Černík 1908 / 241 | Něchodzievaj dzievča

25 words

Černík 1908 / 241 | Něchodzievaj dzievča (100%)
Něchodzievaj, dzievča, z rána do seče, lebo sa ci celá sukňa zavleče. A keď sa zavleče, něch sa zavleče, šak mi veru mamka druhú obleče.

Sušil 2101 | Oženil se naš Adam (53%)
[: Oženil se naš Adam, :] [: kdo by se ho byl nadal. :] Vzal sobě ženku tenku, němohla vylezt zvenku. Kupil pečivo, chleba ešče se něnajedla. Kupil ji varku piva, ešče se něnapila. Kupil ji z vola kože, byly střevice male. Kupil ji postav sukna, byla jen mala grytka.

Erben 2/698 | Nepůjdu z hospody (28%)
Nepůjdu z hospody, až vyjde dennice, až mne vyprovodí moje tanečnice. Nepůjdu z hospody, až bude den bílý, až mne vyprovodí moje potěšení. Moje potěšení, má panenka zlatá, až mne vyprovodí před ty naše vrata. Nepůjdu z hospody až za dvě neděle, až pro mne má milá v kočáře přijede. Kočár malovanej, čtyry vraný koně: až si mne odveze potěšení moje. Nepůjdu z hospody za čtyry neděle, až ty stary panny všecky vlk pobere. Ty stary pobere, ty mlady dorostou, jako když vyroste jeteličks s rosou. Jetelička s rosou ta se pěkně seče, jako když se děvče ve svátek obleče. Ve svátek obleče,1) přistrojí v neděli, aby ji v kostele mládenci viděli. 1) Ve svátek obleče, ve všední přistrojí: přijde do hospody, přec u dveří stojí.

Sušil 0050 | Mladzěněčku mlady (27%)
Mladzěněčku mlady, kaj ty povandruješ? »Z tej země do jinej, do krajiny cuzej.« Kdo cě tam opatři, dy cě smrć zachvaci? »Mam ja tam svu milu Panenku Mariu.« Ona mne opatři, dy mne smrć zachvaci. Košulu ušije, do ni mne obleče. Do truhly mne vloži, do hrobu položi. Do hrobu položi, do nebe sprovodzi.

Sušil 2071 | Na tech lhotských lukách (27%)
Na tech lhotských lukách pasú se dva volci, že sú vysměvaví ti lhotščí pacholci. Z nás se vysměvajú, sami nic nemajú, jednu košulenku a tú roztrhanú. V pátek ju vypere, v sobotu ju válí, v nedělu obleče, parádu provádí.

Bartoš 1901 / 0269 | Od Nového Města (17%)
Od Nového Města husáré idú, nechodziévaj, moja miłá, z rána pre vodu. A já věru pôjdem, já sa nebojím odtrhnem si Černobyłu, tým sa obráným.

Černík 1908 / 060 | Šohajenko sumný (16%)
Šohajenko šumný, něchodzievaj humny, chodzievaj uličkú na vraném koníčku Šohajenko švarný, mramorová skala, veru bych za tebja své srdénko dala. Šohaju, šohaju, s tvojú obyčajú, veru mi pre tebja šetci ludzja lajú. Šetci ludzja lajú, šetci ludzja hřešja, prečo ťa, šohajko, radšej něobesja. Veď ťa něobesja na hadbábnú žinku, na hadbábnú žinku tebja, volný synku.

Galko 3/035 | Ked ty pôjdeš k nám, nechodzievaj sám (16%)
Ked ty pojdeš k nám, nechodzievaj sám, lež si pojmi kamaráda, kerého ja vidzím ráda, cez zelený háj! V zeleném háji, tam ta čakajú, [: tam ta, Janko, mé srdenko, :] tam ta zabijú. Nezabijú ma, ja sa vybráním, mám šabličku nabrúsenú, vedla bočku položenú, ja sa nebojím. Nevybráníš sa, lebo jich je moc, nemáš kedy slová reci,*) od milej sa odebraci, milá, dobrú noc!

Bartoš 1901 / 0734 | (15%)
1. Zapomen, šohajku, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj, pred naše okyénko nenje cesta, neny som panenka, ľež nevesta. Jako ta, má miłá, zapomenem, ked je mé srdenko jako płamen, ono ve mne horí ve dne v noci a to ľen šetko pre tvoje oči. Tvé oči, tvé oči sú šáľené, a moje srdenko je kamenné, zapomeň, šohajko, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj. 2. Na Lieskovskéj věżi zazvonył zvon, do fałešnej łásky uderił hrom, uderił, uderił a to z jasna, až sa tá Liéskovská veža trásła. Abys mał môj myłý toľko zimnyc, koľko je v Trnave meste pyvnyc, by ta ony trásty neprestały za tvoje fałešné sľubováný. Abys mał, môj miłý, toľko hromou, koľko je v Trnave meste domou, by ta ony túci neprestały za tvoje fałešné miłováný.

Černík 1908 / 278 | Milovala som ťa (15%)
Milovala som ťa verně ze srdečka svého, verila som tvoje slova, ale už je darmo, dokel som něvedzela, že je láska falešná, včil už verím, aj uznávám, keď sama ostávám. A ta tvoja stará máci, ta je tom príčina, ta nám toho velikého žalu narobila; tebe braňja rodiče, něchodzievaj k nám viece, povedz pravdu, něchodz za mňú, nětrap moje srdce. A keď tebe tak dávajú statky a cisíce, se mňú ty ništ nědostaněs, len uprimné srdce; trebár som já chudobná, k roboce som šikovná, a kerá má velké statky, ta je na ništ hodná.

Černík 1908 / 230 | Šohajenko sám (15%)
Šohajenko, sám něchodzievaj k nám, zavolaj si kamaráda, moja mamka budze ráda, keď ty prídzeš k nám. V zeleném háji, tam ťa čakajú, [: tam ťa, Janko, mé srdénko, :] tam ťa zabijú. Nězabijú mňa, já sa jim nědám, mám šablenku ocelovú, podla bočka pripravenú, já sa vysekám.