Bartoš 1901 / 0759 | Zatoč sa słúnečko

31 words

Bartoš 1901 / 0759 | Zatoč sa słúnečko (100%)
Zatoč sa słúnečko, na ty na ty na ty ľesy, že mně v téj vesnici nic ne nic ne nic netěší. Těšívało, už nebude, bude mňa těšívať někde někde někde jinde.

Sušil 1140 | Toulali jsou se mládenci (49%)
Toulali jsou se mládenci po tej vanovskej vesnici. O, lásko, zalíbení, ty jsi moje potěšení, po tej vanovské vesnici. A toulali se, toulali, aj se ke Mlejnkům dostali. Atd. Poseďte u nás, mládenci, na té červené stolici. A my nechceme seděti, my chceme Marjánku vzíti. My vám Marjánku nedáme, až jí na šaty1) zjednáme. Jak jí na šaty zjednali, hned ji těm hochům vydali.2) Mládenci zpívají, vejskají, že už Marjánku dostali. U Mlejnků plačou, želejí, že už Marjánku nemají.

Černík 1908 / 171 | Keď sa Slovák (49%)
Keď sa Slovák preč do sveta ubjéral, pri vesnici na kopečku zavolal, zavolal on na kopečku po dvakrát: Sbohom, otec, sbohom, máci, sestra, brat! Povedz mně ty, mój kopečku vysoký, či ťa uzrím za dva lebo tri roky, či já budzem ešče vidzec moju mác, či mňa budze moja milá milovac?

Erben 5/299 | Těžko mě matička (38%)
Těžko mě matička vychovala, z ručky na ručku mě překládala. Ještě mě v kolíbce kolíbali, už jsou mi o vojně povídali. Ještě jsem nevyrost, mám bejt voják: když už mě svázali, co je dělat? Svázali, svázali. provazami, abych já nechodil za pannami. A já se rozvážu, pojdu přece, neb jest má panenka švarný děvče. Má zlatá panenka v komůrce spí, ach, kýž je mi možná promluvit s ní! Já půjdu, zaklepám na okýnko: Vstaň, pojď mně otevřít, má hubinko! Otevři, otevři, dokud čekám, dokud bílej kabát ještě nemám. „Což bych já ti ráda otevřela, kdyby mne hlavička nebolela.“ Jistě tě nebolí, jak se děláš, ale že v svém srdci jiného máš! Háječky se pěkně zelenají, jinší mou panenku namlouvají. Když ji namlouvají, ať ji mají: jen ať ji přede mnou nelíbají. Kdyby ji přede mnou objímali, těžké by mně srdce udělali. Zatoč se, slunéčko, nad ty lesy: už mě má panenka nic netěší. Ač mě těšívala, víc nebude: bude mě těšívat někde jinde!

Erben 2/388 | Slunéčko vychází (38%)
Slunéčko vychází nad ty lesy, už mne v těch Klatovech nic netěší; těžívalo – už nebude: bude mě těšívat někde jinde. Zatoč se, slunéčko, nad tím domem – milovali jsme se, už nebudem; milovali – už nebudem: měj se, má panenko, s pánem Bohem!

Bartoš 1901 / 1162 | Z Hutiska (37%)
Hrajte mně, trubte mně hory, hory, hory lesy, že mně na Hutisku již již nic, již nic víc netěší těšilo mne, již nebude, bude mne těšiti zase, zase někde jinde. Již se ten chodníček, již se, již se, zarostává, již mne ten syneček, již mne, již mne zanechává, když mne nechce, nechť mne nechá, však já se neprosím takového falešníka. Troubili, troubili, mile, mile, mile bylo, syneček vandroval, ještě, ještě se nednilo Troubili marš, loučili nás, neplač Ty má milá, přijdu, přijdu já z vojny zas.

Galko 1/034 | Vychodí slniečko spoza lesy (23%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v tom Liptove nič neteší; tešilo mne, ale už nie, azda ma poteší nekde inde. Včera mi má milá odkázala, žeby mi polovic srdca dala; pýtal som ho, nemala nôž, chcel som jej požičať, nechcela už. Čo si mám pre lásku srdce trápiť, volím ja svej milej prsteň vrátiť; vrátim jej ho, ja jej ho dám, keď jeden utratím, desať jich mám.

Bartoš 1901 / 0781 | Prišło ně psaníčko o půł noci (14%)
Prišło ně psaníčko o půł noci, upadła ně miłá do nemoci, já k ní půjdem, já ju zhójím, já se téj nemoci nic nebójím. Už je deň, už je deň, už je ráno, vychází słúnečko nad Komárno, nad Komárno nad Budínem, zostavaj tu, miłá, s Pánem Bohem. Prídete młádenci na ty čase, budete fasovat patrontáše, patrontáše aj pałoše to budú, młádenci, ženy vaše.

Erben 2/266 | Co jsi můj holečku (14%)
Co jsi, můj holečku, co jsi myslil, žes mě pro chudobu z lásky pustil? Já se pro tě ve dne, v noci trápím: a ty máš myšlení jinde zatím! Falešná tvá láska, falešnej svět: když si’s mě nechtěl vzít, moh‘ si říct hned! Já byla bych na tě nemyslila: jiného si za tě vyvolila. Co pak si zakládáš na bohatství? však vidíš příkladů všady dosti. Jsú lidi, že měli kolik tisíc: všecko jim ušlo pryč, nemají nic. Peníze uplynu jako voda: a tobě vostane mrcha žena!

Bartoš 1901 / 0664 | (14%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.

Bartoš 1901 / 0356 | Dé mi Bože jednó jedinéčkó (14%)
Dé mi Bože jednó, jedinéčkó, abych přišła pod to okýnečko, hde miłuje syneček děvečku, a mě boľé srdečko. Ja boľé mě, nesmím pověděti, ani mi to možná vysłoviti, ani mi to dovoľeno néni, co já mosím tajiti. Mý tajemství po zahradě chodí, mýmu srdci ľamentacíškodí, dyby mi tak słunečko svítiło, co mě kdysi těšiło. Netěšé mě nic můj némiľéší, jen mě těšé obraz nékrásnéší, ten obrázek Panenky Marie, ten v mým srdci dycky je. Každodenně modľitbičku skłádám, aby přišił starodávní gaľán, kerýho já ve svým srdci chovám, kerýho já ráda mám.