Erben 5/235 | Sluníčko za hory

20 words

Erben 5/235 | Sluníčko za hory (100%)
Sluníčko za hory zachází: pusťte nás z roboty, rychtáři! pusťte nás, ach prosím vás: však my vám přijdeme zejtra zas.

Bartoš 1901 / 0266 | (63%)
1. Uderiło tři štvrti na sédmú, staň, moja Anduľinko, poď se mnú; půjdeme žíti červené kvítí na našu łúčinku zeľenú. Jak toho kvitečka nažała, do bíłého šátečka svázała, svému miłému, roztomiłému, na vraného koníčka podała. 2. Jen ty mne, koníčku, dobře nes přes hory přes doły, přes ten ľes pěkně si stúpaj, nic si nezúfaj, přijdeme k méj miłéj ešče dnes.

Erben 5/227 | Slunéčko zachází (23%)
Slunéčko zachází za hory: pasáci pečou brambory. Sluníčko zachází za kostel: pasáci lezou na postel.

Bartoš 1901 / 0783 | Sluníčko jož záchází (22%)
Sluníčko jož záchází, měsíček vechází, má milá se prochází, já so ješče v práci; pospíším si s prácó svó, bech muhl se svó miló slovo promloviti. A dež belo na večír, šil sem po dědině, nemohl sem usnóti, pro bolesť v mém těle. Vohlídno se na kameň, má milá sedí na něm, smotně vzdychá sobě. A dež belo půl noce, šil sem po městečko, nemohl sem usnóti, bolelo mně všecko. Sleším zpívát slavíčka, že homřela děvečka a to pro synečka.

Erben 5/236 | Slunce za hory zachází (18%)
Slunce za hory zachází: pusť nás z roboty, rychtáři! vůkol se blýská, mně se tu stýská – k mej milej cesta neblízká.

Erben 2/334 | Až já odtud pryč pojedu (18%)
Až já odtud pryč pojedu, bude pro mě velkej pláč: budou pro mě holky plakat, které jsem já míval rád. A já taky plakat budu, až já odtud pryč pudu: pannu, kterou jsem miloval, víc milovat nebudu. Vykoukala z okýnečka, byla jako z růže květ; černé oči utírala, že se ji svět nepoved. Neplač, nekvil, nenaříkej, přijdu já k vám brzičko: přijdu ještě zejtra ráno, dřív než vyjde sluníčko. Vy hodiny, ach hodiny! co jste mi to vyvedly, že jste vy mne s mou panenkou. tak na krátce rozvedly? Jak rozvedly, tak rozvedly, už nás víc nesvedete: a vy mily černý, oči, kdy se dost vypláčete?

Erben 2/101 | Za tou naší stodoličkou (17%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“ Když máš přijít zejtra ráno, zůstaň radši hned u mne. potěšíš tak mé srdéčko, potěšíš i sám sebe. 1) Místo následujících dvou sloh zpívá se místem tato jedna: Neplač, neplač, nenaříkej, vždyť já si tě přec vemu: až jen drobet povyrosteš, vemu si tě za ženu.

Erben 2/424 | Slunéčko zachází (14%)
Slunéčko zachází, potěšení moje, slunéčko zachází už za horu: o tom já dobře vím, a v tom se nemejlím, že tě, má panenko, nedostanu. Stezička šlapaná lesíčkem nahoru, stezička šlapaná, má milá, k vám: kdybych to byl věděl, že svoji nebudem, byl bych já stezičku šlapal jinam. Přeškoda, má milá, že nejsi upřímná, přeškoda, má milá, že’s tak hrdá; myslíš si o sobě, že není nad tebe: však ona tě zmejlí naděje tvá!

Erben 2/274 | Letěla husička (13%)
Letěla husička, letěla přes pole, tam kde bejvávalo potěšení moje. Letěla husička, už víc nepoletí: škoda je tě, děvče, že tě nesmím měti! když jsem k vám chodíval do vaši dědiny, míval jsem klobouček plnej rozmaríny. Nýčko k vám nechodím, už chodí tam jinej: jen na mě, má milá, více nespomínej! „Zachází slunéčko, zachází za horu: kterak pak já na tě chlapče, zapomenu!“

Sušil 1585 | Slunečko zachází (13%)
Slunečko zachází za keř malenový, zkažte tam dobrú noc mému frajerovi. Zkazuje, zkazuje, ale ne na dlúze, je tuze nemocná, do večera umře. Už nám ta děvinka, už nám zahynula, slunečko a láska, ta ju ukosila. Žala milá, žala, zralé žito žala, ale ju nezralú smrtolka sežala.

Sušil 1574 | Jož to slonýčko kolem de (13%)
[: Jož to slonýčko kolem de, :] jož se nám blíží poledně. Jož to slonýčko zachází, jož nám dobrá noc přichází.