Sušil 1743 | Dy sem slóžil v Obranicích

20 words

Sušil 1743 | Dy sem slóžil v Obranicích (100%)
Dy sem slóžil v Obranicích, pásával jsem na hranicích, a jak vony ty vovečky jdó, jdó, jedna za druhó, hó.

Erben 5/176 | Když jsem já koníčky pásával (37%)
Když jsem já koníčky pásával, když jsem já koníčky pás, chodívaly za mnou děvčata a já si z nich dělal špás.

Sušil 2128 | Maloměrščí jdó už jsó za (25%)
[: Maloměrščí jdó, už jsó za vodó, :] každé sobě vede frajerenko svó. Ale ne všecí, jenom nekeří, co majó za klobóčkem pávovo peří.

Sušil 2097 | Maměnko maměnko mládenci jdó k nám (25%)
Maměnko, maměnko, mládenci jdó k nám. Maměnko, maměnko, co jim jesti dám? Střapatému řepe, Jozefkovi mrkve, přepěknému Janičkovi pěkné babičke.1) Maměnko, maměnko, mládenci jdó k nám. Maměnko, maměnko, jaké lžičky dám? Střapatému dřevěnó, Jozefovi cínovó, přepěknému Janičkovi pěknó stříbrnó. Atd.2)

Sušil 0074 | Prýščí se studená vodička z kameňa (19%)
Prýščí se studená vodička z kameňa a v ní se umývá Panenka Maria. A jak se umyla, na břežek stúpila, na břežek stúpila, syna porodila. Synáčku můj milý, já bych už snídala, já bych už snídala rybičky z Dunaja. Shov, milá matičko, až ti jich nalovím, z ledu oheň složím, tobě jich přistrojím. Synáčku můj milý, jak bys jich nalovil, s ledu oheň složil, dy ses dnes narodil? Ty toho, matičko, ty toho nevěříš? A já sem syn Boží, já sem všecko stvořil. Já sem stvořil nebe i matičko tebe, ty ptáčky na horách, rybičky ve vodách. Ten dobrý dobytek lidom na užitek, to drobné kamení lidom na znamení. Nestvořil sem horšího jako ty prsteně, jako ty prsteně, ty drahé kameně.1) Šla Panenka Maria cestú nedalekú, potkala děťátko malé neveliké. Ptám se tebe, děťátko, kde’s růžičky vzalo? »V tej zahrádce rajské, tam růžička roste. Tam je růžička milá, červená a bílá, jdi sobě jí natrhať, Panenko Maria.«

Sušil 0325 | Šeltě pan Trum na procházku (19%)
Šeltě pan Trum 1) na procházku [: na zelenó lóku. :] Šel, nadešel tam děťátko, malé pacholátko. Dítě rostlo, až dorostlo. Dyž mu sedm let bylo, do školy chodilo. Nadávali mu ve škole: Ty nejsi od nas pachole, ty si nalezené na lóce zelené. A dyž přišel dům, povídal: Já sem nalezené na lóce zelené. Dejte mně knížky pod pažo, krajíček pod druhó, abych měl na stravo. Šel, nadešel tam chalópko, v ní rychtář s rychtářkó. Ach, boche, boche na dveře, matičko, otevře! Počké, počké chvílenečko, já vařím kašičko. Mám já dítě, je hrubě zlý, je hrubě šklibavý. »A já je budu kolíbat, jemu pěkně zpívat.« Na kotle kašu vařila, nasytit nemohla. Dvanást kráv mu podojila, napojit nemohla. Zatoč se, ďáble, kolečkem, vyleť vokynečkem. Šak už ses dost nakolíbal, mé matičky nasužoval. Ďábel kolečkem zatočil, vokýnkem vyskočil. Dvanást kotóčků vyrazil, třinástý narazil. To máš, matičko, znamení za tvý vychování.

Sušil 0788 | Před našima jsó vysoký (19%)
[: Před našima :] jsó vysoký vokna, zavolal syneček na naspja vystópna. Odevři mně, má panenko, dveří, ať si nepolámu za klobóčkem péři. Jednó ručkó dveře odvírala a druhó ručičkó slze utírala. Copak plačeš a naříkáš, milá? Vylála ti máti nebo tě pobila? Nevylála ani mne nebila, povídajó lidi, že nejsem poctivá. Třeba jsu já chudobné maměnky, ale jsu poctivá jak jiné frajerky. Třeba jsu já chudobného rodu, ale mně maměnka nedá ledakemu. A kdyby mně ledakemu dala, já bych jí celý den za dveřma plakala.

Bartoš 1901 / 1029 | Slóžil sem tam první leto (19%)
Slóžil sem tam první leto, veslóžil sem koře za to: a to koře krákoře, chodí po dvoře, má panenka plače, seďa v komoře. Slóžil sem tam drohý leto, veslóžil sem káče za to: a to káče hezke skáče, a to koře krákoře atd. Slóžil sem tam třetí leto, veslóžil sem hóse za to: a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to koře krákoře atd. Slóžil sem tam štvrtý leto, veslóžil sem hoso za to: a ta hosa bela bosá, a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to koře krákoře atd. Slóžil sem tam pátý leto, veslóžil sem tele za to: a to tele hobó mele, a ta hosa bela bosá, a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to koře krákoře atd. Slóžil sem tam šestý leto, veslóžil sem kozo za to: a ta koza spadla s voza, a to tele hobó mele, a ta hosa bela bosá, a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to koře krákoře atd. Slóžil sem tam sedmý leto veslóžil sem vepřa za to: a ten vepř kluče pepř, a ta koza spadla s voza, a to tele hobó mele, a ta hosa bela bosá, a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to kuře krákoře atd. Slóžil sem tam vosmý leto, veslóžil sem kozla za to: a ten kozel pivo vozel, a ten vepř kluče pepř, a ta koza spadla s voza, a to tele atd. Slóžil sem devátý leto, veslóžil sem kanca za to: a ten kanec vede tanec, a ten kozel pivo vozel, a ten vepř kluče pepř, a ta koza atd. Slóžil sem desátý leto, veslóžil sem vola za to: a ten vůl veze sůl, a ten kanec vede tanec, a ten kozel pivo vozel, a ten vepř kluče pepř atd. Slóžil sem jednástý leto, veslóžil sem krávo za to: a ta kráva mlíko dává, a ten vůl veze sůl, a ten kanec vede tanec, a ten kozel pivo vozel, a ten vepř atd. Slóžil sem dvanástý leto, veslóžil sem ženo za to: a ta ženka je Mařenka, hezke se mně všecko daří, vona dobře hospodaří, a ta kráva mlíko dává, a ten vůl veze sůl, a ten kanec vede tanec, a ten kozel pivo vozel, a ten vepř kluče pepř, a ta koza spadla s voza, a to tele hobó mele, a ta hosa bela bosá, a to hóse mělo fóse, a to káče hezke skáče, a to koře krákoře, chodí po dvoře, Mařenka se směje seďa v komoře.

Sušil 2219 | Šel Pán Kristus do zahrady (19%)
2.Šel Pán Kristus do zahrady tam na tu louku zelenou a na rosičku studenou. Naklonil svou svatou hlavu na studenou trávu.*) Přišel k němu svatý Petr, Pavel: O, Kriste náš! co tu děláš. Počítám své rány, co mně židi udělali. Jednu do nohy, druhou do ruky, třetí do hlavy, čtvrtou do boku, pátou do srdce. Svatý Petře, vemte klíče, choďte s něma po celém světě, povězte starému i mladému, aby se tu modlitbu vymodlil, tři dušičky vysvobodil. Jednu otcovu, druhó matčinu, třetí svou nejmilejší.

Erben 5/182 | Ti valaši Filípkovi (19%)
Ti valaši Filípkovi, voni se přes noci pásávali: když jsou se pásali, zimou se třásali, ti valaši Filípkovi. Ten nebožák starej valach složil už svy kosti tam na drahách: „Však jsem ho vyhnal ven, když je byl bílej den – bylo zrovna na štědrej den!“ Pan Fitipek z domu běží: „Bodejž hr.. do toho - starej leží! však jsem ho vyhnal ven zrovna na štědrej den, von jen přeci mrcha leží!“ Pane kmotře! vzkazuje vás náš Tomeš Filípek pozdravovat: byste nemeškali, káru, rumpál vzali, valáška mu pochovali. Ti valaši ze vsi naší, ti se cely noci pásávali; voni se pásali, zimou se třásali, ti valaši ze vsi naší.

Sušil 0241 | Kdy sem ja šel uličku (0%)
Kdy sem ja šel uličku, malu něveličku, nadešel sem svu milu, ona šla z noclehu. Milý, mocny Bože. *) Dal sem ja ji slovečko: Dař Pan Bůh, dzěvečko! A ona se ulekla, slovečka neřekla. Nělekaj se, ma mila, ja na cě něpovim. Což bys na mne povědzěl, dyž na mne nic něviš? A kata ja tež něvim, dy sem byl nad vami, ach, nad vami, nad vami, sam Pan Bůh nad nami. Což’s, mila, udzělala pod lipku zelenu? Pachole’s porodzila, tam’s ho zakopala. Něpovidaj, můj mily, dam ci na košulu, dam ci na košulu, baj ci ju ušiju. Což mi je po košuli? Košula se zdere, košula se zdere na mem hřišnem cěle, pachole něstaně. Něpovidaj, můj mily, dam ci prsteněček, zlaty prsteněček, zelený věneček. Což mi je po prstenku, po zelenem vinku? Prsteněk se zlame. 1) A vinek uvadně, pachole něstaně. Jak už bylo ve středu, už Kačenku vedu, už Kačenku vedu k mistu popravnimu. Pomodli se, Janičku, jednu modlitbičku, jednu modlitbičku za jeji dušičku.