Sušil 1618 | Má moja mamička veliký žau

46 words

Sušil 1618 | Má moja mamička veliký žau (100%)
Má moja mamička veliký žau, že sa jej synáček do vojny dau, do vojny dau, šablenkú hrká, už sa mej mamičce srdco puká. Nepuačte, mamičko, za tym synem, šak vám on ve vojně nezahyne, o rok, o dva, mamičko dobrá, bude vám synáček z vojny doma.

Bartoš 1901 / 1147 | Kedy má mamička najvěčší žał? (32%)
Kedy má mamička najvěčší žał? Keď sa jí synáček do vojny brał; na koňa sedá, šabľa mu hrká, a miłéj mamičce srdce puká. Nepłačte, mamičko, za svým synem, šak já vám na vojně nezahynem; za rok, za dva, za jeden týdeň, šak já vám mamičko domu prídem. Těžko je ty járky preskakovať, těžko je svú milu zanechávať, poď, miłá, se mnú, tam na tú vojnu, tam budeme społem obědvávať.

Sušil 1631 | Ta brněnská brána (25%)
Ta brněnská brána kolem malovaná, poď ňú sedí mamka ceuá upuakaná. Došeu k ní syneček, ruce jí podává: Nepuačte, mamičko, šak je to svadba má. Nepuačte, mamičko, nepuačte vy toho, šak ta moja svatba nekoštuje mnoho. »Co je to, synáčku, co je to za svatba, a že na ní néni žádná rodina tvá.« A ten starý rychtář a ten je ten můj svat, tak mňa dau on svázat, jako šibenca kat. Tolé mně dau družbů, všecek sem sa strápiu, ešče mně povídau, abych sa nevrátiu. Nepuačte, mamičko, už je všecko darmo, musím mašírovat večer lebo ráno. Už tambor bubnuje, šohaj maširuje, ta jeho mamička ruce zauamuje. Ruce zauamuje, za svoju huavičku; komu mia tu necháš, chudobnú mamičku.

Erben 2/524 | Měl jsem já panenku (24%)
Měl jsem já panenku jako rozmarínku, měl jsem já panenku jako obraz, anděl je na nebi a růže na zemi – když mne nemiluješ, hrom té rozraz! Pro jedno stvoření svět ještě obstojí, pro jedno stvoření nezahyne: já pudu do kraje, kde štěstí mé zraje, tam sobě namluvím děvče jiné.

Galko 3/084 | A ty, ďouča, luteránča (12%)
A ty, ďouča, luteránča, či mi budeš za frajerča, či ozaj, naozaj? Či ti budem, či nebudem, luterána lúbeť budem, či ozaj, naozaj! A tá moja mladá žena nahrabala kopu sena, či ozaj, naozaj? Nahrabala na kopečko, prišou víchor, zau jej šecko, či ozaj, naozaj! Keď som išou od Aničky, štrngali mi ostrožičky, či ozaj, naozaj? Štrngali mi, brngali mi, čierne očká plakali mi, či ozaj, naozaj! Čierne očká, čo plačete, však vy moje nebudete, či ozaj, naozaj? Nebudete, aj nesmiete, darmo na mňa si myslíte, či ozaj, naozaj! Ach, bože môj, čo mám robeť, či vandruvať, či sa ženeť, či ozaj, naozaj? Vandruvať ma nožky bolia, ženeť sa mi nedovolia, či ozaj, naozaj! Cisár, cisár, daj mi koňa, odnesiem sa do tábora, či ozaj, naozaj ? Tábor, tábor, otváraj sa, idú chlapci zverbuvať sa, či ozaj, naozaj!

Galko 3/047 | Čo som si žiadav (12%)
Čo som si žiadau, to som si dostau od pána boha, to dievča švárne, pekne zrastené, jak tá jahoda. Očičky čierne, líčka červené, mej miléj krása; či chodím, či spím, ždy za ňou myslím, pokoja nemám. Môj andelček, môj, môj holubček, môj, do ťa maluvau, kdo do tvých líček, do tvých očičiek toľko krásy dau? Oj, andelček môj, oj, holubček môj, tys’ ma miluvau, tys’ z mojích líčiek, z mojích očičiek šetku krásu zau. Rodičie milí, ku mne uprimní, čil vám ďakujem, za ten dar krásny, čo ste mi dali, pekne ďakujem.

Galko 1/086 | Od kostola do mlyna (12%)
Od kostola do mlyna cesta šľakovaná; kto tú cestu šľakuje, ten mlynárku miluje Šľakovau hu Janíčok, jeho vranný koníčok +); šľakovau hu dokola, jeho zlatá podkova. Klope, klope na oblok, či mlynárka doma; mlynár sedí v mlynici, mele kylu pšenici. Klope, klope na dvere, čije mlynár doma; mlynár sekerôčku zau, šuhajkovi hlávku sťau. Šla mlynárka na vodu, na vodu studenú, našla ona hlávočku všetku zakrvavenú. Ej, hlavička, hlavička, kde je tvoje telo? Tam mi leží v mlynici, na tej bielej lavici. Ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa príklad berte, ženy zanahávajte, a panenky milujte. Ja som jednu milovau, za ňu som život dau, ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa [si] príklad berte.

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (8%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Sušil 1557 | Stodolenka prázná (7%)
Stodolenka prázná, větr do ní věje, kerý dobrý galán, zdaleka se směje. Stodolenka prázná, větr do ní fúká, kerý dobrý galán, srdečko v něm puká.

Bartoš 1901 / 0642 | Svítila mě jasná hvězdička (7%)
Svítila mě jasná hvězdička, když sem milovala synečka, svítila, nebude, kdo milovat bude mého synečka? V neděli ve čtyry hodiny, slyšela sem smutné noviny, že on vyprovázel, když měsíc vycházel, děvčátko jiny. Hory, doly na mně padají, syneček mně dělá na vzdory, srdce mé mě bolí, celé ve mně puká, kdo je vyhojí!

Sušil 1842 | Zezulenka kuká až se skála puká (7%)
Zezulenka kuká, až se skála puká, [: dostaneš, má milá, :] dostaneš hajduka. Esli ne hajduka, dostaneš mynáře, budeš mět, má milá, zlého hospodáře. Esli ne mynáře, dostaneš myslivce, budeš mět, má milá, zarmoucené srdce.