nebojte sa, chłapci, u císařa hładu, dyť sa za Dunajem žita zeľeňajú. Nebojte sa hładu ani žádné núze, dyť za námi vezú na vozi peníze.

Bartoš 1901 / 0076 | Ten Trenčanský zámek (56%)
Ten Trenčanský zámek. stójí v smutném pľaci, ej, že sa ho mosá bát ty švárný młádenci. Ach, idze mamyčka, vede synka svého tam do toho zámku před pána veľkého. Ach, vytaj, mamička, dała's nám synáčka, synáčka myłého, dakujem za neho. Ty sa domu vrácíš synka nám tu necháš nepłač, nenaríkaj vác ho neuhľídáš. Jakož nemám płakat, já smutné stvorený, ved já už na svete nemám potěšený. Bodaj se złámaly ty Trenčanské mosty, ked mého synáčka maľi tudy vésty. Bodaj sa prepaľľi ty Trenčanský pány ked mého synáčka k asende vołaľi.

Sušil 1684 | Moravčí vojáci to só hodní páni (36%)
Moravčí vojáci, to só hodní páni, jak vojnu začali, na Boha volali,1) ach, pomož nám, Bože, [: v našem bojování. :]

Bartoš 1901 / 0061 | Kvytla růža aj lalija (34%)
Kvytla růža aj lalija, nezdravá je moja mylá, nezdravá je [: velice,:} že má Janka v temnyce. Ach, vy pány, čo myslíte, prečo vy ho nepustýte, pustyte my [: mylého,:] pre Boha živého. A my ty ho nepustýme, my ho na smrt odsúdýme, ach, Bože mój [: premylý,:] šak moc trpýš pres*) vyny. Povedz, Janko, žes nevynný, že sú svědci ešče živý, nech odsvečá po [: pravdě,:] že sa poddáš pokorné. Začali mu desky pyíit, že mu budú truhlu robyt; ked mu truhlu [: spravyli, :] do nyéj Janka vložili.

Bartoš 1901 / 0056 | Páseł Janko dva voły na zeľeném (34%)
Páseł Janko dva voły na zeľeném ľibyzija ľauza ľauzate bom bom úhori. Přišľi k nemu hajnýci, dvá sančárský ľibyzija ľauza ľauzate bom bom hajnýci. Daj nám, Janko, haľenu, spáseľ si nám ľibyzija ľauza ľauzate bom bom jarinu. Já vám haľeny nedám, až sa s vami ľibyzija ľauza ľauzate bom bom dojennám. Tak sa ony jennaľi, až Janoška ľibyzija ľauza ľauzate bom bom zabyľi. Ľeží Janko zabytý, rozmarínom ľibyzija ľauza ľauzate bom bom prikrytý. Prišľi k nemu otec, mat, začaľi ho ľibyzija ľauza ľauzate bom bom naříkat. Otec, maci: synu môj, a frajerka ľibyzija ľauza ľauzate bom bom frajer môj. Otec, maci sľzami, a frajerka ľibyzija ľauza ľauzate bom bom rečami.

Galko 3/067 | Lužnanská dolina pekná je široká (33%)
Lužňanská dolina pekná je široká, [: čo mi umořila :] švárneho Janíka. Keď po nej chodievau, veselo si spievau, [: zo svojho srdiečka :] velikú radosť mau. Veľa rázy prosiu tú svoju mamičku, [: či mu dovolí vziať :] tú švárnu Haničku. A ona mu vždycky len takto hovorí: [: keď sa chceš s ňou zmeriť, :] misíš von z domu ísť. Keď mala Hanička s Jankom na sobáš ísť, [: vtedy jej začali:] lužňanské zvony biť. Keď malí Haničke sliačski cigáni hrať, [: v tedy ju začali:] do čiernej zemi klásť'. Ten môj najmlačí brat, ten sa na mňa dívau, [: keď som si ja z flinty :] do srdca zduplovau. Lužňanský cintorín, cesta vykladaná, [: po nej sa prechodí:] matka vyplakaná. V mojej mamky dome v každom kúte ticho, [: šak jej nezaspieva :] v tomto dome nikto.

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (10%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Sušil 0144 | Na stokrát buď pozdravená (9%)
Na stokrát buď pozdravená, na tisíckrát pochválená, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko. Z východních jsi krajin vyšla, do Moravy si k nám přišla, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko! Svatý Cyril z Boží rady postaviti tě dal tady, o, Maria, a t. d. Na tisíc let již jest tomu, co přebýváš v tomto domu, o, Maria, a t d. Korunu neseš na hlavě, činíš zázraky v Moravě. O, Maria, a t. d. Vědí to, co byli chromí, hluší, němí, nevidomí. O, Maria, a t. d. Turek pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl. O, Maria, a t. d. Padnul slepý u oltáře, oslepila ho tvá záře. O, Maria, a t. d. Hájila jsi svého místa, Morava hned byla jistá. O, Maria, a t. d. Horlivě nás se ujímej, Krista Pána za nás vzývej, o, Maria, a t. d. Nedopouštěj na nás pádu, chraň od moru, vojny, hladu, o, Maria, a t. d. Nejvíc pros Boha, žádáme, ať ho hříchem nehněváme, o, Maria, a t. d. Při poslední pak nás době do nebe zavolej k sobě, o, Maria, a t. d.

Sušil 1257 | Když v úterý raníčko (8%)
[: Když v úterý raníčko :] vychodilo jasné slunečko. Nad tú horu vysokú, nad tú lindu, lindu zelenú. Na té lindě ptáčkové, prospěvujú oni vesele. Rozličné hlasy majú, švarné děvečce porokujú. Ptám se já tě, slavíčku, abys mně pověděl pravdičku, na dlúze-li mého veselí? Tvého veselí nic déle enem od pátku do neděle. Ty to, ptáčku, ty to lžeš, mého veselí je enem dnes.

Sušil 1550 | Hory se černajú (8%)
Hory se černajú, [: lúky zelenajú.1) :] Těmičci pacholci koně shledávajú. Ten Cyria2) Piščků neskoro jich zašel. Až ho u milenky bílúčký den našel. Požči mně, Tonečko, požči mně šatečka.3) Ať já se zakryju4) od východ slunečka. Nač bys se, Cyrijko, nač bys se přikrýval? Na to tě Pán Bůh dal,5) abys k nám chodíval.