Sušil 2066 | Vim ja ptačka v černem

76 words

Sušil 2066 | Vim ja ptačka v černem (100%)
[: Vim ja ptačka v černem lese, :] on zelene vajca nese, hej. Nanosil ich tři tisice, poveze ich do Bystřice. Kupi za ně dům i rolu, za ty vajca, chvala Bohu. Jak se ptaci dověděli, hned na jarmak přiletěli. Přiletěla ba i sova, povidala, že je vdova. Sedla si tam podle pecky, švandrkala po německy. Vzal ju vrablec v jeden taněc, stupil ji na pravy palec. Z mala, vrabče, vrabče z mala, pohlavek bych ja ti dala.*)

Sušil 2065 | Oženilo se nám trdlo (21%)
Oženilo se nám trdlo, vzalo sobě motovidlo. Všecky vtáky si pozvalo, jenom sovy zanechalo.1) Jak se sova dověděla, hneď na svajbu přiletěla. Sedla sobě na kraj pícky, dala si hráť po německy.2) Staré brablec, zajíkavec, stópil jí na pravé palec.3) Dyby tu nebylo hostí, polámala bych ti kosti. Ale že só tady hosti, nechám tobě tvoje kosti.4)

Sušil 1157 | Na svatbě starosvatka upečenou kouru do (19%)
Na svatbě starosvatka upečenou kouru do šatky zavazuje tak, aby jí hlava rozmarýnem okrášlená vyhlídala. I vyleze s ní na stolici a zpívá, an jí hudba hraje: A když bylo kole vesna, to kuřička vajco sněsla, kokokokokokokdak, sněsla vajca za patak, kokokokokdak. Se strany druhé družba chytá kouru, vylezev na druhou stolici u stolu, a při slově posledním (kokokokokdak) rovnýma nohama na stůl skočí; zevšad mu zpívají: Ty kokošku nělitaj, tej kuřičky něchytaj! načež odpovídá: Ja ju chytnu.

Erben 2/186 | Stojí hruška v šírém poli (19%)
Stojí hruška v šírém poli, zelená se, pod ni roste rozmarína, netrhá se: já ji musím utrhnout, kdybych tam měl zahynout, a ty musíš, má panenko, zapomenout. Kdyby se to naši páni dověděli, že je proutek z rozmaríny utržený: oni by sem svolali všecky krajské ouřady, oni by nás hned na vojnu pochytali.

Sušil 2064 | Všecke moche z lesa jedó (18%)
[: Všecke moche z lesa jedó,:] komárovi ženo vezó. Komár všecke vtáke pozval, jenom jedné sove nezval. Jak se sova dověděla, hned na svadbo přeletěla. Sedla sobě na kraj pícke, spívala sobě pěsničke. Tři pěsničke vespívala a tak se do pláče dala. Vzal jo brablec v první tanec, šlápl jí na pravé palec. Jenom brabče s upřímností, polámu ti všecke kosti.

Erben 2/591 | Šla má milá do sádečku (12%)
Šla má milá do sádečku, chytila tam vrabce; dala si ho do šátečku, řekla, že má chlapce.

Bartoš 1901 / 0977 | Mała som já jačmeň (12%)
[: Mała som já jačmeň, :] [: ej! pekný, utešený. :] [: Zedľi mi ho vrabce, :] [: ej! eště boł zeľený. :] [: Mała som já žitko, :] [: ej pekné, utešené. :] [: Zedľi mi ho vrabce :] [: ej! keď boło zeľené. :]

Sušil 0150 | (Zpívají děvy na smrtnou neděli (10%)
(Zpívají děvy na smrtnou neděli) Poděkujme Pánu Bohu a vzdávejme čest a chválu jemu, neboť pro své umučení ráčil nám dat hříchů odpuštění. S nebe stúpil, ponížil se a z Marie Panny narodil se; tři a třicet let pracoval, a pak na svatém kříži umíral. Lámala matka své ruce, když viděla syna v těžké muce, od nepřátel zhaněného a na svatém kříži rozpjatého. Slyšela ho plačícího, viděla ho ukrvaveného, nemohla ho slovem těšit, ani jeho svátou krev zastavit. Svatá krev jest po něm tekla, z hlavy, z boku, z čistého života, a tá krev nás vykúpila z muk velikých, z horúcího pekla. Kriste, pro tvé umučení, račiž nám dat hříchů odpuštění, ať nás nezže věčný plamen, uchovej nás, Jezu Kriste. Amen.

Erben 5/190 | Sloužil jsem u sedláka (10%)
Sloužil jsem u sedláka, sedlák je šelma ňáká: ráno časně vstane, běží do maštale, dá se hned do pacholka, že je velká řezanka. „Řezanka jako palec: pacholče, ty’s nedbalec!“ Pacholek vyskočí, kloboučkem zatočí: Řezanka jako kroupy, sedláče, ty jsi hloupý! Sedláče, vždyť nejsi pán: řezej si řezanku sám! já se budu dívat, jak ti bude lítat řezanka od stolice: já půjdu k své panence.

Černík 1908 / 164 | Prevez (10%)
Prevez, prevez, prevozníčku, mám galánečku za vodzičkú, duša moja. Něprevezem, němám vesla, šetko mi to voda zněsla, duša moja. Máš ty čunek, máš aj veslo, len to robí tvoje pestvo, duša moja. A jak prišli na kraj voda, stúpil on jej do slobody, duša moja. Nohy, ruce jéj orúbal, očenka čierné jéj vylúpal, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, tam sú tvoje bielé nohy, duša moja. Pri Dunajku, u téj hory, tam sú tvoje bielé nohy, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, hdze si podzel ručenky moje, duša moja? Pri Dunajku, na téj lúce, tam sú tvoje bielé ruce, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, hdze si podzel očičky moje, duša moja? Na Dunajku, v téj huboči, tam sú tvoje čierné oči, duša moja.

Černík 1908 / 229 | Keď som išol (9%)
Keď som išol pres hory, pres les malinový, stúpil som tam na kameň, kameň mramorový. Vodzenky sa napila, barvu premenila. Vidzíš, vidzíš, má milá, jak si spravedlivá, vodzenky sa's napila, barvu's premenila. Ja, čo je mňa po barve, barva sa navrácí, ale moja poccivosc jak živ sa něvrácí. Ja, keď by sa poccivosc na skale rodzila, ja nějedna panenka by pre ňu chodzila. Ja, ale sa poccivosc na skale něrodzí, ja nějedna panenka pres veněčka chodzí.