Erben 2/104 | Čtrnáct let jsem byl na vojně

37 words

Erben 2/104 | Čtrnáct let jsem byl na vojně (100%)
Čtrnáct let jsem byl na vojně, ty ses ještě nevdala: na koho jsi, moje milá, na koho jsi čekala? „Čekala jsem, můj holečku! Čekala jsem na tebe: až ty z vojny domů přijdeš, že pak svoji budeme.

Erben 5/330 | Když jsem já šel od své (75%)
Když jsem já šel od své milé, bylo slunce vysoko: podívej se, má panenko, jak jsem já už daleko. „Daleko jsi, můj holečku! daleko jsi ode mne: ale jseš-li tak upřímný, však ty přijdeš zas ke mně!“ Byl jsem od ni troje hony, ještě na mě volala: „Odpust mi, můj nejmilejši, v čem jsem tě rozhněvala!“ Rozhněvala jsi mě jednou, víc mne hněvat nebudeš: já si sednu na koníčka, ty tu sama zůstaneš. „Nezůstanu, nezůstanu, a já můžu s tebou jet: rodičové na hřbitově, ti nebudou nie vědět. Bratr, sestra nelaskavi, ti mi bránit nebudou: já si sednu na koníčka a pojedu za tebou.“

Erben 2/781 | Neber sobě můj holečku (75%)
Neber sobě, můj holečku, pro peníze bábu: až s ní pudeš od oltáře, což budeš mít hanbu; když já pudu s mladým, ty se starou pudeš: po mně smutně, můj holečku, ohlížet se budeš! A když přijdeš do hospody, k tanci nebudeš smít; bude na tě tvá babička ode dveří hrozit: „Pojď, mužíčku, pojď spat, zanech hezkejch děvčat: když jsi je chtěl milovatí, měl jsi si mne nebrat!“

Erben 3/025 | Už jedou muziky (74%)
Už jedou muziky ke dvoru! kam se jim schovám, matičko moje, do domu? „Kdy jsi se jim chtěla schovávat, neměla jsi jim, dceruško moje, slibovat.“ Já neslíbila jen jednomu: svému milému roztomilému, věrnému. Kdo pak mě tam bude šidívat? vždyť já k vám budu, matičko moje, chodívat! „Přijdeš sem jen jednou za tejden: a lidi řeknou, že jsi tu pořád každej den!“ Dvanácte trubačů troubilo, dvanáct mládenců a krásných panen sloužilo. Hrajte mně muziky vesele, dokud mám ještě zelenej věnec na hlavě! Až toho věnečku pozbudu, do roka, do dne veselá ještě nebudu!

Bartoš 1901 / 1171 | Od Dačic (71%)
[: Těžko mě má matička vychovala :] [: a z ruky na ruku :] překládala. [: Ještě jsem nevyrost, mám být voják, :] [: Nanynko, Nanynko, :] co mám dělat? [: Svázali, svázali provazami, :] [: abych já nechodil :] za pannami. [: A já se rozvážu, půjdu přece, :] [: že jest má Nanynka :] hezky děvče. [: Za tebe mám dostat holku jinou, :] [: po straně šabličku :] ocelovou. [: Po straně šablička ocelová, :] [: že jest má Nanynka :] uplakaná. [: Neplač, moje holka, prosím já tě, :] [: až já z vojny přijdu :] vezmu si tě. [: Dybych já přesmutná to věděla, :] [: až ty z vojny přijdeš, :] já tvá byla. [: Pošlu ti psaníčko jedno v roce, :] [: abys uvěřila :] moji lásce. [: Pošlu ti psaníčko tuze smutné, :] [: že jest mé srdečko:] nebezpečné. [: Že má být má hlava rozsekaná, :] [: na koňských kopytech :] roznešená. [: Dyby to věděla má matička, :] [: že je rozsekaná :] má hlavička. [: Ona by se za mně pomodlila :] [: mši svatou by za mě :] sloužit dala.

Bartoš 1901 / 0651 | Ešče sa já podívám (66%)
Ešče sa já podívám, k těm ubełským zahradám, mám tam jedno potěšéní, já si na ni zavołám. Po čem tys mňa poznała, dyž tys na mňa vołała? Po koníčku sivovraném, kerého sem sedłała! Já sem ti ho sedłała tým červeným hedbávem, abych ja ťa mohła poznat, až ty budeš hoľáněm. Šohajíčku, z růže květ, radši ťa mám, než ten svět, radši ťa mám, dyž přijdeš k nám, než těch inších stokráť pět.... Šohajíček ženatý, nemáš dobréj paměti, tys mňa svédł a podvédł, nech ti Pán Bůh zapłatí!

Erben 2/264 | Za našima humny (66%)
Za našima humny dlouhé pole, ono tam voralo mé pachole; zavoralo je tam všecku lásku: což jsi to učinil, můj obrázku! „Proč vy mi děvčátka, zapíráte, kam vy na tu trávu chodíváte? na trávu, na trávu, na travičku a na tu zelenou votavičku?“ Já jsem ji požala včera na vlas, a ona vyrostla do rána zas: jak ta tráva roste, zlatej chlapče! tak mi mé srdéčko v těle skáče. Když jsem šla na trávu za panskej dvůr, voral tam můj milej volkama zůr; já mu pěkně dala pozdravení, neděkovalo mi potěšení. Hněvej se, můj milej, hněvej, hněvej, třebas na mě nemluv tejden celej: fěrtoušek na raby budu nosit, ještě ty mne, chlapce, přijdeš prosit!

Bartoš 1901 / 0951 | A ponech ňa ženičko trochu vesełého (66%)
A ponech ňa, ženičko, trochu vesełého, šak sem já ti nepropíł [: grejcara tvojého. :] A grejcara tvojého, široké toľary, šak to moje ručičky [: těžko naděłały. :] A tuľigaj, tuľigaj, šak ty dotuľigáš, jak peníze propíješ [: domu ticho příjdeš. :] Píjaľi, píjaľi, dvá chlapečci maľí, aj oni píjať budú [: dokuď živi budú. :]

Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (65%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.

Sušil 0630 | Kedy šohajku kedy přijděš (65%)
Kedy, šohajku, kedy přijděš, a kedy enem u nás buděš, duša moja? Až od Javoriny svitať budě, ze skály slunko svjetiť budě. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby od Javoriny svitalo, ze skaly slunko světjevalo. Kedy, šohajku, kedy přijděš a kedy enem u nás buděš? Až drobné ryby zpjévať budú, bez perja vtáci ljetať budú. Jak živ som o tem něčuvala, jak živ som o tem něslychala, aby drobné ryby zpjévaly a bez perja vtáci ljetali. Kedy, šohajku, kedy přijděš? A kedy enem u nás buděš? Až suchá jabloň rodiť budě, ze starej baby mladá budě. Jak živ som o tem něčúvala, jak živ som o tem něslychala, aby suchá jabloň rodila, ze starej baby mladá byla, duša moja.

Erben 3/158 | Družbo družbo družebníčku! (64%)
Družbo, družbo, družebníčku! dej si pozor na družičku; jest-li ty si pozor nedáš, přijdeš o ni, než se nadáš. Družbo, co’s udělal družce? ona praví, že tě nechce. „Já jsem jí nic neudělal, jenom jsem jí hubičku dal.“