Sušil 0456 | Běži voda z javora

55 words

Sušil 0456 | Běži voda z javora (100%)
[: Běži voda z javora, :] ež k mej milej do dvora. Děvucha ju vyliva, šohaj se na ňu díva. Nědivaj se, nědivaj, vem putenku, vylivaj. Což bych ja ju vylival? Dy sem ji tam něnalal.1) Přiletěl tu slaviček, sednul si na zameček. A tak krasně zazpival, ež se zamek rozlehal. Nězpivaj tak, slavičku, rmutiš našu Aničku.

Sušil 1179 | Bystra voda vyliva (43%)
[: Bystra voda vyliva, :] všecky lučky přikryva. Jenom jednej něchala, co ma mila sedala. Co ma mila sedala, žulte vlasky česala.1) Žulte vlasky do země do travičky zelenej. Česala jich hřebeněm, na nich zlate prsteně.2) Němohla jich rozčesať, do věnečka zapletať. Něni teho v dědině, co můj vinek rozvině. Něni teho ve světě, co můj vinek rozpletě.

Sušil 1729 | Vylívá se studená voděnka (42%)
Vylívá se studená voděnka, skázala mně moja frajerenka, vylívá se do kamení, těžký jest to s miló rozlóčení.

Sušil 0085 | Stojí dřevo olíva (42%)
[: Stojí dřevo olíva. :] Na něm Pán Bůh odpočívá, svó předrahó krev vylívá. Šla tě tady Maria, našla na cestě kříž Boha. Tém křížem se žehnala, zlýho ďábla se nebála. Žehnéme se ním taky, odženem ďábly proklaty.

Sušil 1178 | Bystra voda vyliva (41%)
[: Bystra voda vyliva, :] [: všecky lučky přikryva. :]

Bartoš 1901 / 0664 | (35%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.

Bartoš 1901 / 1050 | Teče voda z javora (21%)
Teče voda z javora, šafářovi do dvora, šafářka ju vyľévá, synek se na ňu dívá. Nic se, synku, nedívej, vem putýnku vyľívej. Ja co bych já vyľéváł, dyž sem ju nenaľéváł; nech vyľévá tudy ten, co k vám chodíł před rokem.

Sušil 0401 | Žalo dívča Žalo trávu (21%)
[: Žalo dívča, Žalo trávu :] nedaleko Velehradu. 1) Mladý pán sa z okna dívá, pro její krásu omdlívá. 2) Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Přes to pole, přes široké, najdem dívča černooké. Dyž na tu lúku přijeli, na děvčátko zavolali. »Kdo ti kázal trávu žati? Musíš za to základ dati.« Kázali mně otec, máti, ti mia budú vymlúvati. Co ty, dívča, co ty nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš? Dávala jim srp, plachtičku; ej, my chceme tvú ručičku. Jak bych já vám ruku dala? Já su dcera pastýřova. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára. Jak do kočára sedala, k Velehradu pohlédala. 3) Co ty, dívča, sa ohlédáš, zdáli ty tam někoho máš? Já pohlédám k Velehradu, mé sestřičky tam smítajú. 4) Mladší sestra povazuje, starší za ňú prozpěvuje. Mé sestřičky, s Pánem Bohem, ej, já musím s tímto pánem. Ani sem sa nenadála, že bych měla muža pána. Já sem sa také nenadál, že bych sobě pastýřku vzal.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (20%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (20%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Sušil 0394 | Zdál se mi této noci sen (19%)
Zdál se mi této noci sen, že můj milý ke mně přišel. 1) Já se probudím, nic není, jen mého srdce soužení. 2) Mám já poslíčka tajného, co mně pude pro milého. Pospěš, poslíčku, jako pták, pozdrav milého na stokrát. Poslíček k hradu přibíhá, můj milý se z okna dívá: Vrať se, poslíčku, vrať domů, že tam dnes jíti nemohu. Až zítra, skoro raníčko, dříve než vyjde slunéčko. Slunéčko z hory vychází, můj milý se nenachází. Ach, milý jede po mostě, pod ním koníček za dvě stě. Koníček pod ním laškuje, mé srdečko se raduje. Koníček zlámal nožičku, můj milý srazil hlavičku. Zvučte, hrany, na vše strany, umřelo mé potěšení. Jednoho sem milovala, toho sem smutná pozbyla. Umřel mně z vonné růže květ, mrzí mě cely šírý svět.