Sušil 1084 | Teče voděnka teče

43 words

Sušil 1084 | Teče voděnka teče (100%)
Teče voděnka, teče shora tó dědinó, a tó našo děvečko sluze polívajó. A po voné voděnce drobný rybe skáčó; pověz ty mně, má milá, proč tvý voči plačó? A jak be neplakale, dež poctivá néso? Zavedla sem se s milém, ztratila sem kráso.

Sušil 0453 | A ty Réhradice (26%)
A ty Réhradice na pěkné rovině, teče tam voděnka dolů po dědině, je pěkná, je čistá. A po té voděnce drobný rebe skáčó; pověz mně, má milá, proč tvý voči plačó tak smutně, žalostně? Plačó vone, plačó, šuhajo, vo tebe, že sme se dostali daleko vod sebe, daleko vod sebe.1)

Bartoš 1901 / 0425 | A ta Líšeň (26%)
[: A ta Líšeň :] je v pěkné dolince, teče tam voděnka dolů po dědince. [: A v té vodě :] drobný rebe skáčó: Pověz mně, má milá, proč tvý voči plačó. [: Vesoký só :] te Vajzuve vokna, pod nima syneček na kolena kleká. [: Prosím já ti, :] ješče jednó prosím, votevři, má milá, neco ti říct mosím. [: Votevřela :] dveři vod hulice: Nechoď k nám, synečko, nechoď k nám juž více. [: Děkujo ti :] za tvý votvírání; a já ti, synečko, za tvý milování.

Sušil 0908 | Za našimi humny (19%)
[: Za našimi humny vika něsečena, :] [: stoji tam děvucha cela uplakana. :] Od velkeho žalu sluze ji kapaju, na bilym kamenu důlky vybijaju. Kdož je ji přičina? Bobrovsči pacholci, že s nimi pasala na hradiskoch volky. Može jich pasć, može, ale věděć jako, može jich odhaňać od lesa daleko. Ej, odehnala jich až na třeći pole, a un za ňu volal: Vrać se, srdce moje. A ja se něvraćim, bo němam ku komu, ztracila sem lasku k svojemu milemu. Ztracila sem lasku, juž ji něnabudu, juž ji něnabudu, pokud živa budu.

Sušil 0809 | Proč kalino v struze stojíš? (19%)
[: Proč, kalino,1) v struze stojíš? :] [: Snad se tuze sucha bojíš? :] Já se sucha nic nebojím, kde sem zrostla, tady stojím.2) Proč, kalino, neprokvetáš, malinama nezasedáš?3) Já sem dávno prokvétala červenýma malinama. Shora vrabci obzobali, zdola panny oblámaly.4) Oblámaly na kytečky, mládenečkům za klobóčky.5) Ulomila každá svému, já ubohá nemám komu. Já svó pustím po potoce, snad ju nande někdo přece.6) Já ju pustím po palášó, kde mládenci koně pasó. Pasó jich tam na dolině, na té drobné jetelině. Pasó jich tam na trávníčku: Chyť kytečku, šohajíčku.

Bartoš 1901 / 0581 | Deš sem šil do Tuřan do (13%)
Deš sem šil do Tuřan do kostela, potkal sem panenko, hezká bela: pěkná bílá, malovaná, dala mně jablíško z její klína. Já sem bel syneček nerozomné, snědl sem jablíško nekróžlené; jak sem ho sněd, hnedky sem zbled: Navrať mně, má milá, mó kráso hned. Proč bech ti já jo zas navracela, deť sem já jo s tebó neztratila; kdes jo ztratil, tam jo hledé, poctivé panence pokoja dé.

Sušil 0082 | Sedí Adam na kopečku (12%)
[: Sedí Adam na kopečku, :] [: na tým zeleným trávničku.:] Přišel k němu milý Pán Bůh: Co, Adame, co tu děláš? Vyjal žebro z boku jeho, udělal mu ženo z něho. To, Adame, žena tvoja, opatruj ji, a tě ona. Chodil Pán Bůh kolem ráje, Adam za ním pospíchaje. Jak do ráje přichodili, mluvil Pán Bůh Adamovi: Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte. Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvetaje, červeným jabkem zasedaje. Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem.1) Uvinul se po jablůnce, urval jabko na halúsce, dal ho Evě v její ruce. Jez, Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko! Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila.2) Jez, Adámku, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko. Když to jabko okusili, tak se obá prohřešili, obá z ráje pryč museli. Dal jim Pán Bůh po motyce a seménka po trošičce a zaved jich na vinice. Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte.3) Kady Adam pokopával, hned se oves rozzelenal.4) Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala.5) Ten Adam jest první otec, do velkej nás práce6) doved. A ta Eva první matka, zavedla nás nebožátka.

Sušil 0607f | Debe mně tak belo (12%)
Debe mně tak belo, jak mně belo vloni! Verostlo mně jabko na suché jabloni. Na suché jabloni, na suché halózce; včil mě tvá maměnka za nevěsto nesce. Vona za nevěsto a já jo za matku, večítala be mně, že já nemám statku. Já ho mám maličko, te ho nemáš toli. Ach, jak mě to srdce, jak mně vono bolí. Copak si te meslíš, že te seš doví co? Deť te seš jako já chodobnéch rodičo. Chodobnéch rodičo, voni nic nemajó, jen tebe, senečko, pro kráso chovajó. Pro kráso chovajó, pro velikó radosť, chodobné panence pro velikó žalosť. Už sem zapomněla na červenó růžo, na tebe, senečko, zapomnět nemůžo.

Erben 2/419 | Cesto zlá nedobrá! (12%)
Cesto zlá, nedobrá! kam jsi mě zavedla, cesto zlá, nedobrá, kam mě vedeš? Vedu té do světa, kde růže rozkvětá, vedu tě do světa, do ciziny. Když se rozcházeli, obádvá želeli, že sobě nemažou ruce podat; ruce si podali, do pláče se dali: Kýž bychom se byli nepoznali!

Sušil 0689 | Co se to červená nad tó (12%)
Co se to červená nad tó dědinó? Je-li to tam kvítí, já tam poběhno. A to není kvítí, to je můj milé, proto se červená, že je upřímné. Co se to červená nad tó dědinó? Je-li to tam růža, já ju utrhno. A to néni růža, to je má milá, proto se červená, že je upřímná.

Bartoš 1901 / 1133 | So já synek z Líšně (12%)
So já synek z Líšně jednoho holfera, pro jedno dívčino za celó dědino mám hít za lontvéra. So já synek z Líšně jedneho sedláka, pro jedno dívčino za celó dědino mám hít za vojáka.