Sušil 1433 | Mám ja pole to je pole

40 words

Sušil 1433 | Mám ja pole to je pole (100%)
Mám ja pole, to je pole na pěkné rovině. Kdo chce moje pole orať, mosí pěkný koně mívať, pěkně je širovať.1) Mám já pole, to je pole při pěkném potůčku. Kdo chce moje pole orať, mosí koně oširovať pěkně2) polehóčku.

Bartoš 1901 / 0508 | Ózká cesta ózká (37%)
Ózká cesta, ózká, k mé miľence dneska; nebyła by ózká, dyby była hezká, šił bych za ňó dneska. Já tu nezustanu, a já mosém domu, koničky širovať, botečky pucovať a pryč maširovať.

Bartoš 1901 / 1222 | Dosť je to na synečka (37%)
Dosť je to na synečka, dosť je to na něho; koníčka si oširovat, sednút si na něho.

Sušil 1973 | Přišel sem k vám nic neříkám (19%)
Přišel sem k vám, nic neříkám, nuže, nuže, nuž, hraj dudy atd. požčajte nám sekerenky, hraj dudy na dudy dud. Nač vám bude sekerenka? Nuže atd. Budem rúbat prútiříčko, hraj dudy atd. Nač vám bude prútiříčko? Budem plésti zahrádečku. Nač vám bude zahrádečka? Budem séjat kvítiříčko. Nač vám bude kvítiříčko? Budem dávat chlapcom pérka. Budú k nám chlapci chodívat, budú pěkné pérka mívat.

Erben 9/004 | Už nebudou víc ty časy (18%)
Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy lak všecko naopak. Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyť to nebývalo tak všecko naopak. Rozum lidský na se béře, co unesti nemůže; nepřeměň dobrým loktem na svém těle té kůže. Jak se zdá, tak střelí, necht trefí, neb chybí; myslí, že je dobře tak, zatím naopak. Víry, lásky, upřímnosti ani jiskra nedoutná; za to nyní jen panuje faleš, hana pokoutná. Kdo s koho, ten toho, ne málo, radš mnoho; nebývalo jindy tak všecko naopak. Kde upřímnost staročeská, která někdy bývala? Pominula, zahynula s těma lidma starýma. Kde jindy upřímnost, nyní lež, podvodnost; jest to na tom světě tak všecko naopak. Na starého pána Boha mladí zapomínají, jako by už ani nebyl, mnozí nyní dělají: nepřijde do hlavy, že se smrt dostaví, že nás též obrátí tak všecky naopak.

Sušil 1320 | Veselú mamičko (18%)
Veselú, mamičko, veselú jizbu máš, pokad mne, mamičko, pokad mne doma máš. Až já, má mamičko, až já od vás půjdu, všecky veselosti za mnú plakat budú. Budú za mnú plakat užičky, taléřky, že už včil nemajú takovej maléřky. Budú za mnú plakat maměnčiny krávy, že nebudú mívat za rosenky trávy.

Erben 2/131 | V háječku v dolině (7%)
V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívatí: já přišel pro láska, můj zlatej obrázku, tebe milovatí. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! z vojny však nemůžu, není možná, není!

Bartoš 1901 / 0399 | Hájičku v doľině (7%)
Hájičku v doľině, si na pěkný rovině, je tam má panenka, srdci hołuběnka, šenkuje tam víno. Přišił k ní syneček, sedł si za stołeček, dat si naľíť vína, ešče k tomu dřímá unavený všecek. O synečku nedřímé a vínečko popíjé, aby lidé neřekľi, a na nás to nesvedľi, že ty si můj miłé. A já sem k vám nepřišeł vínečko popijati, ale já sem k vám přišeł, maľovaný obrázku, tebe si namłóvati. O synečku přes poľe, ty nemáš práva do mě, ešče naši nešľi spať, ešče ani nešľi stłať, a ty mosíš počkat’.

Sušil 1666 | Kolíne Kolíne (7%)
Kolíne, Kolíne, na pěkné rovině, nejeden syneček u tebe zahyne.1) Nejeden syneček, nejeden bratříček, musí zaplakati můj starý tatíček.2) Můj starý tatíček, má stará maměnka, musí zaplakati má milá panenka. Kolíne, Kolíne, nejsi hoden státi, nejedna matička pro tě syna ztratí. Matička synáčka, sestřička bratříčka a milá milého, sokola sivého. Ach, Bože, rozbože. s vysokého neba, abych já nejídal komisného chleba.

Bartoš 1901 / 0170 | V tem Mezřickém háji na pěkné (7%)
V tem Mezřickém háji na pěkné rovině, [: pase tam syneček štyry vrané koně. :] Pase on jich pase pěkně přistroja se, [: a gaľánka jeho novinu mu nese. :]

Bartoš 1901 / 0683 | Vím já łúčku na pěknéj rovině (7%)
Vím já łúčku na pěknéj rovině [: na ní tráva jak živ nevyhyne. :] Ked já půjdem tú travěnku kosit, [: budeš sa ně, moja miłá, prosit. :] Pros sa, miłá, pros sa, miłá, pros sa, [: ľež ti výjde na čeľenko rosa. :]